Den s velkým „K"

Tak se dá nazvat pondělí, osmého července tohoto roku. Ten den se totiž se totiž „K“atka „K“ůrková objevila v hale, kde se konala soutěž žen ze vzduchové pušky, a systémem Start – Cíl získala pro ČR historicky první titul Mistryně světa Byla prostě ten den jednoduše z všech stodvaceti žen nejlepší.

Závod začaly nejprve Pavla Habartová a Katka Beranová v první směně od 10 hodin. Vstup mezi dospělé na mistrovské soutěži zvládla lépe Katka, která po solidním a bojovném výkonu dosáhla 394 bodů (98, 97, 100, 99) což byl dobrý základní kámen do družstva. Pavla bojovala sama se sebou, a i když to vypadalo po prvních třech položkách (98, 96, 97) velmi bledě, tak poslední položka 99 (poslední rána 9) Pavle zachránila výkon 390 b. Šance družstva na medaili se tím sice výrazně snížila, ale protože konkurence byla nebývale vysoká (32 týmů), tak šlo také o nejlepší umístění. Již v první směně padlo několik vysokých výkonů, které naznačily, kolik bude asi potřeba na finálovou účast.

Druhá směna začala přesně v poledne. Katka Kůrková přijela asi v deset na střelnici. Chvilku byla v hale, chvilku na internetu, nebo psala pohledy. Zejména z jejího pohybu v hale jsem nebyl příliš odvázán. Myslím si, že určitě viděla jak výsledky svých družstevnic, tak i těch nejlepších. Někdy je to možná i lepší vědět, něž aby člověku vrtalo hlavou během soutěže, kolik že asi udělala ta a ta. To by určitě střelce vyvedlo z koncentrace a mohlo by přinést chyby. Vždyť např. na Bundeslize v Německu se s tím vůbec „nepářou“ a během závodu hlásí do mikrofonu jak na tom kdo je a kolik mu chybí na soupeře apod.. Katka má z Bundesligy své zkušenosti. Dosahuje pravidelně i tam vysokých výkonů, a tak asi věděla co dělá, když se pohybovala v hale. Pomohl jsem jí přinést věci ze skladu, který je asi 300m daleko. Před závodem jsem jí už neměl mnoho co říct, protože potřebné věci jsme řešili den předem při hodinové procházce, kdy za mnou sama přišla, že si potřebuje popovídat, protože cítí nervozitu a obavy. Já jsem na počátku soutěže odešel z haly, odkud jsem pozoroval průběh nástřelu a soutěže skulinkou ve dveřích. Katce se během nástřelu dostala do oka řasa, a tak musela odejít, řasu jsme vyndali a pokračovala po chvilce dál. Čas tím ale ztratila, a tak musela kalkulovat s tím, že nebude možné každou ránu desetkrát odložit. Její projev během prvních ran v soutěži mi dal najevo, že by vše mohlo být normální. Výborná koncentrace, sebejistý a drzý projev po výstřelu, přemýšlení a pozastavení střeleckého rytmu již po daleké desítce. Chování bylo stejné jako na trénincích a to bylo důležité. Pokud je chování stejné, znamená to, že by se mohly opakovat i výkony z tréninků. Katka střelí na trénincích málokdy devítku. Také během posledních asi 150 tréninkových ran v období po soustředění v Krkonoších až do tohoto závodu (25.6.-7.7.) střelila pouze jedinou devítku 9,9. Když Katka dokázala dát první položku 100, měla nejhorší za sebou. Pak už si střílela tak jak je zvyklá. Druhá stovka a následných devět desítek ve třetí položce jí ale přece jenom s nervama pohnuly. Říkala, že se trochu rozklepala. Třicátá rána byla devítka 9,5 dole. Ta ale nakonec Katku uklidnila, protože 400 už to být nemůže. Poměrně s přehledem skončila opět stovkou, i když musela střílet trochu v tempu, protože jí na poslední položku zbylo asi 12 minut. Na poslední položku se za Katkou také vytvořil chumel diváků, což jí ale moc nevadilo. Je zvyklá střílet dobře a zároveň jako jedna z posledních končit. V takovém případě se divácké zvědavosti střelec asi neubrání. 399 bodů znamenalo, že postupovala do finále s jednobodovým náskokem před Němkou Pfeilschifter. Také další dvě finalistky měly 398, třikrát postoupily závodnice s 397 body a pouze jedna se 396 b. Mnohokrát si Kačka představovala, jak si jednou vyřídí účty se Sonjou. Poslední dva roky Katka střílí na soutěžích SP velmi dobře, ale Sonja jí zatím vždy porazila. Katka také cítila, jako by nebyla spravedlivě ohodnocována za výsledky posledních dvou let. Byla dvakrát čtvrtá na SP (o desetinku), V Číně vypadla z finále na plichtu, na ME jun. ztratila vedení a nakonec prohrála titul o dvě desetinky s Pavlou Habartovou. V letošním závodě SP v Itálii střílela nejlépe, jak střelec asi může. Stále vnitřní desítky, ale také přišly tři devítky 9,9 a jedna 9,8 a opět prohrála finálovou účast na plichtu. Říkal jsem jí: „To se Ti všechno jednou sečte a pak to někde bouchne. Jednou budeš stát tváří v tvář Sonje a budeš s ní bojovat o vítězství.“ Sonja je totiž levák. Stalo se. Výborná střelecká práce Katku vynesla na první pozici do finále na MS a proti ní stála Sonja. „Tak máš to, po čem si celou dobu snila. Teď jí to všechno můžeš vrátit“. Jako by ani ostatní soupeřky neexistovaly. Katka ale pokračovala i ve finále ve stejném stylu, jakým střílela závod. Od začátku působila jistě. Střílela sice jako jedna z posledních, což ale vyplývalo z její delší koncentrace na ránu. Také Sonja střílela až později. Když ale dala asi třetí ránu 9,7 tak najednou změnila taktiku a začala střílet velmi brzo. Občas se taková věc dělá, aby jste střelce, střílejícího vedle vás, vyvedli trochu z míry a aby udělal chybu. Katka se z koncentrace vyvést nenechala. Během finále nedala devítku a s náskokem 1,2 bodu zvítězila před Číňankou, které se ještě dokázala v závěru dostat před Sonju, která se o medaili musela rozstřelovat s Američankou Caruso. Sonja nakonec medaili získala o jednu desetinu (10,4:10,3).

Družstvo nakonec obsadilo nádherné čtvrté místo se ztrátou dvou bodů na medaili. Vyplatila se tedy taktika vyslat družstvo juniorek do žen. Už jen to, že byly všechny tři děvčata pohromadě, protože vědí, že když to úplně nevyjde jedné tak mohou další dvě být úplně nahoře. Pavla to sice obrečela, ale byla to právě ona s Katkou Kůrkovou, kdo zase vytáhl tým k juniorskému evropskému titulu v Soluni.

Ze zlatého Lahti Petr Kůrka - puškové disciplíny