Mistrovství Evropy v Gyoru v Maďarsku bylo dnes, v sobotu 27.3. 2004 právě zakončeno poslední finálovou disciplínou – běžící terč 30+30. Ve finále jsme sice zastoupení neměli, ale muži BT svými vyrovnanými výkony dosáhli na bronzový stupeň…..Ale pěkně od začátku…

Na ME se vzhledem k příznivému místu konání s relativně nízkými náklady vydala celkem početná výprava českých střelců a střelkyň. Neměli jsme obsazené úplně všechny disciplíny plně, ale puškové disciplíny měli zastoupení stoprocentní. Odjíždělo se po skupinkách tak, že každá kategorie přijela do Gyoru den před oficiálním tréninkem, který se uskutečnil většinou až pozdě večer (17 – 20hod.) v den po příjezdu. Následovala soutěž a po vyhlášení výsledků odjezd. Ubytování bylo v nedalekém, solidním hotelu. Přestože pořadatel organizoval dopravu z hotelů na střelnici a zpět, my jsme ji nevyužívali, neboť jsme měli s sebou v Gyoru několik mikrobusů, kterými trvala cesta přibližně 15minut. Za stejně dlouhou dobu se dalo dojít na střelnici také pěšky, ale chladné a nepříznivé počasí nás od toho většinou zrazovalo.

Střelecké soutěže se pořádaly ve stejné sportovní hale jako mezinárodní soutěž v loňském říjnu. Někteří naši tedy byli v hale již podruhé. V hale se střílelo na dvou stranách, a tak měli trenéři hodně starostí s tím, aby uhlídali všechny své „ovečky“ ať už na trénincích, nebo při vlastních soutěžích. Navíc pořadatelé během konání finále všechny možné průchody, a tak to byla opravdová obíhačka. Parketová pružná podlaha nebyla pro střelbu optimální. Střelci cítili pohyb lidí za sebou a pořadatelé proto během soutěží omezili pohyb lidí jen na trenéry a rozhodčí. Ostatní diváci se pohybovali na tribunách. Také klimatizace nebyla příliš účinná. Závodníci v poledních a pozdějších směnách měli vydýchaný vzduch a teplo, protože se v hale dost topilo. A i když jsem už zažil většinou povedenější a příjemnější šampionáty, tak zde opět platilo to, že všichni mají v daný okamžik podmínky stejné.

Puškové soutěže zahajovaly ve čtvrtek, 25.3. v 11:15 juniorky. Naše barvy hájily tři mladé tváře – Hrnečková Katka (SG Plzeň), Gebauerová Renátka (základna Ostrava) a Kůrková Ája (SKP Plzeň). Přestože tento tým byl oslaben o naší, momentálně nejlepší juniorku Adélku Sýkorovou, která startovala v ženském družstvu, tak děvčata nebyla bez šance na dobré umístění. Všechny tři střílely v jedné směně, protože k dispozici bylo sedmdesát střeleckých stanovišť. Nejlépe začala Renata, která se neustále udržovala v elitní osmičce, ale protože si nerozvrhla dobře čas, dostala se do časové tísně a skončila položkou 95b. (celkem 390b.). Šance na finále byly pryč. Také Áje se nedařilo tak, jak si představovala. Také ona zakončila závod slabou položkou (96) a se stejným výsledkem jako Renata skončila ve druhé desítce startovního pole. Katka Hrnečková měla prozměnu špatný vstup do soutěže a celkově dosáhla 387b. Družstvu to stačilo na 5. místo, když za bronzem děvčata zaostala o 4 body. Pochopitelně se celkové umístění dá chápat jako slušné, ale každá tam měla výraznou rezervu a jsem přesvědčen o tom, že jsou příště schopny bojovat s nejlepšími. Už ale bez Katky Hrnečkové, která již bude v příštím roce žena. Také je zajímavé, že nároky na výkony juniorek máme přece jen vyšší, než na kategorii juniorů, kde výkon 390 bodů, který je námi považován všeobecně za výkon spíše nižší, odpovídá ca. výkonu 585. a za to bychom asi většinou v juniorech byli rádi. Je to ale dáno vysokou výkonností našich juniorek a nižší konkurenceschopností našich juniorů.

A právě junioři zahajovali soutěžní program ME v pátek, 26.3. Jejich závod začal v devět ráno a uskutečnil se také v jedné směně. Naše družstvo mělo složení Dlouhý Milan (SG Plzeň), Malinký Ondřej (Dukla Plzeň) a Šmol Petr ze základny Č.B. Od juniorů se očekávalo, že se budou snažit navázat na úspěch z minulého ME, kde byl tým stříbrný. Jenže kde loňské sněhy jsou. V týmu došlo ke změnám. Z nominace pro slabší výkonnost vypadli Haman a Novotný. Zůstal jen Ondra Malinký, kterého ve družstvu doplnili málo zkušení nováčci. Milan Dlouhý celou sezónu předváděl výborné výkony a Šmol zase měl nejvyrovnanější výkonnost. Tahounem měl být Ondra, který nakonec byl sice nejlepší (586), ale poprvé po pár letech jej finále minulo. Zaostal o 4 body. Šmol potvrdil vyrovnanost a předvedl přibližně to, co střílel celou sezónu (583) a to je někdy velmi cenné. Zklamáním byl výkon Milana Dlouhého (574), který se celý závod nedokázal odpoutat od atmosféry vrcholné soutěže a bohužel nesplnil očekávání, že bude prohánět Ondru a útočit na jedničku našeho týmu. Protože se celkově opět posunula výkonnost ostatních juniorů mírně nahoru, naši s průměrem 581 bodů obsadili až 11. příčku. Mají příští rok co napravovat. Budou to mít ale těžké, protože také Ondra Malinký přejde do dospělé kategorie.

Po juniorech nastoupily naše ženy. Tentokrát ve dvou směnách, protože kapacita stavů nestačila. Rozlosování bylo zajímavé. V první směně nastupovala naše nejlepší střelkyně – Katka Kůrková spolu s úřadující Mistryní ČR – Pavlou Habartovou. Ve druhé směně pak uzavírala soutěž družstev mlaďounká (17) Adélka Sýkorová. Měl jsem z toho trochu strach, protože závodník ve druhé směně může mít pocit větší zodpovědnosti, než je zdrávo. Domluvili jsme se s Adélkou, že sice přijede již s Katkou a Pavlou na první směnu, ale že bude sedět ve finálové části haly a nebude moc sledovat aktuální výsledky první směny. Pavla měla velkou rýmu, která se přenesla také do očí a protože velká většina nosních a očních kapek je z důvodu možného dopingu zakázána, tak bylo jasné, že to Pavla nebude mít jednoduché. Sledoval jsem tedy hlavně nástřel a začátek soutěže u Pavly. Po Katce, která střílela v protilehlé části haly jsem jen občas pokukoval. Pavla naštěstí neměla problém, až na to, že musela častěji než je zvyklá odkládat zbraň kvůli smrkání. Je ale velká bojovnice a dávala hned od začátku najevo, že se jen tak nepoloží. Pavla nakonec skončila dříve než Katka a předvedla pro tým slibných 394b. To že její výkon ale na finále stačit nebude bylo zjevné již na konci první směny ve které excelovaly dvě závodnice. Jednou z nich byla Sonja Pfeilschifter z Německa, která prošla závodem téměř bez chyby. Jedinou devítku dala až ke konci poslední položky. Katka měla delší nástřel a tak jí v době, kdy Sonja již o dva body průběžnému pořadí vévodila, zbývalo Katce ještě deset ran. Měla do té doby jedinou devítku ve druhé položce. Jak se pak sama přiznala, tak i když tabule s výsledky byla daleko, tak se nedala přehlédnou délka jména úplně navrchu. Tušila, že vede Sonja. Po krátkém odpočinku střílela také poslední položku s jistotou a když zakončila desítkou 10,4 tak se dlouhé jméno Sonji posunulo na výsledkové tabuli o jednu příčku níž. Katka zopakovala v základním závodě stejně fantastický nástřel, jako před dvěma lety v Lahti. Bylo jasné, že má možnost atakovat titul Mistryně Evropy a že její největší soupeřkou ve finále bude Sonja, se kterou se letos již třikrát potkala tváří v tvář (Sonja je levačka) na soutěžích v Německu. Poté, co Rusce Galkině, také horké favoritce, tolik nedařilo (394), tak Katka a Sonja měly po první směně před dalšími střelkyněmi v pořadí náskok dvou bodů. Zbývala ještě však ještě druhá směna. V té startovala naše Adélka na stavu 63. Oproti původnímu losování měla jiné stanoviště, neboť na stavu 64, kde měla původně startovat, byl malý překlad lina, na kterém střelci stáli. Protože na jiných stavech tento problém nebyl, tak jsem již před směnou juniorů udělal trochu rozruch. Stejný stav měl totiž nalosovaný také Petr Šmol. Pořadatelé nejdříve nechtěli o ničem slyšet s tím, že se střelec může postavit před, nebo za překlad lina. To samozřejmě bylo nepřijatelné a tak byla povolána nakonec celá Jury, která mému naléhání nakonec po právu podlehla a přidělila oběma našim střelcům jiné volné stavy. Protože však Adélka nebyla včas v computeru přepsána na jiný stav, na výsledkové tabuli se ještě po polovině závodu její průběžný výsledek neobjevoval a figurovala na posledním místě bez položek. Jen my, co jsme Adélku pozorně sledovali, jsme věděli, že se schyluje k něčemu fantastickému. Adélka totiž naprosto bez bázně a hany začala závod dvěmi bezchybnými položkami a udržovala výbornou pozici našeho týmu. Ke konci sice trochu zaváhala, protože končila 9 – 10 – 9 – 10, ale to nemohlo zabránit veliké radosti v našem týmu – družstvo získalo zlato a vytvořilo nový evropský a samozřejmě také nový český rekord 1190 bodů. K tomu ještě vyskočilo na tabuli, že Adélka s dosaženými 397 body měla nejvyšší nástřel ve druhé směně a že postupuje do finále na čtvrté pozici. Odvezl jsem Adélku za holkama na hotel, kde se mohly krátce zregenerovat a připravit na finále. Finále se těšilo velikému zájmu diváků, protože se jednalo o první soutěž dospělé kategorie na ME. Do haly byl velmi příjemný pohled – z první pozice Katka a ze čtvrté pozice Adélka. Bylo nasnadě, že o titul si to asi „rozdají“ Katka se Sonjou, protože měli před dalšími soupeřkami dvoubodový náskok. Na Adélce bylo, zda dokáže držet krok s ostatními a odolá tlaku mnohem zkušenějších soupeřek. Žádná z finalistek sice nepředváděla příliš krásné desítky, ale také téměř žádné chyby. V souboji o titul se pořadí mezi Sonjou a Katkou neustále přelévalo, ale před poslední ranou měla Katka pět desetin bodu náskok. Adélka se opět nikoho nezalekla a po devíti desítkách měla stejně se třetí Rakušankou Monikou Hasselberger. Pozornost se ale hlavně soustředila na boj o první místo. Jako první z dvojice kandidátek vystřelila Sonja a hned jak zjistila, že střelila „dovnitř“ 10,7 tak zvedla vítězoslavně ruku . To vyrušilo Katku, která se ale zachovala zkušeně a přerušila práci na výstřelu a začala znovu Připomínám, že na každou ránu je ve finále jen 75 sekund.. Všechny soupeřky již měly odstříleno a celá hala čekala, co Katka trefí. Všichni také věděli, že zásah 10,1 přisoudí titul Sonje , zásah 10,2 bude znamenat rozstřel další ránou a rána 10,3 a výš posune Katku k nebývalému triumfu. Bum – 10,4 a hala jásá a tleská, jásali jsme i my a Katka má opět důvod k dlouhému úsměvu, jako před dvěma lety na MS v Lahti. Je nyní aktuální Mistryní světa a také aktuální Mistryní Evropy v kategorii žen. Jásala i Adélka, která sice dala poslední ránu 9,9 a „prohrála“ bronz o pouhé tři desetinky, ale pro nás pro všechny to bylo Adélky obrovské vítězství a jednoznačný supervýkon. Kupodivu se směje i Sonja a blahopřeje Katce s tím, že to bylo úžasně napínavé finále. Spannung muss sein, nicht war?? To byla přesně ta slova. Slyšet dvakrát za sebou nejoblíbenější song každého českého sportovce- Českou hymnu, byl zážitek, který zůstane v srdci napořád.

Děkuji vám děvčata za krásný zážitek , který jste pro všechny české fandy střeleckého sportu připravily. Ještě jednou obrovská gratulace a Katce dvakrát.

Nezapomeňte to také trochu oslavit, aby se k nám střelecký Bůh příště neobrátil zády.

Petr Kůrka – puškový trenér