Trochu s nadsázkou a trochu z legrace se dá o dnešní soutěži v libovolné pistoli na Finále světového poháru v Bangkoku prohlásit, že její vysokou úroveň dnes určovali střelci s „ čínskými jmény“. Je naprosto skvělé a vynikající, že na stupeň nejvyšší nevystoupil Číňan, ale Čech s „čínským“ jménem TENK. Rodilí Číňané se mu koukaly z druhé a třetí pozice na záda. Martin se na mne snad nebude za tento úvod zlobit. Již od MS 2002 v Lahti si z něho tak trochu utahujeme. Tam totiž jeho jméno na druhém místě výborně zapadlo mezi prvního Číňana jménem Tan a Číňany na čtvrtém a třetím místě Xu a Wang. Slogan tehdy zněl Tan-Tenk-Xu-Wang. Dnes jsme mohli slyšet z mikrofonu na vyhlášení jiné pořadí, ale podobná jména- Tenk-Shi-Tan. To jen krátce na úvod. Nyní již jak k tomu všemu došlo, že jsme dnes mohli v Bangkoku vyslechnout Československou hymnu (viz níže).

Jako první dnes na střelnici vyrážel Mirek Januš. Střílel svou první půlku soutěže od půl deváté a tak jsme si dali sraz v sedm v hotelové restauraci. Ani trochu jsme se nebáli využít nabídky na lehčí teplou snídani v podobě rýže a kuřecího kung-pao. Doplnili jsme to kávou a ovocem a vyrazili na střelnici. Mirek se mi svěřil, že dnes nespal zdaleka ještě optimálně a v noci se často budil. To je ten pětihodinový časový posun do plusu. Jinak vypadal v pohodě a na střelnici se věnoval přípravě jako obvykle. Hodinu před soutěží sušil, rozcvičoval se, střílel na pevný terč apod. Střílel jako druhý na prostředním stanovišti (celkem jsou tři Sius Ascory). To c ose podařilo Mirkovi – klidná příprava na soutěž, to se nepodařilo před ním střílejícímu Rusovi Blinovi, který od svých trenérů dostal špatné informace a přišel na závod pozdě. Stihl pouze sušit za předstřelcem a šel pak rovnou „ na to“. N2kdy takový stres může být k dobru. Blinov udělal 299 b. ! Jeho trenéři, kteří se dostavili až na devátou se zprvu rozčilovali, že měl jejich svěřenec začít až v devět a oni přišli před devátou a on už je hotov. Pak jim ale Blinov sdělil, že se spletli a že začátek byl v půl deváté. Chvilku hledali v papírech a pak museli souhlasit. Mirek nastupoval po Blinovi a již po třech ranách měl o dva body méně, než Blinov za celých třicet ran (Mirek to pak dával u večeře „ k dobrému“). V první položce dal ještě devítku a tak začal 96. Už to vypadalo, že něco překonal ale začátek druhé položky se opět opakoval (8, 9). Pak dal desítku a já jsem odešel za Martinem na 50m, protože začal závod v LP. Za Mírou zůstal pan Sůva. Jaké bylo pak moje překvapení, když pan Sůva přišel za námi na „padesátku“ a sdělil nám (závody sledovala i naše děvčata Lenka a Katka), že Mirek docela obstál a že má pouze tři ztráty. To znamenalo, že Mirek po mém odchodu již neudělal ani jedinou chybu a končil položkou 100. Je tedy stále ve hře. Nejvíce má již zmíněný Blinov (299) a pak je jedenkrát 294 a asi 4x 293. Zítřek bude jako vždy rozhodující. Rychlé běhy mohou hodně pomoci, nebo také hodně potopit. Snad se bude Mirek smát zítra podobně, jako dnes Martin. Ten přišel na střelnici asi 45 minut před devátou, kdy mu začala „jeho“ disciplína, libovolná pistole. Šel rovnou za mnou na střelnici BT, kde jsem v té době ještě byl, a žádal stativ k dalekohledu, protože jej zapomněl na pokoji. To nebyl problém. Půjčili jsme si ho z tašky Katky, která ho dnes nepotřebovala, protože měla trénink na vzduchovku, která se střílí na elektronické terče. Martin přišel tradičně bez snídaně. Není to proto, že by si rád přispal. Nejí před soutěží. Já jsme měl kdysi stejný rituál a stejně jedná i mnoho dalších střelců, včetně Katky. Máme za to, že hladový je více svěží tam, kde je to potřeba – v hlavě. Během těžkých soutěží se občas zachraňují kousíčkem čokolády. Voda v horku je samozřejmostí, i když také jen po troškách. Martin si na střelnici přinesl nejen vodu ale i ručník. Již včera bylo na padesátce vedro a dnes to nebylo jiné. Foukal vítr, ale naštěstí jedním směrem a pouze výjimečně měnil intenzitu a směr. Do polohy nefoukalo vůbec, což, jak prohlásil Martin, se se závodem v Aténách nedalo srovnat. Tam foukalo často přímo do střelce. Libovolná pistole se střílí do papírových terčů po pěti ranách, a tak se střelcům na rozdíl od ostatních disciplín, kde se střílí po jedné ráně do terče, časy neprodlužují. Pistoláři mají své dvě hodiny na šedesát ran. Střelec si mění terč sám, protože je to jednodušší, než aby se tam pletli „pikolíci“. Ti vyměňují terče jen puškařům, protože se střílí po jedné ráně a v polohách leže a kleče není ani technicky možné, aby si střelci terče měnili sami. I tak to byl pro Martina těžký závod. Sám se asi necítil optimálně připravený, protože toto období spíše velí k odpočinku a nabírání sil do další střelecké sezóny. Navíc tréninkům na podzim už ani nepřeje počasí. Martin tedy trénoval jak se dalo a doplňoval to doma vzduchovkou. Včerejší trénink sice nebyl špatný, ale jak jsme již psal, jistota a stabilita měli ke spokojenosti daleko. Jak jsme Martinovo závod z hlediště sledovali, vypadalo to, jako by se mu vše dařilo. Prvních třicet střílel svižně a minimálně odkládal. Ve druhé polovině sice trochu zpomalil, ale ani tam nebylo příliš mnoho odložených ran. Pětiranné položky měl až na dva terče (50 / 45) velice vyrovnané. Udělal v průběhu závodu jedinou chybu, když střelil dvě osmy po sobě. Možná mohl po první odejít, nebo „pauzírovat“. Tento vyrovnaný výkon mu pak přinesl 568 bodů, což je opravdu výborný výsledek . Nenechte se zmást fotkou, kde je napsáno 566b. Zapisovatelé to píší pouze orientačně pro diváky a skutečnou podobu výsledku určí až rozhodčí po kalibraci sporných zásahů. Martin sice nebyl se svým projevem příliš spokojený (na to jsme si už zvykli), ale ocenil, že se mu dařilo spouštět „v rajónu“ a při výstřelu „nestrhávat“. Pokud srovnával svou práci při závodě zde a na OH v Aténách, tak říkal, že jsou nesrovnatelné. V Aténách pracoval o mnoho jistěji a lépe. Škoda že střelba nepatří mezi činnosti s přímou úměrností….Do finále Martin postoupil z prvního místa, ale za ním postupující Číňané měli stejně, resp. o jeden bod méně. Celková úroveň soutěže byla vůbec vysoká. Postupovalo se sice na 556, ale střelec na sedmém místě měl již 561b. a na šesté postupové místo bylo zapotřebí úctyhodných 563b. To se mnohdy nevidí ani na plně obsazeném SP v hlavní střelecké sezóně. Ve finále začal Martin sice rozpačitě ránou 9,1 a hned se ocitl na třetím místě. Pak ale třetí ranou se dostal zpět na vedoucí pozici a to ještě s náskokem více jak jednoho bodu. Třetí ránu Číňané pokazili (7,1 a dalekou devítku) a Martin naopak kontroval středovou desítkou 10,5. Pak si již velice slušnou střelbou náskok udržoval a neztratil ho ani po dvou po sobě jdoucích „blízkých“ osmičkách ke konci finále. Končil tak, jak se na vítěze patří, ranou 10,4 a Martinovi tleskala celá tribuna. Za celou tu sezónu si to zasloužil. Ale medaile se nedávají za zásluhy, ty se věší na krk těm, kteří na tu „bednu“ patří, protože to umějí a protože sportu dokáží obětovat mnoho ze svého života. Někdy je sport nevděčný a někdy přináší radost. Proto je to sport a ne nějaká matematická hříčka. Martina dosud provází ve sportu určitě spíše radost než zklamání. Jako jeden z mála českých střelců si mohl ve Finále světového poháru vyslechnout Českou hymnu a zvednout nad hlavu velký a těžký skleněný pohár, který mu mj. také přinese příjemné starosti jak jej bez úhony dopravit z Bangkoku domů. S úsměvem také vyčkal na vyhlášení výsledků, které bezdůvodně bylo opožděné o 80 minut. Také ustál to, že na stožár pořadatel vyvěsil naší vlajku v minivelikosti a trochu starou a „ušmudlanou“ a že si vyslechl zase po dlouhé době hymnu v jejím původním znění, tedy i se slovenským dovětkem.

Všechno jsme měli možnost probrat ještě jednou na večeři v hotelu. Dali jsme si lahvové pivo, protože se porouchalo výčepní zařízení, koupili jsme si kávu za cenu jedněch thajských džínsů (ale výbornou) a šli jsme spát. Zítra nás čekají dvě soutěže s naší účastí. Mirek Januš nastoupí okolo 9:15 zdejšího času ke své druhé „půlce“ a Katku čeká těžký boj ve vzduchovkové klimatizované hale, kde je sice 60 elektronických stanovišť, ale obsazeno jich bude pouze 12 z nich. Budou na nich stát nejlepší „vzduchovkářky“ světa. Ženy, které na vzdálenost 10m málokdy minou půlmilimetrový bod uprostřed terče. Budou to ještě zajímavé soutěže.

Z Bangkoku Petr Kůrka – trenér puškové repre ČR.