Napadlo vás, že byste v devatenácti letech mohla být seniorskou mistryní svìta v olympijské disciplínì?

Urèitì ne, i když samozøejmì vždycky chci vyhrát. Když jsem dnes šla do finále z prvního místa, poøád jsem si øíkala, že to pøeci už nepokazím. Opakovala jsem si, že to soupeøkám nedám. Nervózní jsem byla, ale situaci jsem mìla pod kontrolou, po každé ránì jsem se poøádnì vydýchala. Pøed tou poslední jsem vedla o 1,6 bodu a to už jsem vìøila v titul, v takové chvíli pøeci osmièku dát nemohu. Tu poslední ránu jsem si vychutnala.

Co jste si øekli s tátou bezprostøednì po finále?

Mìli jsme slzy v oèích, nemohli jsme tomu uvìøit, byl to fantastický pocit. Jdu v jeho stopách.

Jak jste trávila dvì hodiny mezi finále a základním závodem?

Chvilku jsem se procházela a zpívala si, abych se dostala mimo tu nervózní atmosféru kolem. Na finále jsem šla jako na trénink.

V základním závodì jste vstøelila jedinou devítku, zahýbala s vámi?

Pøišla jako tøicátá rána v poøadí a bylo to dobøe. Cítila jsem nervozitu, bála se, aby se nìco špatného nestalo. Když pøišla ta devítka, oddechla jsem si. Vlastnì udìlala místo pro dalších deset desítek, protože pak jsem zase støílela v pohodì.