V pondělí 30. července jsme se konečně dočkali disciplíny, ve které dosáhli naši pistoláři na posledních několika ME dobrých výsledků a sice libovolné pistole. V soutěži družstev se umisťovali na nadějném čtvrtém místě a na posledním ME v Bordeaux v roce 1999 zazářil Martin Tenk ziskem zlaté medaile a titulu mistra Evropy. Družstvo pro Zagreb vykrystalizovalo až těsně před určením jmenovité nominace, trenér Jiří Lerch stále hledal jeho optimální složení. Původní záměr s účastí Wohlmutha nevyšel, protože závodník letos nestřílí v dobré formě a tak k suverénnímu Martinu Tenkovi a mladému Zdeňkovi Bardisalovi byl nakonec nominován zkušený střelec Stanislav Jirkal. Ten totiž mohl díky svým výborným výkonům ve standardní pistoli pomoci družstvu v obou disciplínách.

Z našich minulých příspěvků již většinou návštěvníci stránek ČSS vědí, že v Zagrebu panují tropická vedra. Dnes však opět zapracoval zákon schválnosti. Když jsme ráno na střelnici vystupovali z auta nejen že bylo citelně chladněji, ale změnu počasí provázel silný vítr. A to je nepříjemnost, která může pokazit celé dosavadní úsilí a přípravu závodníka, velice ztíží a ovlivňuje výsledky závodu a střelci proto nemají vítr rádi. Zvláště když fouká směrem dovnitř střeliště a někdy doslova mává postavou anebo rukou s pistolí. Tentokrát se sice ve větru střílet dalo, přesto jím však byly výsledky ovlivněny. Martin střílel v levé části střelnice na stanovišti 29, přímo za ním se nenacházela tribuna, ale místnost rozhodčích a tak jeho kontakt s prostředím byl o něco menší. Závod začal v devět hodin, avšak Martin měl v nástřelu problémy s elektronickým terčem a musel volat rozhodčí. K přechodu do soutěže potřeboval neobvyklých 28 minut. To se nezdálo zrovna příliš taktické v situaci, kdy se dal očekávat potíže s větrem, které rovněž spotřebovávají čas. Nicméně závod začal čtyřmi desítkami a zdálo se, že nic nestojí v cestě hladkému průběhu závodu. Přišla však Martinova chyba s dalekou osmičkou, chvilková ztráta jistoty i smůla (rána 9,9) a následovala série čtyř devítek. Položku zakončil desítkou s výsledkem 94 bodů. Po ní přišla menší pohroma, daleká sedmička vpravo, které Martin sám "pomohl". Po následující desítce přidal ještě osmu vpravo a pravidelné střílení v rovnoměrném tempu se změnilo v dřinu, hledání prostoru pro klidný výstřel za bezvětří spojené s úsilím o dobře provedenou činnost při výstřelu. Druhá položka byla 92 bodů, žádná sláva, na dvacet ran spotřebováno 56 minut, před sebou jen něco více než hodinu času, souboj s větrem a sílící tlak na nastřílení vysoké položky, která by pomohla dohnat ztrátu. V této době se Martinovi nedařilo, celkem střelil z deseti ran jedinou desítku a docela jsem pochopil jeho dost neobvyklou reakci vzteku na nepodařený výstřel, kdy málem praštil pistolí. Třetí položka 91 nevěstila nic dobrého ani další dvě rány devítka a osmička ve čtvrté položce nenaznačovaly zlepšení. Martin však svou bojovností těžkou situaci přece jen zlomil. I když ve zbývajících dvaceti osmi ranách střelil ještě pět osmiček, začaly se mu přece jen dařit desítky a dotáhl zbývající část závodu díky položkám 92, 94, 95 k celkovému výsledku 558 bodů. Sám byl velice překvapený, když se dozvěděl, že s tímto výkonem postupuje do finále jako čtvrtý! Osobně jsem si v průběhu soutěže myslel, že se Martin do finále už asi nedostane, až po pěti sériích se naděje obnovila a jen jsme si přáli, aby nastřílel solidní poslední položku. Drama skončilo jen dvě minuty před povelem k ukončení závodu, šťastně. Nyní tedy ještě na Martina čekalo finále. Od střelce na třetím místě jej dělilo 6 bodů, což se za normálních okolností na vrcholném závodě prostě nedá dohnat. Myslel si to pochopitelně i Martin a tak celou střelbu pojal tak, že se zaměřil na včasné spouštění a správné provedené práce na výstřelu. Finále začal desítkou, druhá rána sice byla osma ale potom předvedl koncert. V průběhu finále se neustále přibližoval k medailovým pozicím, ale protože soupeři stříleli také dobře, ze šesti bodů přece jen stále zůstávaly dva body rozdílu. Zbývala poslední rána a byli jsme smířeni s tím, že ačkoliv Martin střílí excelentně, zůstane mu tentokrát bramborová medaile. Stalo se však něco neuvěřitelného. Na terči číslo dvě se při poslední ráně objevil zásah v desítce, který po několika vteřinách vystřídala devítka. Závodník na třetím stavu střelil do terče číslo dvě, což znamenalo pro nešťastného Portugalce Costu zásah mimo terč, ztrátu deseti bodů, nulu. Martin se rázem ocitl na stupních vítězů, třetí. Celkově nastřílel 98,5 bodů, položku 95 se sedmi desítkami, devítkou a dvěma zásahy v osmičce. Samozřejmě, že nikdo podobnou nehodu portugalskému střelci nepřál. Byla to však ve vypjaté situaci jeho chyba, která ho stála bronzovou medaili. Takový je sport. Martinova medaile za třetí místo je již jeho třetí bronzová v řadě, počítáme-li olympijskou ze Sydney, dále medaili z ME ve Španělsku ve vzduchové pistoli a nyní v LP ze Zagrebu. Je to zatím naše nejcennější medaile v soutěži jednotlivců. Pěkného výsledku dosáhl také Zdeněk Bardisal, 549 bodů je v daných podmínkách pěkný výkon. Stanislav Jirkal nastřílel 539 bodů a družstvo skončilo stejně jako ve Francii čtvrté.

Dnes také probíhala na brokové střelnici Luže soutěž v doubletrapu za účasti Jiřího Gacha. Jirka se na ME probojoval pouze v této disciplíně, startoval v Zagrebu jako specialista. Sám měl k tomuto pojetí nominace výhrady, ale když se mezi tři nejlepší v trapu neprobojoval, bylo to vlastně jeho jediná možnost účasti. V první položce nastřílel 43 zásahů. Ve druhé se zlepšil na 48 holubů a rázem se tak ocitl mezi kandidáty účasti ve finále. I třetí položku střílel výtečně, ale bohužel poslední nezasažený terč ho se 137 zásahy odsunul na sedmé místo mimo finále. Je to škoda, Jirka měl určitě dobré šance bojovat o medaili, střílel ve formě, příležitost mu proklouzla mezi prsty.