Nádherný areál se třemi skokanskými můstky, lyžařským stadiónem, muzeem lyžování, fotbalovým stadiónem s tartanovou osmidráhou a dvěma halami je určitě chloubou Lahti pro zimní sporty. Tohle půvabné městečko na břehu jezera Vesijärvi je nepochybně chloubou a baštou finského lyžování. Umístit do krásné zeleně světový šampionát ve sportovní střelbě byl však poněkud šílený nápad.

Střelecké stavy na padesát metrů jsou uprostřed fotbalového stadiónu, stanoviště pak na tartanu tak, aby při dešti voda tekla střelcům pod filcové koberce, na nichž leží. Stříšky jsou krátké, takže z jedné strany prší na mušku a z druhé až na zadek. Nemluvě o tom, že promokne všechno ostatní, při troše zapomětlivosati včetně patron. Ostrý vítr, odrážející se zpět na fotbalový stadión od skokanských můstků, si najde skulinu všude a když s sebou nese vodu, je to „zážitek“ i pro otrlejší povahy. Navíc terče v řadě také „nezařezávají“ jako podle pravítka a pro elektroniku přívaly vody rovněž nejsou tím pravým ořechovým. První týden šampionátu většinou propršel.

A tak se protestuje proti všemu, mění se výsledky a střelci ze stovky zemí hovoří o pouťovém závodě sotva okresního formátu s vysačkou 48. mistrovství světa. Korunu všemu nasadilo páteční křížení programu, kdy v jedné polovině haly, rozdělené jen nízkou a tenkou zástěnou, buráceli diváci při finále na běžící terč a na druhé se střílely rozhodující položky olympijské vzduchové pistole. Tomu odpovídaly výsledky pistolářů, nic moc a nejen z pohledu našich.

Společnost tří tisícovek střelců je v Lahti vskutku pestrá. Brazilcům to moc nejde, prý u nich střílejí jen ti, kteří neumějí kopnout do míče, ale kde kdo jim gratuluje k titulu fotbalových mistrů světa. Na reprezentanty arabských zemí, zamračené vousáče, někteří koukají trochu nedůvěřivě… Když ale potkáte střelkyni v burce, kterou zvedne a svůj černý šat nasouká do střeleckých kalhot a kabátu jen když jde na stav, je to skutečná exotika.

Střílí se totiž na všech kontinentech a Mezinárodní střelecká federace ISSF je mezi pěti nejpočetnějšími na světě. Dnes už to umějí všichni, takže včerejší mistr je dnes outsiderem ve druhé polovině stočtyřiceti členného startovního pole, a nový mistr světa dostane první otázku, odkud se vlastně vzal. Bohužel, zatím tehle výsledkové „přemety“ postihují hodně české reprezentanty, kteří se v olympijských disciplínách víc drží Coubertinovského hesla, že je důležitější zúčastnit se než zvítězit.