Většina příznivců našich střelců, kteří otevírají internetové stránky, aby se dozvěděli o pobytu a výsledcích české výpravy na Světovém poháru v Koreji si možná ani neuvědomí, jakou přípravu takový výjezd vyžaduje. Samozřejmě, že nejdůležitější je samotný trénink, tedy sportovní příprava. Výjezd reprezentantů, právě např. do Koreje, však má také svou organizační stránku, tedy organizační přípravu a mohu potvrdit, že organizace pobytu byla tentokrát hodně komplikovaná. Jak se přímo v Chang Wonu ukázalo, někteří střelci se na soutěže v Koreji připravovali nejen po sportovní a organizační stránce, ale věnovali pozornost i jiným záležitostem pobytu.

K tomuto poznání mě dovedla příhoda, jež se stala skupince pistolářů včele s trenérem Putnou. První den po příjezdu do Koreje jsme věnovali prohlídce jednotlivých střelnic, kontrole zbraní, střeliva, získávání informací o následujícím programu, tréninku apod. Pořadatel sice zajistil dopravu na střelnici, ale nějak se pozapomnělo na návrat. Proto se pistoláři rozhodli vrátit do hotelu taxíkem. Jak jednoduché, nikoli však v Koreji. Jazykové rozdíly jsou takové, že v restauraci na střelnici bohužel žádný z přítomných nepochopil, že potřebují zavolat taxíka. Nevadí, zkusili tedy sejít na velké parkoviště blízko střelnice, kde by se to mělo taxíky přímo žlutit. Nic, všichni taxíkáři měli asi volno. Další nápad, sejít až na hlavní silnici, stále plné vozidel. Naštěstí potkali řidiče autobusu, kterému se pokoušeli vysvětlit, že potřebují taxi. A tady se uplatnila příprava, kterou si zpracovala před cestou Lucka Říhová. Měla totiž sebou několik listů jednoduchých frází z angličtiny do Korejštiny. Věty typu „jak se máte“, nebo „ten banán je zelený“ se sice neuplatnily, ale jakýmsi zázrakem se pomocí ukazování na jednotlivá slova podařilo to, že řidič zavolal policii. Dnes se už nezjistí, jestli chtěl našim střelcům pomoci, nebo jestli se lekl, že odněkud utekla skupinka bláznů a proto volal ochránce zákona. Důležité je, že policisté v Koreji znali slovo taxi, zavolali do centrály a pistoláři seděli během dvou minut v taxíku. Slova hotel Dragon stačila k rychlému návratu „na základnu“. Všichni by měli mít na paměti, že to bylo díky prozřetelnosti Lucie Říhové, která byla připravenější než my všichni ostatní a zachránila pistoláře od několikakilometrového pochodu deštivým Chang Wonem.

Některé fráze z Luciiny přípravy by se však hodily i při jiných příležitostech. Např. v hotelu, při zakoupení lístku na snídani. I při této jednoduché operaci se lze dost dobře pobavit. Tentokrát se to týkalo Luboše Opelky. Přišel za námi do restaurace s nešťastným výrazem ve tváři, že prý ho dnešní snídaně stála 100 dolarů. Při zakoupení lístku, jež stojí 10 dolarů se totiž snažil recepčnímu vysvětlit, že by chtěl vyměnit zbylých 90 dolarů na korejské Wony. Recepční mu sdělil, že peníze nemají, ale že mu Wony dá po snídani. Skončilo to tak, že recepční asi po patnácti minutách sám vyhledal Luboše v restauraci a slavnostně mu peníze předal. Nebyly to však Wony, ale dolary. Ukázalo se, že celou tu dobu sháněl drobné. Za další dvě minuty celý obnos na Lubošovu žádost v recepci za Wony vyměnil. Rovněž není stále jisté, kdo vlastně komu jak porozuměl, ale Luboš se jako nákupčí lístků na snídani osvědčil. Očekávám, že ho další členové výpravy budou přesvědčovat, aby jim nákupy snídaně a výměnu peněz zařídil

Takových příhod s nedorozuměním zažíváme denně bezpočet a slouží nám někdy k obveselení, jindy dokáží zvednou hladinu adrenalinu. Ukazuje se, že sebe pečlivější příprava nemusí stačit to, co přináší samotný pobyt v Koreji.