Tuto krátkou zprávu píši spíše pro naši druhou skupinu, která se ze Seoulu vrací 8.7.03, aby byli připraveni na to co je může po cestě zpět potkat. Jiná forma komunikace je totiž velice nejistá. To, že se někdo z nich v Changwonu podívá na stránky www.shooting.cz hraničí totiž s jistotou.

Skupina pod mým vedením čítala dalších 10 osob – kanci s trenérem, puškařky, puškaři kromě Opelky, který zůstal na 3x40 v Changwonu, a pistolářky a Tenk. Opustili jsme hotel v 6:30 ráno a byli jsme odvezeni na letiště do Busanu, kam nás doprovodil pan Šaňák a tam se s námi také záhy rozloučil, aby stihl být na střelnici před zahájením soutěží. Z Busanu jsme měli odlet 9:40. Ještě před odletem si mě vybrali korejští organizátoři za vedoucího celé odletové skupiny, tak jsem měl až do Seoulu na starosti ještě Itala DiDonnu s trenérem a zbraně Slováků, kteří už ale byli v Seoulu. Strčili mi papíry od všech zbraní do ruky a se slovy, že jsem pro tento den vedoucí, mne požádali, abych vše v Seoulu předal do správných rukou. Odletěli jsme podle plánu a do Busanu v Seoulu jsme byli za chvíli. Cesta netrvala ani dvě hodiny. Zbraně dostali v Busanu nálepku jen do Seoulu, a tak jsme je v Seoulu na letišti pro domácí lety vyzvedli a putovali jsme s nimi autobusem (pořadatel nás doprovázel) na mezinárodní Seoulské letiště Incheon. Ostatní zavazadla (střelecké tašky apod.) dostali již v Busanu nálepku až do Prahy!, a tak jsme se jich v Seoulu nesměli ani dotknout, protože z pásu je tam sundávala speciální služba, která je pak převážela všechny na Incheon. Protože jsme vše v Praze dostali, asi to Korejcům funguje. Na letišti v Incheonu jsme museli se zbraněmi na celní kontrolu, kam s námi šel pořadatel(tedy bylo jich několik). Palubní vstupenky jsme už v Busanu dostali na všechny lety až do Prahy, takže jsme už na odbavovací přepážku vůbec nemuseli. Na celnici se všechny zbraně zkontrolovaly a kufry se zalepily. Trochu to trvalo, protože řešili také Italy. My jsme ale měli asi dvě hodiny času, tak se vše nakonec bez problémů zvládlo. Po ukončení celního procesu jsme kufry zanechali na místě. Také vše došlo. Jediná a pro druhou skupinu podstatná informace je, že celníci odmítli, i na několik mých opakovaných žádostí, „odcheckovat“ (odbavit) zbraně a munici (chtějí přesný počet kusů a jsou schopni to kontrolovat!) až do Prahy!! Podle určitých předpisů. které mě tam neustále citovali, můžou odbavit zbraně a munici jen do Paříže, kde jsme je museli vyzvednout a projít celní kontroly!! Nevím, zda to bude obdobné i do Curychu, ale je to možné. Odletěli jsme ze Seoulu podle plánu Jumbem ve 13:30. V Paříži jsme přistály o půl šesté a měli asi tak 2 a půl hodiny na odbavení zbraní. Měl jsem z toho trochu strach, protože jsem neměl ani papír na zbraně do Francie. Museli jsme totiž normálně vejít skrz pasovku na území Francie, tam si na pásu vyzvednout zbraně a zase vejít skrz pasovku dovnitř a znovu odbavit zbraně a u přepážky zvážit a odbavit do prahy. Vše se nakonec podařilo prakticky bez problémů. Francouzům jsem situaci vysvětlil a oni k nám byli velice vstřícní. Jediné, co je zajímalo byla váha muniční bedýnky (do 5 kg!!) a přesný počet munice, včetně výrobce apod.(Eley 22LR 121 ks, Dynamit Nobel 150ks….). Letadlo do Prahy mělo sice na odletu malé zpoždění, ale ve vzduchu to pilot téměř dohnal a v Praze jsme s velkou úlevou dosedli ve 22:45. Rozvozníci nás očekávali a tak se každý dostal domů podle toho, kam jel. Plzeňáci byli na střelnici před půl jednou ráno.

Přejeme všichni Martinovi Podhráskému lepší druhou půlku a všem zbývajícím „českým“ Korejcům šťastnou cestu domů.

Naposledy pro všechny návštěvníky těchto stránek

nyní již z Plzně

Petr Kůrka – reprezentační trenér (puškové disciplíny)