Letošní Mistrovství Evropy v Zagrebu se koná v dojezdové vzdálenosti z České republiky, což byl jeden z důvodů pro rozhodnutí o poměrně široké nominaci střelců. Vrcholné soutěže se zúčastní naši reprezentanti téměř ve všech disciplínách, snad s výjimkou juniorů puškařů, kteří se pro nepřesvědčivou výkonnost do nominace nakonec nedostali. Úplná nominace na ME je uvedena v předchozím našem příspěvku, proto se soustředím na některé zajímavosti před samotným zahájením soutěží.

V organizační přípravě účasti na mistrovství jsme plánovali přepravu všech sportovců a doprovodu osobními auty a mikrobusy, což se jevilo jako nejhospodárnější a nejjednodušší. Samozřejmě jsme počítali i s tím, že bude třeba připravit odpovídající doklady pro přechod hranic se zbraněmi. Ověřili jsme znovu čísla všech pušek a pistolí a vyplnili potřené formuláře pro přechod české hranice, dále originály komplikovaných formulářů pro Chorvatsko a tím jsme považovali tuto oblast za dostatečně připravenou. Vůbec jsem si neuvědomil, že pro Rakousko by bylo potřeba také zajistit pro průjezd nějaké doklady, neboť nikdy jsme s tranzitem přes tuto zemi neměli žádné problémy. Jen pro jistotu jsem těsně před pondělním odjezdem zavolal ještě v pátek na velvyslanectví Rakouska a čekal jsem, že mi potvrdí možnost tranzitu jen na základě předloženého seznamu. Z informací rakouského vyslanectví jsem však zažil šok. Předpisy pro vstup s krátkými zbraněmi na území našeho jižního souseda jsou nyní neuvěřitelně přísné. Je třeba mít kopii zbrojního průkazu, pasu, výpis z trestního rejstříku, průkaz příslušné zbraně, originál pozvání a je třeba uhradit 1.400 Kč za každý formulář. Bylo mi jasné, že je absolutně neřešitelné v poslední pracovní den před odjezdem zajistit pro průjezd Rakouskem vyžadované doklady. Pistole jsme však na ME legálně dostat museli, jinak by nemohli naši střelci v Zagrebu startovat. První řešení se zdálo být jednoduché, prostě překročit českou hranici s Německem, vstoupit do Rakouska z NSR a pokračovat plánovanou trasou do Chorvatska přes Slovinsko. Toto řešení však přinášelo riziko, že při jakékoliv kontrole v Rakousku nebo na hranicích se Slovinskem se na nelegální postup může přijít a zbraně by mohly být zabaveny. Poslední východisko spočívalo v přepravě zbraní letadlem. V situaci, kterou bych označil jako značně stresovou jsme se rozhodli právě pro poslední uvedenou variantu. Bylo třeba urychleně zakoupit letenky, zajistit možnost přepravy pistolí v zavazadlovém prostoru letadla, předělat příslušné doklady na zbraně, vše ověřit s chorvatskými organizátory, zorganizovat soustředění zbraní první skupiny do Plzně, vše zabalit tak, aby se pistole nepoškodily a odletět ve stejné době jako hlavní skupina, tedy v pondělí 23.7. do Chorvatska. Využili jsme jediné možnosti přímého spojení Prahy se Zagrebem, které bylo v pondělí k dispozici a sice Chorvatské aerolinie. Odbavení zbraní na letišti v Praze proběhlo až podezřele hladce, pro naší policii je to rutina, pokud jsou k dispozici všechny potřebné doklady. První pochybnosti mě přepadly v okamžiku, když nás letištní autobus vysadil u malého dvoumotorového letadla asi pro 40 cestujících. Spolu s vedoucím výpravy Izraele a Kypru, kteří použili stejnou trasu dopravy jsme si kladli otázku, kam se vlastně ukládají zavazadla. Nakonec jsme se shodli, že to není naše starost a na chvíli, po kterou trval let, jsme starosti o zbraně pustili z hlavy. Opravdu ale jen na chvíli, protože v Zagrebu jsme se příslušných zavazadel nedočkali. Ten, kdo má zkušenosti s cestováním letadlem, mi jistě potvrdí, že doba čekání na zavazadla (pokud trvá dlouho) bývá často plná představ o ztracených nebo ukradených věcech, o komplikovaném hledání kufru či o chození v jednom oblečení několik dnů. V mém případě se nervozita při čekání na kufr s dvanácti pistolemi zvyšovala z pomyšlení, že zbraně nebudou do Zagrebu včas dopraveny a že střelci na ME nebudou moci buď trénovat podle programu, anebo dokonce že nebudou startovat vůbec. Jistotu mě i ostatním čekajícím se stejnými problémy přinesl až zaměstnanec chorvatských aerolinií, který nám oznámil, že žádné další zavazadlo do Zagrebu nebylo dopraveno a že se máme s důvěrou obrátit na reklamační kancelář ztracených a nalezených zavazadel, která se již nacházela mimo tranzitní zónu. Moje zoufalství se stupňovalo při rozhovoru s dalším čekajícím pasažérem, který měl zasvěcené informace, že zavazadla mohou do Zagrebu dorazit až za dva nebo tři dny. To už by bylo na ME po závodě. V této situaci jsem se snažil navázat spojení s cestovní kanceláří v Praze, která nám zajišťuje letenky, aby se snažila na letišti zjistit, co se stalo a kdy bude kufr se zbraněmi dopraven do Zagrebu. Po urgencích vyšlo najevo, že zavazadla nebyla vůbec naložena a že kufr pocestuje do Frankfurtu a odtud do Zagrebu, kde má být po desáté hodině večer. Musel jsme však se zaměstnanci letiště sepsat příslušný protokol a čekat, zda opravdu zbraně do Zagrebu dorazí. Jakmile mi na letišti potvrdili, že kufr je zaregistrován v počítači na let z Frankfurtu, bylo napůl vyhráno. Šťastná chvíle nastala však teprve v okamžiku, kdy jsem uviděl hledané zavazadlo na běžícím pásu na letišti. Teprve pak bylo jisté, že se naši mladí pistoláři ME opravdu zúčastní.

V Zagrebu jsme před zahájením mistrovství zažili i další perličky, například při akreditaci výpravy. Nejen že nebylo vůbec jasné, kde celá přihlašovací procedura začíná a končí a že se vedoucí jednotlivých výprav potkávali a zakopávali o sebe, když se snažili zaplatit poplatky za start, ubytování, vyzvednout startovní čísla, získat informace o tréninku. Česká výprava nedostala startovní čísla pro sedm sportovců, protože se je prostě nepodařilo najít. Celý další den jsem se snažil od pořadatelů tato čísla získat, ale konečné řešení bude asi zítra, ve středu, shodné s návrhem pana Pekaře, míněným původně v legraci: ta čísla si prostě namalujeme sami. Při oficielním tréninku byl totiž našimi trenéry tento postup uskutečněn a dokonce místními pořadateli akceptován.

Součástí naší výpravy jsou v Zagrebu samozřejmě i brokaři. Střelci v disciplíně trap již po svém příjezdu v neděli nelenili a snažili se objevit brokovou střelnici, uvedenou v pozvání pod názvem Luže. Po marném hledání si objednali taxi, řidič je nakonec na brokovou střelnici dovedl a tak získali možnost trénovat ještě i den před oficielním tréninkem. Střelnice je asi 20 km od hotelu, jede se na ní i po polní cestě kukuřičným lánem, ale samotný areál je umístěný v zeleni, pěkně upravený a celkově příjemný. Měl jsem štěstí, po absolvované technické poradě jsem viděl Davida Kosteleckého udělat poslední tréninkovou položku 25 zásahů. Brokaři také již zítra ve středu začínají svou soutěž a všichni jsme zvědaví, jak se jim bude dařit.

Zítra také absolvují svůj závod ve sportovní pistoli juniorky pistolářky Lenka Hyková, VeronikaPiecuchová a Terezka Pekárková a dále junioři pistoláři v LP Adam Diener, Ladislav Kocourek a Pavel Hrabalík. Odpoledne nastoupí na stav rovněž puškařky Kateřina Kůrková, Kateřina Beranová a Lucie Valová k závodu SM 60 ran vleže. Dnes dorazili do dějiště ME junioři rychlopalníci Bittner, Vala a Podráský s trenérem Šaškem a zítra očekáváme příjezd žen puškařek spolu se zástupci sedmé velmoci, redaktory České televize a naším novinářským příznivcem Karlem Feltem z redakce Práva.

Věříme, že příjemné počasí s teplotou mezi 23 a 26 stupni vydrží, nevadilo by nám ani mírné mrholení, tak jako tomu bylo dnes. Vítr na střelnici není velký, dá se zatím zvládnout. Ubytování v hotelu si všichni chválí, máme velké prostorné pokoje s velkou koupelnou, klimatizace většinou funguje. Na střelnici je to 8 kilometrů, asi patnáct minut jízdy autem. Všichni se již těší na soutěže, které začínají zítra naostro. Držte nám palce.