Myslím,že nebudu přehánět, když napíši, že nikdo z našich střelců ještě nikdy nevyhrál tři Světové poháry v jednom roce, určitě už ne v téže disciplíně a stoprocentně ne tři ze tří možností (Martin Tenk vynechal libovolnou pistoli na SP v Mnichově). Všechno je ale jednou poprvé…

Dnešní ráno nebylo nijak zvláštní. Slunce, teplo, výborná snídaně, přesné odjezdy autobusů a o něco delší fronta u skladu na zbraně než včera. Pro mne bylo tohle ráno jiné v tom, že jsem vstával před šestou, abych se stihl nasnídat a odjet na střelnici autobusem „sedmičkou“. Sportovci odjížděli v osm a tak jsem jim mezitím vystál frontu na zbraně, které jsem jim připravil na stav. Zhýčkanost? Ne. Potřebnost. I jiní trenéři jeli raději ráno vyzvednout svým svěřencům zbraně a munici, než aby riskovali, že autobusem v osm to do začátku soutěží nestihnou. Každý střelec má svůj zažitý program před soutěží a většina z nich raději přijde přímo na závod, než aby pak seděli na střelnici a koukali „do blba“. Jiní zase raději přijedou brzy před závodem, protože mají pocit, že je lepší „nadýchat se závodního prostředí“, nebo jsou prostě jenom zvyklí vyčistit si před závodem zbraň. Střelba je sport individuální, takže nelze jednoduše nařídit, kdy má být který sportovec na střelnici před závodem, nebo před tréninkem. Na soustředění to jde, ale na soutěžích úrovně světových pohárů a podobně by se měla v rámci možností respektovat individuální příprava jednotlivců. Martin patří určitě k těm, kteří před závodem neradi na střelnici „okounějí“, ale raději přijede co nejpozději. Pravda, „pistoláři“ to mají oproti „puškařům“ jednodušší v přípravě, protože jim odpadá zdlouhavé oblékání do střeleckých oděvů, a také příprava zbraně je nepoměrně jednodušší. Zkrátka nazují si střelecké boty (a ani to často ne), vyndají pistoli z kufříku a jsou „ready“. Martin měl proto na přípravu dost času i po příjezdu 8:20 na střelnici. Pistoli měl již na stavu a tak jsem mu pouze popřál mnoho dobře vystřelených ran jako obvykle a pádil jsem na vzduchovou střelnici, kde se připravoval Luboš Opelka k hlavnímu závodu ve vzduchové pušce. Jsme zde čtyři oficiálové (tedy 3+vedoucí), ale dnes jsme měli všichni napilno. Střelnice jsou každá v jiné budově, takže se nedají uhlídat dvě soutěže najednou. Výjimkou je vzduchovka, kde sousedí v jedné budově střelnice 10m a střelnice 10m na běžící terč. Soutěže zde začínají všude v devět hodin, takže dnes byl za Martinem Tenkem pan Šaňák, já jsem byl na vzduchovce s Lubošem Opelkou, na běžícím terči byl trénink tam si hlídal své „ovečky“ Honza Kermiet a na poslední, dvacetipětimetrové střelnici, byl s pistolářkama, které měli první polovinu soutěže StPi, trenér Putna. Každý jsme si okolo poledne přinesli své zážitky.

Nejlepší měl samozřejmě pan Šaňák, který byl unesen z toho, jak Martin výborně na soutěži pracoval. Výkon 562 patří sice k Martinovo průměrným, ale důležité je mít nejvíc když se celkově nikomu nedaří. Pak stačí na vítězství i 562. Pozor! Ono to není zase tak málo, jak by mohlo z mého psaní vyznívat. Je to něco jako když Honza Železný hodí 85m a něco někde vyhraje. Všichni hodnotíme výkon toho kterého sportovce podle jeho možností. Protože Železný je schopen (a několikrát to předvedl), že je schopen hodit daleko přes 90m, řekneme si „Hodil „jen“ 85m a ještě vyhrál“. Stejně je to i u Martina: „Udělal průměrných“ 562b. a ještě vyhrál“. Jenže zapomínáme, že za ten „jenom“ výkon by dala většina sportovců nevím co. Co ale zase Martin také dokáže je to, že když se celkově daří závod všem, opět je mezi nejlepšími. Samozřejmě s vyšším výkonem. Podobných střelců máme v republice jen několik a je potřeba si jich vážit a chce se mi říci hýčkat, ale není to to pravé. Taková jména jako Tenk, Kůrková, Januš…(nerad bych na někoho zapomněl) se hýčkat nenechají. Nemají nos nahoru, protože dobře vědí, že sláva jim další úspěchy nepřinese. Budou to zase jen ty nekonečné tréninkové hodiny. Pan Šaňák tedy přišel s úsměvem.

Já jsme přišel trochu smutný, protože Luboš Opelka ještě v nástřelu a v několika prvních ranách v soutěži opravdu vypadal,stejně jako na včerejším tréninku, že si vzpomněl na staré časy. Střílel svižně, s rychlým spouštěním a prakticky jen do středu. V polovině první položky se ale opět něčeho zalekl a začalo vše postaru. Pomalá, váhavá střelba s nepřeberným množstvím odložených, nebo přerušených ran. První položku střílel neuvěřitelných 33 minut a přitom 26x přerušil ránu, nebo odložil. To určitě svědčí o velké zodpovědnosti v přístupu k soutěži, ale všeho moc škodí. Logicky pak musel přidat na tempu, ale ani to nepřineslo nic nového. Závod se mu nepovedl a je velká škoda, že Luboš zatím ve vzduchovce stále zůstává za výkony z jeho tréninků. Je to určitě náš nejlepší „tréninkový střelec“ ve vzduchovce. Jak se říká: “Z toho se ale bohužel nestřílí“. Snad se tím nenechal příliš otrávit a do svých parádních kulových disciplín, kde má poslední dobou zjevně velmi dobrou formu, nastoupí v plné psychické a duševní svěžesti. Odpoledne si ještě společně s Václavem Bečvářem a s Radimem Novákem s chutí potrénovali malorážku.

Neurčitý výraz měl po tréninku Honza Kermiet. Jak Januš s Caknakisem trefovali běžící terč se nám odmítal svěřit. Dal k lepšímu jen jednu zajímavost. Srovnával jeho zážitek přitom se zážitkem, kdy sledoval tenisový turnaj Wimbledon, kde startoval jako mladík Ivan Lendl, který na základě nevydařených podání oslovil rozhodčí na empiru, že je určitě síť výš, než je povolená hranice. Zprvu se Ivanovo protest nikomu nezamlouval. Na Wimbledonu a nepředpisová síť!? Nakonec po změření mu dali za pravdu, byla o pár centimetrů výš. O historce s Tomášem Caknakisem se sice nebude psát, ale je podobná. Před ním dnes trénovalo mnoho zkušených borců a medailistů ze světových soutěží, ale podle slov trenéra Kermieta po druhé tréninkové ráně Tomáš odložil pušku a šel si stěžovat, že zaměřovací body na terči nejsou ve středu osy ale níž. Nejprve tomu samozřejmě rozhodčí nevěnovali mnoho pozornosti (Tomášovi je 16 let), ale pak s do věci vložil i trenér Kermiet, kterého Tomáš na věc upozornil, a ukázalo se, že terče místní výroby jsou opravdu špatně vytištěné. Nejsou si snad obě události podobné?

Poslední se nám svěřil trenér Putna, že je s děvčaty zatím celkem spokojen, i když to mohlo být o něco lepší. Je to ale teprve polovina soutěže, tak se těžko hodnotí. S výkonem Martina byl velmi spokojen a běžel na trénink rychlopalné pistole, kde se náš mladý Martin Podhráský bude v posledních dnech konání SP snažit prodat svou dobrou formu.

Finále v libovolné pistoli bylo zajímavé. Martin se jako jeden z mála vyvaroval úplně hrubé chyby a to mu nakonec přineslo vítězství. Korejec na prvním místě střelil po sobě sedmičku a šestku, Maďar Papanitz už vypadal, že si za druhé místo odveze QP (místo na OH 2004), ale střelil pětku! Ze zisku místa na OH se nakonec radoval Řek, který také hrubku neudělal a postoupil ze sedmého místa na druhé za Martina, který si tímto vítězstvím jen potvrdil už tak jistou účast na Finále světového poháru v libovolné pistoli na podzim v Miláně (ITA), kam jsou zatím kromě Martina nominováni také Januš a Caknakis (oba BT), Jeřábek (LM60), Valová (SM3x20) a Kůrková Kateřina(VzPu40). Jistotu z těchto dalších pěti střelců má pouze Kůrková, protože je Mistryně světa. Ale i účast ostatních našich je velmi pravděpodobná, protože dosáhli na SP vysokých nástřelů a skvělých umístění. Konečná nominace (od ISSF) podle počtu získaných bodů bude pro pušky a pistole zveřejněna po tomto SP. Ostatní disciplíny mají ještě po jednom SP v letošním roce.

Úvod světového poháru zde v Changwonu se nám tedy díky Martinovi vydařil. Necháme se překvapit, zda se ostatní naše „želízka“ tímto úspěchem inspirují.

Výsledky záměrně neuvádím, neboť je určitě znáte z oficiálních stránek SP Changwon: www.shooting.or.kr

Adresa pro případné zasílání e-Mailů pro naší výpravu: czechteam@shooting.cz .

Z Changwonu v Jižní Koreji, dějiště Světového poháru ve střelbě

Petr Kůrka – Reprezentační puškový trenér.