Dnes už je trochu pozdě, a tak popíši děj dnešního dne pouze stručně.

Den začal stejně jako každý předchozí- přijdeme před hotel před 7:30 , abychom s jistotou stihli bus v půl osmé. Jenže opět zrada. Pořadatel vyvěsil patrně během noci nový rozpis dopravy, kde bus dnes odjížděl v 7:15. Ještě včera večer po desáté jsem se byl osobně dole podívat, jestli tam něco nového není. Nebylo. Takže bus nám, spolu s několika dalšími, ujel před nosem. Problém byl v tom, že další jel až před desátou, ale prakticky všichni naši, až na Gacha, měli tréninky od devíti. Už jsme tedy společně se Švédy volali taxíka, když se objevil nějaký malý bus pro 9 osob a na náš nátlak nás na střelnici odvezl. Zrovna když jsme odjížděli, dostavili se taxíci…Na střelnici jsme si v klidu zatrénovali. Naši střelci měli na svá dnešní vystoupení různé názory. Tenk chtěl jet domů (jako vždy), Kačky se usmívali (jako vždy), Jeřábek brumlal (jako vždy) a Kostelecký byl mlčenlivý a soustředěný (jako vždy). Takže vlastně vše v normě. Jan Dvořák šel na technickou poradu, kde se podle jeho slov nic nedělo a byla prakticky zbytečná. Obě Katky spolu s Tomášem se odpoledne vydaly vlakem do města, kde navštívili Aquarium Sydney. Já s Martinem, Jirkou a Davidem jsme se jeli na hotel osprchovat a něco rychle zakousnout, protože na střelnici bylo dnes vedro a v bufetu mají jen hranolky (ale výborné) a pak několik druhů hamburgerů. Na střelnici jsme vyrazili autobusem, který odjížděl na zahájení (17:00) místo plánovaných 15:45 o deset minut dříve. Naštěstí jsme byli už před hotelem. Jeli jsme ale 55 minut, protože ještě vezl někoho na jiný hotel.

Zahájení proběhlo velice volně. I na některých Velkých cenách jsem zažil často mnohem větší oficiality. Přítomní funkcionáři a závodníci se usadili venku na židlích, protože nikdo nevěděl kdy, kde a jak to bude probíhat. Nakonec začalo zahájení o 20 minut později a probíhalo to tím stylem, že hlavní organizátor SP, shodou okolností pán, který jezdil v prvních dnech na letiště pro výpravy (i pro nás), přivítal zástupce ISSF G. Anderssona a zbývající tři přítomné pány. Pak si vzal slovo pán úplně vlevo a během 30 sec. SP zahájil. Nakonec jsme dostali instrukce, že dole na cestě nás čekají autobusy na uvítací večeři (sláva, že byla v našem hotelu) a rozchod. Celé zahájení, které sledovali všichni volně v sedě, trvalo ca. 5 minut a hurá na večeři. Pravděpodobně to všichni uvítali, protože většina účastníků je na střelnici kvůli mizerné dopravě uvězněna celý den. Večeře ale, na rozdíl od nástupu, nebyla vůbec strohá. Od masa, pečených brambor, teplé kukuřice a salátů až po výborné zákusky zde nic nechybělo. Rozdávali se pouze nealko nápoje. Všichni byli velice mile překvapeni, a tak ani nikdo neprotestoval, že většina nemá kde sedět a že mnozí museli jíst vsedě na zemi, nebo si stoly udělat z volných židlí. Nakonec se za námi dostavili i nadšení návštěvníci Aquaria. Potkali jsme zde také velice příjemného člověka jménem Jan, který žije v Sydney již 17 let. Mluví výborně Česky a je to manažer obsluhy restaurací v našem hotelu. Ještě s ním dáme někdy, až bude volněji, řeč. Teď už nám program moc volnosti nepovolí. Zítra začínají Katky naostro vzduchovku a určitě nejsou bez šance na finále ani v tomto souboji s mnohem zkušenějšími závodnicemi. Dopoledne začne také David Kostelecký první den trapových soutěží. Ostatní mají tréninky. Bohužel musíme jet všichni brzy ráno, neboť jede na střelnici jediný bus a to v sedm hodin ráno. Již podnikám kroky k zapůjčení osobního vozidla, abychom zde byli více samostatní a mohli vyjít vstříc potřebám přípravy našich střelců na soutěže. Většina výprav již zdejší systém dopravy pochopila a zařídila se obdobně. Korejci mají pro sebe pronajatý celý menší autobus pro asi 20 lidí. Řídí ho jejich trenér.

Držte zítra palce. Opět se ozvu zítra.

Ze Sydney Petr Kůrka – puškový trenér