Stručně konečné výsledky LM 3x40, které jsem kvůli odjezdu nestihl poslat na internetové stránky ČSS.

Zvítězil Juha Hirvi 1174+96,8. Druhý byl Číňan Ge 1169+101,4 a třetí další Číňan Wang 1174+95,4. na dalších finálových místech skončili: Gonci 1172+96,6 / Rus Botschkarev 1173+95,4 / Bělorus Klimenko 1170+98,2 /další Bělorus Martynov 1169+97,6 a osmý byl Maďar Sidi 1170+95,8. Tomáš skončil s 1162b. na 15.místě (52). Vše zamíchali klečáky. Bylo pouze 6x 390 a výš, ale nejvíc jen 392b. Po polovině StPi žen vedla Salukvadze 294, pak bylo ěx293 a desátá Grozdeva měla ještě 290b.

To, že se Tomáš Jeřábek nedostal do finále mělo jedinou výhodu – nemuseli jsme se honit, abychom odjeli z hotelu včas. Pořadatel vyžadoval odjezd v 15 hodin, ačkoliv náš let byl až na 20:15. V hotelu chtěli, abychom zaplatili naše minibarové resty z pokojů až když odevzdáme klíč. Trochu nás to zdrželo, protože než jsme to vše vyřídili, tak uběhlo půl hodiny. Většinou jsme platili vodu, kterou jsme první dny neměli kde vzít.Také nějaké polívky, které byly na pokoji k dispozici za nepříliš vyšší cenu, než v obchodě. Já jsem rozbil jednu sklenku a tak jsem ji musel zaplatit (ca. 1,5 US) . Kačka Beranová si ráno odnesla kávu v hrnku z pokoje do restaurace, kde hrnek nechala, tak ho také dlouho hledali, aby jej Katka nemusela platit. Inu jiný kraj jiný mrav. Pořadatelé přijeli před hotel přesně ve tři s malým autobusem, do kterého jsme sotva naložili osobní kufry. To jsme ještě jeli na střelnici naložit zbraně a střelecké tašky. Kupodivu i na střelnici nás „vypakovali“ poměrně rychle. Zkontrolovali čísla zbraní a po půl hodině od doby, co jsme opustili hotel, jsme odjížděli také ze střelnice. Autobus byl nabouchaný po střechu. Ještě, že to bylo na letiště kousek. Řidič, asi pod dojmem toho, že veze také policistu, který nás doprovázel, jel jako ďábel a na letišti jsme byli ještě před 16 hodinou. Až do této doby na nás pořadatelé neustále úžasně spěchali. Na letišti byl najednou klid. Vyložili jsme věci z autobusu a dopravili je na vozících do malé letištní haly. Tam jsme chvilku otáleli a nic se nedělo. Na otázku, co se teď bude dít mi odpověděli, že musíme počkat na policii kvůli zbraním a ta že se dostaví až v šest. Úžasné. Byli jsme nedaleko hotelu, kde bychom určitě strávili dvě nadbytečné hodiny mnohem pohodlněji, než na letišti v Šanghaji, kde nebylo nic. Pořadatelé ale vypadali spokojeně, že jsme na letišti včas. Když se nedělo nic ani ve čtvrt na sedm, začínal jsem být trochu nesvůj, protože to hrozilo tím, že nakonec budeme muset moc chvátat, abychom se odbavili. Letadlo letělo 20:15 a odbavování začalo právě v 18:15. Měli tam cosi na práci se třemi střelci z Quataru, které do letadla nevzali. Protože nebylo místo i přesto, že měli platné letenky. Bavil jsem se s nimi a ti chudáci museli jet zpět na hotel, protože dostali místo na letadlo až za tři dny. V 18:45 se konečně dostavila policie a provedla nás skrze různé kontroly až k přepážce, kde nám kontrolovali znovu čísla všech zbraní. Moc se tam dohadovali se zástupci letecké společnosti Dragon Air, kterou jsme měli letět. Vypadalo to, že nechtěli vzít na palubu zbraně, protože o tom nebyli předem informováni. Nakonec se dohodli a začali nás 45 minut před odletem odbavovat .To už zmizeli všichni, kteří nás doprovázeli. Měli jsme celkem 16 zavazadel v šesti lidech, včetně kufrů se zbraněmi a s municí. Všechna zavazadla nám nakonec bez problémů odbavili až do Prahy. Zvážili si kufřík s náboji a řekli, že není problém, i když má 7,5 kg, namísto pěti podle předpisů. Nijak jsem to tedy neřešil, i když jsem na to byl připraven. Vystavili nám palubní vstupenky a když už se zdálo, že vše bez problémů stihneme, tak mi oznámili, že máme zavazadla o celkové hmotnosti 307 kg a že jsme nad limit. Limit je běžně 20kg na osobu bezplatně a že tedy máme 187 kg nad. Pak přišla paní z Dragon air s tím, že nám povolují dalších extra 10kg na osobu navíc, a že tedy musíme platit „jen“ 127 kg. Záleží vždy na společnosti, se kterou letíme, zda nám nadváhu odpustí, nebo zda jí platíme. Při cestě z Prahy do Sydney nám například British Airways nadváhu odpustila (a že jsme měli mnohem víc, protože jsme letěli celá skupina najednou). Naopak třeba ČSA vyžaduje placení nadváhy poměrně často a ani není příliš přístupná jednání o zvýšení limitu ze 20kg na 30kg na osobu. Tady v Číně byli zástupci tedy milí a příjemní, ale zároveň naprosto neústupní, jak jsme poznali po chvíli. Nadváha je zpravidla velmi drahá. Odvíjí se od základní ceny letenky a bývá to jedno procento za jeden kilogram! Pokud máte letenku po všelijakých slevách, nemá to na cenu nadváhy vliv. Naše letenka v plné výši stojí okolo 100000 Kč…Měli jsme platit 127 kilo. U přepážky, kde jsem měl platit, mě ani nenapadlo , že by mohlo jít o tak závratnou částku, jakou po mě chtěli. Cena byla přes 34000 RMB, což v přepočtu činilo asi 4300 US! Tolik jsme samozřejmě neměli. Nakonec jsme dali dohromady určitou hotovost a za pomocí mé a Tenkovo platební karty jsme dali dohromady částku asi o třetinu nižší. Volali jsme i vedoucího výjezdu pana Dvořáka, aby sedl na taxíka a hotovost nám přivezl, ale do odletu již zbývalo jen 15 minut a to by stejně nestihl. Na odbavení byli naprosto neoblomní a nesnažili se nijak náš problém platební neschopnosti řešit. Proč taky. Letadlo prý nebude čekat a odletí na čas. Zestárnul jsem asi v tu chvíli asi o několik let. Nevěděl jsem přesně co vlastně mám dělat, když mi chybělo stále ještě asi 600 dolarů. U přepážky už byl jen pán, který nás odbavoval a slečny v pokladně, které čekali co bude. Nakonec jsme doslova prosil a žadonil u pána na odbavení, aby nám napsal, že máme méně kilo, než je skutečnost, protože prostě víc peněz nemáme ale odletět chceme. Asi musel na mě vidět totální zoufalství, protože zavolal někoho od Dragon Air a po kratším dohadování mi sdělili, že nám dají zdarma 33kg na osobu, abychom měli na platbu. Již nikdy bych nechtěl zažít pro nás tak ponižující situaci, kdy si na nás ukazují a říkají si, jací jsme chudáci. Je to jako když nakoupíte v obchodě a pak se chcete domlouvat na slevě, protože na to nemáte. Byl jsem zodpovědný za to, abych dopravil mou skupinu zpět do Evropy (ještě nemohu psát „domů“, protože teď sedíme v Londýně a čeká nás ještě let do Prahy - to už snad ale zvládneme). V Šanghaji to tedy hrozilo průšvihem, jaký jsem ještě za léta cestování nezažil – nemuseli jsme odletět vlastní vinou. A z Číny. Ono by se to nakonec zase vše nějak vyřešilo, ale jak by to probíhalo, o tom nemám vůbec potuchy. Potřebovali bychom zase peníze na hotel, „přebukovat“ letenky na jiný den…Naštěstí to dopadlo a přesně 20:15 jsme usedli celý umordovaní do letadla směr Honk Kong. To ale ještě nebylo všechno. Po chvíli za mnou přišla letuška, že kapitán odmítl vzít patrony na palubu a že tedy zůstanou v Šanghaji. Může je prý odvézt další naše skupina v pondělí. To jsem zvědav. Je tam ještě 1500 špičkových závodních patron. Pochybuji, že je dostaneme. Zbytek naší výpravy, který zůstal v Šanghaji se už tak dobře anglicky nedomluví a o to to bude složitější. Asi to dopadne tak, že patronám „zamáváme“ na rozloučenou, stejně jako jsem se již rozloučil s mým kufříkem s náhradními díly, který jsem naposledy viděl při odletu z Prahy do Sydney a pak už ne. Reklamaci a náhradu škody musíme samozřejmě nějakou cestou vymáhat (díly ca. 30000 a patrony ca. 10000 Kč), ale kdo střílí, ví, že špičkové náboje se těžko a dlouho shání. Vždyť třeba Martin Tenk tam měl svých posledních 350 ks těch nejlepších. V Hong Kongu probíhala kontrola tak, jako minule a předminule. Mnoho policistů, odvoz autobusem na celnici a zpět a mezitím kontrola a vypisování papírů. Teď to bylo snazší o to, že nechtěli již otevírat kufry se zbraněmi. To, že jsme letadlo stihli tak tak, nám už také nepřišlo jako nějaká zvláštnost. Hodně jsme se naučili a mnoho věcí, které by nám dříve vadili, dokážeme brát s nadhledem. Teď už sedíme v Londýně a čekáme na své letadlo, které letí v 15:05. Bude to tu dlouhé. Naše čekací doba je 8 hodin. Je to už poslední krok, který musíme překousnout a na večeři jsme doma. Hurá.

Z letiště v Londýně aktuálně Petr Kůrka- puškový trenér