Poslední den Světového poháru jsme měli celkem pět aktérů na různých palebných čarách a dva, kteří usilovali o časový rekord ve výměně kola u auta. Ráno se nám stalo totiž opět něco, co předznamenávalo, že se něco zvláštního dnes udá. Ale kde a co jsme netušili. Autobus v sedm ráno, kterým jsme se rozhodli odjet na střelnici byl již před sedmou plný a tak nás nevzal. Tady se v buse stát nesmí. Organizátoři sice ihned volali pro další autobus, ale po zkušenostech s místní dopravou jsme se rozhodli, že vezmeme auto a odvezeme hlavně Jeřábka, který začínal v 8:30. Jenže sotva jsem přijel autem před hotel, zjistili jsme, že máme „Big problem“, jak naší prázdnou pneumatiku nazvali střelci, čekající na další bus. Proto jsme s Martinem neváhali a začali jsme měnit pneu. Netrvalo nám to snad ani 10 minut. Rezerva byla plnohodnotná a nahuštěná, takže jsme nakonec vyrazili asi v 7:20. Druhý autobus přijel chvilku po nás. Jediný Martin se dnes nestačil ráno ani umýt a najíst, protože měl odjet autem až před osmou s jinou skupinou našich střelců, ale já jsem ho vytáhl z postele kvůli vzniklé situaci už v sedm. Martin musel jet se mnou, aby se stihl včas vrátit před osmou na hotel a zmíněnou skupinu zase odvézt na střelnici. Je to šikula a všechno stihl. Těžko by se nám tady organizovala doprava autem, pokud by Martin už neměl volno. Po závodě jsme potřebovali odvézt puškařské věci na hotel a ještě odevzdat ve tři odpoledne auto v půjčovně. Vše jsme díky Martinovo ochotě poměrně bez problémů stihli. Hlavně jsme dopravili všechny naše sportovce vždy podle přání na střelnici, a Ti se nám dnes náležitě odměnili.

Broňa Bechyňský měl na skeetu z prvního dne tři holuby ztrátu na nejlepší a o případném finále se dalo uvažovat pouze při dnešní bezchybné střelbě. Leoš Hlaváček měl naopak pouze jednu ztrátu po prvním soutěžním dnu a „byl“ ve hře. I pro něho ale platilo, že pokud chce pomýšlet na medaili, musí střílet téměř bezchybně. Na padesátce nastupoval k soutěži LM 3x40 Tomáš Jeřábek. Jeho šance na postup do finále po výkonu 1174 ve včerejší eliminaci stouply. I když Tomáš v loňském roce překonal párkrát hranici 1170b., postup v této disciplíně do finálových bojů na Světovém poháru by byl pro Tomáše jeden z největších dosavadních úspěchů v olympijské disciplíně. Očekával jsem poslední finálový postup těsně na hranici 1170b. Poslední, ale horké želízko byl Mirek Januš v disciplíně BT. Po pomalých bězích z předešlého dne měl 292b. a byl těsně v závěsu za vedoucí dvojicí s 294b. Pro rychlé běhy dva body prakticky nic neznamenají. Střelec zde může rychle ztratit, ale také rychle získat. Mirek Lízal měl již ztrátu z pomalých běhů větší ,ale pokud by střelil dnes dobře, měl na finále šanci.

Závod skončil jako první Tomáš. Dokázal se výborně srovnat s o trochu těžšími povětrnostními podmínkami, které v Sydney oproti včerejšku panovaly, a téměř se mu podařilo zopakovat včerejší vynikající výkon. Opět měl vyrovnané polohy (399-382-391). Menší zaváhání měl pouze v poslední položce stoje, kdy měl řadu devítek po sobě (93). Po polohách L a S nastupoval do Kleče se čtyřbodovou ztrátou na nejlepší. A opravdu mě moc a moc hřálo u srdce, že opět máme borce, který je po těchto dvou polohách v dosahu nejlepších. Mělo pár borců krásný stoják, ale jen dva měli i výborný ležák (Prichodcenko a Knoegler). Vše se tedy točilo okolo výkonů v kleče, protože asi deset borců bylo v rozpětí pouhých 5 bodů. Tomášovi letos zrovna tato poloha příliš nesedí, a tak bylo vše otevřené. Tomáš ale i dnes vybojoval velice pěkného „klečáka“ 391 a s celkovými 1172 b. postupoval do finále jako třetí. Bylo vidět, že ostatní trochu jeho účast ve finále 3x40 překvapila. Tomáš si tímto výkonem vysloužil respekt od soupeřů. Ve finále byl nepříjemný vítr do přímo do polohy, ale téměř všichni finalisté si s tímto poradili (kromě Knoeglera) a stříleli finále dobře. Tomáš se také výborně držel a tak nakonec byl jeho výborný výkon ověnčen bronzovou medailí a Tomáš měl po zásluze velkou radost.

V tu dobu jsme již měli od zpravodajů Tenka a Gacha informaci, že Broňa minul dva holuby v první položce, a že je z finále „out“. Hlaváčkovi se podařilo střelit bezchybně a vypadalo to velmi nadějně, protože Leoš střílel ve velkém stylu a jistě. To potvrdil nakonec i poslední položce, kde zasáhl opět všech pětadvacet asfaltových terčů. Do finále postoupil se 124, což je výkon vynikající. Vše bylo otevřené. Další dva měli totiž také jedinou chybu. Leoš ale ve finále minul dvakrát – čtyřku nízkou ve dvojstřelu a nízkou šestku. Padl na něj tedy rozstřel o druhé a třetí místo. Minul šestého holuba a získal bronz. Trenér Hůla byl spokojen, i když si možná před finálem myslel stejně jako Leoš o něco výš. Broňa v poslední položce také neminul a zachránil solidních 120.

V běžícím terči se nejprve nedařilo Mirkovi Lízalovi, když střelil v rychlých bězích pět osmiček a s výkonem 569 skončil na 16. místě. Zato o perfektní podívanou se postaral náš Mirek Januš. V první položce dal dvě osmy a osm desítek (96). Ve druhé pak střelil pár devítek a položku „zazdil“ předposlední ranou, kdy dal sedmu doleva (91). Nevypadalo to zrovna růžově. Jenže Mirek je Mirek. Je to prostě světový borec a od takových se dá očekávat i neočekávané. Následovala bezchybná položka 100 a postup do finále se ztrátou tří bodů na prvního Torrese (COL) a s jednobodovou ztrátou na druhého Lykina (RUS). Kanci vědí, že ve finále se dá „stáhnout“ i více bodů, než jen tři, a proto bylo vše opět otevřené. V finále střílel Mirek excelentně, což potvrdil dvěma desítkami 10,9 ! z toho jednou jako ránu poslední. To asi pro jistotu, kdyby si náhodou někdo myslel, že mu vezme zlato poslední ranou. Nakonec ještě s náskokem vyhrál (o 2,6 bodu). Finálový výkon 102,7 je fantastický. Mirek tímto výkonem získal nejen zlato, ale také první účastnické místo pro ČR na OH 2004 do Atén. Je to fantastické, vždyť v Sydney to byla pro pistolové, puškové a BT disciplíny první možnost vůbec. Jeden QP je tedy doma. A to je dobře.

Naši střelci si tedy ze Sydney odvážejí, kromě zmiňovaného jednoho QP, také jednu zlatou (BT-Januš) a tři bronzové medaile (VzPu40 – Kůrková, LM3x40 – Jeřábek, Skeet – Hlaváček). K tomu ještě přidali tři skvělá finálová umístění (SM3x20 – Kůrková 4., LM60 – Jeřábek 6., LP60 – Tenk 6.). Vystoupení naší nepočetné sportovní skupinky je tedy více, než reprezentativní. Dali jsme o sobě opět vědět. Bylo velice dobře poznat na přístupu jak pořadatelů, tak i našich sportovních přátel.

Večer se konala slavnostní večeře, kterou měl na starosti Čech, dnes již Australan, Honza z Chebu. V Austrálii je již ca. 17 let a má na starosti personál, obsluhující v restauraci. K večeři, která byla formou bufetu, byly mj. i velké, výborné krevety a ústřice. Protože bylo pochopitelně okamžitě v sále plno a stoly obsazené, připravil nám Honza extra stůl do předsálí, kde jsme měli prima privat party, jak tomu říkali se smíchem okolojdoucí. Popili jsme výborné australské Chardonnay (bílé víno) a buchli jsme pár šampusů. Párty jsme si užili výborně. Měli jsme co slavit. Netrvala ale dlouho, protože nás čeká brzské ranní vstávání. Autobus na letiště bude přistaven před čtvrtou u hotelu. Letíme v 7:40 do Šanghaje opět přes Honk Kong. Po tom, co jsme zažili se zbraněmi v HKG při cestě do Sydney, tak všichni máme z cesty „via HKG“ trochu hrůzu.

Naposledy ze Světového poháru v Sydney Petr Kůrka – puškový trenér

Pokračujeme ze Šanghaje 20.4. pokud se zdaří připojení.