Střelba v poloze vstoje

Příloha Zpravodaje ČSS č. 1/2001

Střelba v poloze vstoje je základem úspěchu sportovního střelce. Vzduchová puška se kromě kategorie žáků střílí výhradně vstoje a také vysoký nástřel v této poloze je základem úspěchu ve třípolohovém standardu. Každý střelec mi dá za pravdu v tvrzení, že střílet výborně vleže se naučí téměř každý, kdo poctivě trenuje. Poloha vkleče vyžaduje zvládnutí tělesných odlišností a samozřejmě vytrvalost. Přesto o výsledcích ve standardu rozhoduje především zvládnutí střelby v poloze vstoje. Mimo jiné i proto, že po odstřílení 120 ran (případně 60 u žen a juniorek) následuje finale - 10 ran vstoje, kterými je možno vše pokazit, ale také hodně získat ve vyrovnaném poli závodníků.

Serie článků o zásadách, které je potřeba mít na zřeteli při budování této polohy, vyšla v oficiálním orgánu mezinárodní střelecké federace ISSF News v roce 1999. Jejím autorem je německý trenér Heinz Reinkemeier. Je to metodický materiál nejvyšší úrovně, který v překladu a drobné úpravě může našim sportovním střelcům pomoci zvyšovat výkonnost. Doporučuji se podrobně seznámit především s obrázky.

Jan Brych
1
Základy polohy vstoje - varianty v bočním pohledu

Základní zásady pro polohu vstoje jsou nejlépe patrné v bočním pohledu. Jestliže střelec buduje svou polohu nově, může se směle řídit podle těchto hlavních zásad. Pokaždé, když má obtíže, může si překontrolovat svou polohu podle bodů této metodické řady. Obvykle jsou to přestupky proti jednoduchým principům, které zaviní opravdové problémy. Tyto zásady jsou zde důkladně objasněny. Souhrnný obraz pak spojuje jednotlivé detaily a ukazuje celkové souvislosti.

Poloha vstoje má mnoho variant. Srovnáváme zde typické postavení nohou a kyčlí, které přináší různé výhody i nevýhody. Střelec by měl volit vždy tu alternativu, která nejvíce odpovídá jeho fyzickým předpokladům, vyvarovat se při tom přehnanému napětí v zádech a snažit se nepoužívat sílu.

Držení ruky, podpírající zbraň, a úhel levého předloktí představují jeden z detailů, které především přicházejí v úvahu. Bohužel, jako obvykle neexistuje ideální řešení. Pouze výhody a nevýhody, mezi kterými je nutno volit. Kdo má málo příležitostí k treninku, měl by volit jednodušší postoj, který šetří kosti a svaly.

Obrázek ukazuje boční pohled na střelce. Hlava spočívá na lícnici pažby lícní kostí. Pohled směřuje přesně do miřidel při uvolněných svalech krku. Pravé rameno je uvolněné a svěšené. Botka je přitlačena v blízkosti ramenního kloubu. Pravá ruka drží rukojeť pažby pevně. Pravá paže sama je uvolněná, neboť je relativně vysoce fixována délkou pažby. Horní část trupu je zakloněna a oblouk ramen je natočen k cíli. Při břišním dýchání se svaly břicha vědomě uvolňují, takže se trup sklání a postoj poklesne.

Pánev je povysunuta směrem k cíli. Při tom se naklání, ale zůstává ve směru k terči. Pravá noha je posunuta poněkud dozadu. Zpevňuje postoj, ale nese jen 10 až 30 % váhy.

Pravé koleno je volně protlačeno. Jemnými variacemi pootočení pravé nohy je možné upravit napětí kolenních vazů.

Pravé chodidlo určuje výšku, vyrovnání a napětí polohy. Je důležité při opravách stability, nulové polohy (poloha se zavřenýma očima přesně k cíli) a svalového napětí. Chodidlo se v průběhu střelby stále jemně reguluje a tím se vyrovnávají změny. Jako základ držení se doporučuje mírné vytočení špičky ven.

Levé rameno je svěšeno. Paže spočívá malým tlakem na hrudním koši. Dotek je v lokti.



2
Levé zápěstí je napřímeno bez aktivního napětí svalů. Ruka je sevřena v pěst. Střelci s relativně dlouhými pažemi drží pažbu různým způsobem mezi prsty nebo v dlani. Levé předloktí je přibližně svisle. Svalové napětí v paži i v ruce je minimální.

Levý loket je klíčovým prvkem pro rozložení napětí a srovnání horní části trupu. Jistější opěrný bod je na hřebeni pánevní kosti, neboť podpírající paže je tak absolutně fixována. Jemným přemístěním opěrného bodu se reguluje vyvážení a nulový bod postoje.

Pánev je vysunuta směrem k terči, čímž se zvedá kyčelní hřeben a levá noha je více zatížena. Předsunutí pánve působící proti odporu svalů a šlach by mělo být pokaždé stejné. Při zasazení zbraně do ramene a natočení k cíli musí pánev zůstat v přímce, směřující k cíli.

Levá noha stojí přibližně svisle, nese převážnou část váhy těla a zbraně. Jemné pootočení udržuje koleno ve fixovaném stavu, i když v průběhu závodu se může začít uvolňovat.

Nosný sloup v poloze sestává z levého chodidla, nohy, kyčle, levého předloktí a ruky. V této poloze lze jasně vnímat, jak váha zbraně působí na tělo podél této linie.

Levá noha je vždy odpovědná za udržování rovnováhy, stabilitu a srovnání polohy. Jemné nervy na konci chodidla hlásí v každém okamžiku, jak je váha rozložena. Tato informace je důležitá pro kontrolu stranových výkyvů. Jako základ postoje dáváme přednost kolmému postavení chodidel vůči směru k terči.

Pohled zpředu ukazuje polohu vstoje Torstena Krebse, která je mezi německými střelci netypická. Je charakteristická nízkou polohou zbraně, takže celkové těžiště je položeno níže a tedy díky jisté hmotnosti přináší zvýšenou stabilitu. Toto snížení těžiště je vykoupeno extremním skloněním hlavy a jejím vytočením k lícnici. Je to držení, které pro necvičeného je lámáním krku a stabilitu zprvu narušuje. Botka pažby se ocitne poněkud dále na nadloktí, předpažbí může podepírat levá dlaň. Takto střílí řada Francouzů, také ve Švýcarsku má tato poloha své zastánce, stejně jako mezi střelci bývalé Jugoslavie. Krebsova poloha byla zvolena jako ukázka proto, že v roce 1995 byl nepřekonatelným vzduchovkářem a patřil k absolutní špičce i v třípolohovém standardu.

Levý obrázek na další straně nahoře ukazuje průměrnou polohu "německé školy", která se vyznačuje svisle postavenou levou nohou, lehce vykloněnou kyčlí a mírně vybočenou páteří. Tento způsob pozorujeme častěji u mužů,


3
vyžaduje jen relativně nepatrné vytočení končetin.

Prostřední obrázek znázorňuje vzácně používanou variantu, při které jsou nohy blízko u sebe a pánev zůstává vodorovně. Aby byly obě končetiny zatíženy v poměru 50 : 50, musí být obratle v bederní oblasti enormně vychýleny. Kromě toho vznikají výkyvy nahoru a dolů. Zbraň a těžiště leží výše.

Na obrázku vpravo: Ženy dávají přednost většímu vysunutí kyčle. Levá noha je proto odsunuta stranou, horní část trupu je více zakřivená. Je to smysluplné u pohyblivých osob s malou tělesnou vahou, neboť hmotnost zbraně tak lze lehčeji vyrovnávat. Nároky na bederní páteř jsou ovšem značné.

Na sérii obrázků na následující stránce je vlevo ukázána ještě jednou poloha Torstena Krebse, vyznačující se nízkým položením zbraně mezi palec a ukazováček podpírající ruky.

Obrázek uprostřed ukazuje běžnější oporu zbraně, kterou je pěst. Zbraň leží výše, držení hlavy je pohodlnější. Ke korigování výšky lze použít především kyčle a rovněž botku pažby. Tuto variantu je možno doporučit.

Postoj na obrázku na následující stránce zcela vpravo využívají spíše lehčí a ohebnější střelci. Naklánějí se více dozadu, aby zbraň nesli bez větší síly. Tím ale musí držet hlavu vzpřímenou a více namáhají krk. Předností polohy je lepší dotyk lokte s tělem.

Základy polohy : čelní pohled na rameno a nosnou oporu

Pohled na polohu od cíle je neobvyklý, neboť se tomuto místu z bezpečnostních důvodů vyhýbáme. Kromě toho je vstup do prostoru před hlavní zamezen. Ale právě tato perspektiva je velmi vypovídající, neboť ukazuje tak kritická místa, jako je přiložení hlavy nebo umístění levého lokte. Pozorný trenér by měl proto své

4


svěřence pozorovat i takto, pokud se ovšem přesvědčí, že mají své zbraně nenabité.

Střelec sám pak může svůj čelný postoj sledovat v zrcadle. Při domácím suchém treninku je tato konfrontace možná. I na střelišti je možno umístit velké zrcadlo, pomocí kterého střelec a trenér mohou probírat vlivy a opravy polohy. Které body jsou při osobní analyse nebo při výměně názorů s trenérem důležité, ukazuje následující rozbor. Jako příklad se orientujeme na polohu T. Krebse, kterou budeme na následujících stránkách rozebírat.

Na obrázku na následující straně hlava spočívá vlastní vahou na lícnici. Botka je nastavena přesně tak, aby pohled přes mířidla byl zamířením na terč. Puška je poněkud přitlačena ke tváři, hlava lehce přikloněna k dioptru. Silnější přitlačení by bylo problematické, neboť reakci zbraně na výstřel je potom těžší ovládnout.

Pravá paže je uvolněná, ruka na rukojeti ovšem poněkud stisknutá. Jestliže je pažba dost dlouhá, může pravý loket stoupat až k vodorovné poloze (bez použití síly).

Botka pažby se nachází ve snížené poloze. Má být zasazena tak blízko ke krku (k trupu), jak je to jen možné.

Levé rameno je úplně uvolněné, neboť levý loket dosahuje ke hřebeni pánevní kosti. Nadloktí je uvolněné a spočívá na hrudním koši. Levé předloktí a levá ruka jsou v jediné přímce, pokud možno přesně pod pažbou. Nadloktí levé paže, opřené o slabiny, přenáší hmotnost pušky na trup.Místo nasazení lokte na hřeben pánevní kosti je zvoleno tak, aby bylo možné paži úplně uvolnit. Materiál, používaný na rukávy a vnější povrch střeleckého kabátu spolehlivě zabraňuje sklouznutí.

Kyčle jsou protlačeny vpřed a vyrovnávají vyklenutí horní části trupu. Pánev proto zůstává ve směru k terči. Levý kyčelní kloub se vysunuje vzhůru a dopředu k terčům a tím vyrovnává zaklonění trupu. Zdvižením hřebene pánevní kosti se vytváří lepší možnost opření lokte levé paže. Míra předsunutí a zdvižení kyčle závisí na velikosti a váze těla střelce. Menší postavy dávají přednost silnějšímu sklonění, velká a těžká těla vystačí s nepatrnou výchylkou.

Levá noha nese 60 - 90 % tělesné hmotnosti. To lze stanovit přibližně, neboť statika postoje závisí na tvaru kostí. Společně s pánví, levým nadloktím a levou
5
rukou vytváří levá noha opěrný sloup, který drží pušku bez vynaložení síly.

Pravá noha nese zbývající část celkové hmotnosti těla a pušky. Především podpírá nosný sloup ve směru dozadu (od cíle). Nohy jsou lehce skloněny dopředu, čímž se zaklonění trupu přenáší na chodidla. Obecně dovolují nohy především vyrovnání rovnováhy při kolísání do stran. Pravé chodidlo stojí přibližně na přímce, směřující k terči, nebo několik málo centimetrů dozadu (ve směru k zádům). Špička chodidla je poněkud vytočena, čímž reguluje napětí v pravé noze.

Levá noha je umístěna téměř v pravém úhlu na směr k terči a středem chodidla leží na této přímce. Je rozhodující pro základní postoj vůči terči a pro usměrnění napětí v levé noze. Poloha se pečlivě vyhledává při nástřelu a v průběhu závodu neustále znovu koriguje.

Postavení chodidel může být individuálně rozdílné. Velké rozdíly můžeme pozorovat u žen. Občas zjistíme značné překroucení, aby poloha pánve byla stabilizována. Takové extrémy mohou být v jednotlivých případech odůvodněné, přesto se postavení nohou při budování postoje vrací do normálu.

Další obrázek ukazuje Petru Horneberovou, která dává přednost výše zdviženému pravému loktu a položení pažby pušky hluboko do opěrné ruky. Protože je malá, zůstává držení hlavy nenucené. Ve zvětšení, bez zobrazení ruky a pušky, je zřetelné zasazení - zadní dotek pažby a těla. Botka pažby je nejzazší opěrný bod, neboli osa otáčení, kolem které se zbraň při výstřelu pohne. Zejména u vzduchovky a standardní malorážky způsobuje tento dotek těžkosti.

Větší střelci, zejména s delším krkem, mají těžkosti především s ramenem. V žádném případě nesmí rameno aktivně tlačit. Při výstřelu totiž napětí někdy povolí a výsledkem je ulétlá rána. Řešením je pouze další sklonění hlavy se současnou snahou o zvýšení záměrné linie posunutím botky, ovšem s rizikem porušení pravidel. (Maximální povolený posun botky 30 mm). Dobří střelci se snaží, aby botku zasadili co nejblíže ke krku a tím k trupu.



6
Rameno je při tom co nejméně vytočeno směrem k terči. Při dosažení této blízkosti trupu se často vnitřní strana pažby odtlačuje, neboť je v dotyku s horní částí hrudního koše. Profil botky může být přizpůsoben tvaru ramene. Ideální jsou dva dotykové body v určité vzdálenosti od sebe. To zabraňuje otáčení zbraně kolem osy hlavně při výstřelu. Botka vymezuje otáčení zbraně podle podélné osy. Leží-li hlava pouze stranou, pak vyklonění zbraně ven nic nepřekáží. Lepší proto je, když je lícní kost na horní hraně lícnice a zabraňuje jakémukoliv otáčení. Lícnice musí být mimoto pečlivě seřízena na průhledítko dioptru. Výškové a stranové nastavení musí být milimetrově přesné, takže pohled přes mířidla při uvolněném držení hlavy směřuje přesně do otvoru s irisovou clonkou. I malé prohřešky proti tomuto požadavku vedou k napínání krku a způsobují chyby v zásazích.

Další obrázek zobrazuje nosný sloup, který je základem statiky polohy vstoje. Tento myšlený pilíř by měl mít na mysli každý střelec při úpravě své polohy, a to především tehdy, když pracuje na její změně: Kontrolovat průběh opor před zrcadlem a snažit se, aby dostal své tělo k tomuto účelu "do figury", vytvořit postoj při zavřených očích, uvolnit levou nohu, předloktí a ruku. Dokud bude v paži napětí, bude zbraň vykazovat stranové výkyvy. Teprve úplné přenesení váhy na kosti uvede zbraň do klidu. Mnohé problémy polohy vstoje vznikají z nesprávné výšky nosného sloupu. Jestliže na příklad střelec stojí příliš




7
nízko, má automaticky omezenou pohyblivost levé paže a ruky. Již nejjemnější pohyb vyvolá kolísání zbraně. Je nutno si zvyknout dělat výškové opravy pouze přesunem kosterního aparátu.

Výstavba polohy, kontrola a proporce.

Střelec zaujímá polohu během střelby 40 - 60 krát. Výsledek je vyhodnocován, ale méně často se provede rozbor jeho pohybů. Při tom je přesnost, s jakou opakovaně pracuje na zaujímání polohy, mnohem důležitější. Mnozí mají krásnou polohu, "vandrují" ale od výstřelu k výstřelu, při čemž se tu a tam dopouštějí malých chyb. Jiní mají variace v detailech přímo na programu. Po delší chvíli se sklánějí, protože nasadili loket hlouběji, aby při další ráně posadili ruku opět jinak. Ať už z nedbalosti nebo hrubé bezstarostnosti představují variace riziko. Čím pečlivěji stavba polohy má být prováděna, tím rovnoměrnější musí být další kroky při vypracování výstřelu.

Střelec musí sled svých pohybů kontrolovat očima a vědomě ho vypracovávat. Při tom je účelné celkovou úlohu rozdělit na několik stupňů. Po provedení každého z nich zastavit a krátce zkontrolovat, dříve než začne další úkon.

Příkladem by mohli být vzpěrači. Ti zastavují při nadhozu činku v mezipoloze ve výši ramen, než ji vytrčí vzhůru do horní polohy.

Typické fáze při zaujímání polohy vstoje jsou na sérii tří následujících obrázků. Důležité především je krok za krokem znovu vyrovnávat rovnováhu. Pevně stojíme jen tehdy, když je těžiště na správném místě.

Velikost těla a jeho objem značně předurčují polohu při střelbě. Jestliže je někdo rostlý jako A. Schwarzenegger, nemůže napodobovat polohu Woody Allena. Poloha je závislá především na výškových proporcích. Silvie Sperberová, aby dostala terč ve vzduchovce do mířidel, se musí patřičně prohnout v kříži, takže střílí ne nepodstatně nahoru. Maik Eckhardt naproti tomu musí vytvořit sklon pušky dolů, neboť na 10 metrů má cíl níže než ramena. Horní část trupu zůstává vzpřímená, levé předloktí dosáhne pohodlně na předpažbí.

Pro suchý trenink je potřeba změřit si výšku ústí hlavně nad střeleckým stanovištěm a pak ji při treninku dodržovat. Na levém obrázku je výchozí poloha: vzpřímený postoj, nohy rozkročeny na šířku ramen, chodidla stejnoměrně zatížena. Břišní, ramenní a zádové svalstvo je lehce napjaté, takže trup se nehroutí. V tomto postoji zkuste, jak mnoho je možné svalstvo uvolnit bez ztráty držení těla. Na prostředním obrázku je základní držení. Pravá noha se odsune zpět, horní část trupu zakloní. Pánev zůstane ve směru střelby, naklání se ovšem k pravé noze. Váha se přenáší více na levou nohu. Přezkoušejte opět, jaké napětí svalů je potřebné k udržení této polohy. Na obrázku jsou znázorněny podmínky pro udržení polohy : Rameno směřuje k cíli, hlava je natočena k terči. Levá paže je posazena na hřebenu pánevní kosti, pravá paže přiložena k pažbě. Aby byla zbraň podepřena, zesiluje se boční postavení pravé nohy a sklon pánve.

Zredukujte napětí na minimum, ale udržte potřebnou míru síly.
8

Opravné zrcadlo s namalovanou sítí na obrázku vlevo umožňuje posouzení svislých a vodorovných linií. Mřížka znázorní jemné změny.

Maik Eckhardt zkouší svou polohu v různých vzdálenostech a úhlech, aby viděl nechtěné posuny.

Trenink bude efektivnější, jestliže bude bohatší na proměny a využití co nejvíce možností. Při vývoji a vypracování polohy a výstavbě postoje může zrcadlo udělat cenné služby. Podle svého obrazu pozná střelec sám své slabiny, na které by ho také dobrý trenér upozornil. Při treninku před zrcadlem se spojuje správný cit pro polohu se správným vzhledem. Stejnou polohu je nutno zaujímat i naslepo (se zavřenýma očima). Když to budete pravidelně dělat, brzy poznáte chybu na první pohled. Pomocí zrcadla jako kontrolního předmětu se dá nejlépe


9
nacvičit postavení pánve vůči cíli. Zde je možno odhalit nejmenší úchylky, které lze potom rychle opravit. Na obrázku vpravo trénink s odloženým vrchním oděvem ukazuje polohu ve zřetelné podobě. Odpadá "maskování" tlustými, neforemnými střeleckými kalhotami a kabátem. Před zrcadlem je možno poznat jednoznačně postoj a dotykové body. Nabízí se to jako pravidelná kontrola, ale také pro posouzení nové varianty polohy nebo přizpůsobení polohy nové zbrani.

Na dalším obrázku je ukázáno, jak při tělesné výšce 190 cm dostačuje menší vychýlení k udržení rovnováhy. Maik Eckhardt vyklání trup jen málo zpět, pánev je nakloněna lehce. Vyšší postavy se přirozeně více pohupují, neboť jejich těžiště je výše nad základnou. Vzpřímené držení s malým nakloněním zad ztěžuje mimo to




10
posazení levého lokte, který musí najít svou oporu na svislém hrudním koši. Vyšší střelci střílejí "dolů s kopce", hlaveň vykazuje malý spád.

Na stejném obrázku vpravo je Silvie Sperberová v bočním pohledu. U relativně malé a lehké střelkyně přichází v úvahu extremní vybočení trupu: horní část trupu je posunuta daleko dozadu, aby vyrovnávala hmotnost zbraně a byla dosažena správná výška k výšce terče. Chodidla jsou až ve dvojité vzdálenosti než je šířka ramen, také proto, aby bylo dosaženo správné výšky střelby. Hlaveň směřuje vzhůru, mezi tělem a terčem je potřeba překonat asi 15-centimetrový rozdíl. Zajímavé detaily v polohách této olympijské vítězky lze najít na výukovém videu "Závod ve třech polohách" (Dreistellungskampf).

Norma a odchylky polohy - vzpřímeně, šikmo, ohnutě

Posouzení polohy podle vnějšího vzhledu je mimořádně obtížné. Je to stavba těla, jeho pohyblivost a proporce sportovce, které polohu již dopředu omezují. Než mohou být doporučeny nějaké změny, je potřeba realisticky stanovit jejich možný rozsah. Malí, nepohybliví a krátkodeší sportovci mohou málokdy dosáhnout elegantních poloh, ještě horší to pak mají ti, kteří jsou při těle a mají nepohyblivý kříž.

K tomu přistupuje osobní vývoj, treninková práce střelce. Kdo již léta střílí, má těžkosti se přeškolit na třeba příznivější střeleckou polohu. Při každé změně trvá její zvládnutí nějakou chvilku, výsledky v této fázi klesají a kolísají.

Přesto je vývoj vnější polohy a s tím spojený vztah vnitřního uvolnění hlavním cílem treninku. Špičkoví střelci stále znovu prověřují svou polohu, zkoušejí nové variace a propracovávají detaily. Tak vzniká během roku poloha, která vyhovuje individuálním vlastnostem jednotlivce.

I když zachycení polohy na papír je velmi problematické, riskneme u následujících obrázků hodnocení "doporučitelné" a "málo doporučitelné".

Jsou zde zachyceny čtyři varianty, které jsou sice rozdílné, ale jejich základ je souhlasný. První postoj by mohl odpovídat ideálu, další tři jsou dobře použitelné a zcela schopné konkurence. Problematické polohy s opravdovým porušením rovnováhy a tím možnosti kvalitního držení jsou vyobrazeny v dolní řadě obrázků. Jestliže čtenář používá polohu, která vykazuje jednu nebo více tendencí tohoto typu, měl by přemýšlet o změně.

Změnit polohu není lehké. Pomocníkem při tom může být treninkové družstvo. Střelec zaujme svůj postoj a ostatní mohou vyslovit svůj názor, třeba s pomocí tohoto článku. Je dobře nezapomínat, že trenér má pro tyto věci vycvičené oči. Jestliže je střelec "osamělým běžcem", může používat pohledu do zrcadla, fotografie nebo videosnímku. Na závěr srovnávání by měl střelec dospět k jasnému rozhodnutí. To by mělo znít buď :"Moje poloha je dobrá, nepotřebuji nic měnit ! nebo "Moje poloha má opravdové slabiny, musím ... a vzít je útokem."

V druhém případě je potřeba si nutné změny poznamenat do treninkového zápisníku. Tedy např. : "Musím stavět pánev důsledně do směru k terči!" Zapsat si rovněž, jak se budou změny promítat do treninkového plánu : "Dvakrát týdně při suchém treninku, při ostré střelbě bude dohlížet trenér."

11
Série tří obrázků na této stránce znázorňuje některé odchylky. Vlevo je velmi vzpřímená poloha : Chodidla jsou úzce u sebe, horní část trupu stěží zakloněná, krk a hlava jsou zdviženy. Puška je relativně vysoko nad základnou, část rovnováhy je dosažena napětím svalů. Celkově je tato poloha ztuhlá, napjatá a málo vyvážená. Chtělo by to více ohebnosti.

Na obrázku uprostřed jsou nohy dále od sebe, horní část trupu je vykloněná dozadu, krk a hlava se ponořují do záměrné linie. Obecně snižují tato opatření těžiště, poloha se stává kompaktnější, zbraň je držena "v kleštích" (mezi prsty). Mnozí střelci vyšší úrovně ze vzduchovek se přibližují tomuto držení, ačkoliv klade velké nároky na pohyblivost kloubů a páteře.

Na pravém obrázku jsou ohyby již velmi značné, poloha zejména vyžaduje značné zakřivení bederní páteře. Pravá ruka visí a může vytvářet oporu zbraně přes botku. Hlava a krk jsou předkloněny velmi daleko. Této poloze chybí napětí, ale zatěžování kostí a šlach by mohlo při delším trvání být povážlivé.

Další série obrázků na následující stránce ukazuje pohled zepředu. Vlevo je normální poloha, jak jí lze doporučit začátečníkům s průměrnou stavbou těla. Každá změna základních proporcí může být zohledněna a lze usilovat o ideální polohu. Držení je stabilní, vyvážené a ekonomické. Polohu lze pohodlně udržovat.

Na druhém obrázku zleva je poloha Torstena Krebse. Trup je silněji vyklenut a zakloněn, zůstává proto sbalen do sebe. Usazení zbraně do ruky snižuje celkové těžiště. Tato poloha klade vysoké nároky na ohebnost (hrozí přepnutí vazů), přináší ale o něco klidnější posici pušky.

Na druhém obrázku zprava je vzpřímená poloha, kterou praktikuje např. Maik Eckhardt. Záklon a naklonění jsou nepatrné, puška, držená na sevřené pěsti, je relativně vysoko položená. Nevýhodu vysokého těžiště vyrovnává pohodlné, málo únavné držení. Tato poloha přímo vyhovuje většině střelců, zejména vyšší postavy.

Na posledním obrázku zcela vpravo (následující strana) je znázorněna další, prohnutější poloha, při které je puška více přikloněna. Takový postoj vyvolává větší napětí v oblasti bederní páteře, potlačuje ale rovněž kolísání zbraně a vytváří tak příznivé, nízké položení celkového těžiště těla a zbraně.


12

Na této straně na dolní sérii obrázků vlevo je ukázána jedna z nejčastějších chyb: Pánev se po nasazení zbraně pootočí, otevře se směrem k cíli, což způsobí otáčivé napětí a značné stranové výchylky nulové polohy. Tato chyba vzniká, když zbraň při nulové poloze směřuje doprava od terče a střelec ji opraví přemístěním doleva.

Druhý obrázek zleva: Jakoby "zapadlá" poloha. Jsou-li svaly příliš napjaty, je poloha rozkývaná. Šlachy a vazy jsou přetaženy. Poloha ztrácí v průběhu serie stabilitu. Trochu napětí musí v poloze zůstat, všeobecný svalový (silový) trenink zabraňuje "roztávání" polohy.

Druhý obrázek zprava na dolní sérii na této stránce: Při této poloze protíná těžnice, vycházející z osy hlavně, podstavu (podlahu) před opěrným obrazcem,

13
tj. před levou stopou. Střelec musí vyrovnávat převážení napětím ve stehnech. Celý trup se tím dostává do napětí. Zřetelná tendence je k pohybu dopředu.

Na obrázku zcela vpravo je vidět, jak přílišné prohnutí vyvolává extremní zatížení v kříži. Typické jsou stranové výkyvy a rozptyl. Zbraň musí být pevně držena, aby byla očima dosažitelná přímka miřidel. Takový postoj může způsobovat např. nedostatečný svalový aparát. Řešení je v posilování břišního svalstva.

Základní postavení nohou - extrem a základní poloha

Tělesná výška střelce je sedmkrát větší než délka jeho chodidla. Při této poměrně malé základně musí být vyrovnávány výkyvy postavy. Množství kostí, šlach, svalů a nervů v klenbě chodidla je soustředěno na jemnou práci "ulovení" desítky. Tuto práci lze podstatně ulehčit řádným postavením nohou. Jedná se o správné nasměrování k cíli, ideální rozkročení a správný úhel pro pravou a levou nohu. Pro získání přehledu je potřeba se seznámit se základními zákonitostmi polohy chodidel na podložce. Neplánované pokusnictví v tomto směru je nutno nahradit systematickým hledáním. Dvě věty ke střelcově obuvi. Nikdo se nelopotí rád ve tmě, obzvláště je-li těsná a dusivá. Proto je potřeba používat dostatečně velkou obuv (1,5 cm před palcem nohy) a pečovat o větrání. Ponožky z přírodního materiálu (bavlna, vlna) zabezpečují klima v botě. Dávat přednost rovným podrážkám, které pomáhají lépe udržet rovnováhu. Příliš vysoké podpatky posilují tendenci vyhýbat se desítkám.

Probereme si působení změn v postavení chodidel na nulový postoj. Tato pravidla platí s určitým omezením. V některé poloze se dosáhne na základě zvláštních poměrů ve stavbě horní části těla jiného výsledku. Proto by si měl každý střelec předepsané "taneční kroky" vyzkoušet, zda vyhovují jeho postavě. Nejlépe je to provést při suchém treninku před zrcadlem. Tehdy je na to čas a klid soustředit se na svůj nulový postoj. Při tom je důležité přezkoušet svou polohu znovu po každém krůčku. Procítit, zda stabilita, napětí a rovnováha jsou v souladu. Teprve pokud tomu tak skutečně je, je možné považovat opravu postoje za úspěšnou.

Na obrázku vlevo je velmi dobře vidět polohu nohou střelce Juha Firvi (FIN) při závodech v Dortmundu.

Na obrázku na následující stránce je vidět, že příroda pracovala na vývoji našeho chodidla s velkým přepychem. Komplikovaná soustava kostí a pletivo šlach a svalů je pro laika stěží srozumitelná.

14
Možnosti chodidla jsou neobyčejně rozmanité : nese, chodí, běhá, brzdí, tančí nebo balancuje ; a při tom všem má udržovat rovnováhu. A ta je při střelbě rozhodující. Nohu lze posunout stranou, vpřed a vzad. A také pootočit kolem paty, kolem špičky a dalších bodů. Jsou to mnohé možnosti, když je člověk umí využít.

Obuv musí být dostatečně velká, tak aby nohy měly dostatek místa a větrání. Tkaničky neutahovat, neboť by svaly a nervy byly stlačeny. Čím je slabší podpatek, tím více se přenáší váha dozadu. To je příznivější, než krotit přepadávání dopředu.

Na dalším obrázku je znázorněno úzké, normální a široké rozkročení. Čím je vzdálenost nohou větší, tím snáze lze regulovat výškové kolísání zbraně. Široký postoj působí mimo to proti zpětnému rázu zbraně a podporuje proto zvládnutí výstřelu u malorážky. S otevřením nohou stoupá také nulový bod. Ale všeho s mírou. Extremní rozkročení přetáčí nohy a vyvolává stranové výchylky. Rada : Změřte a poznamenejte si rozkročení nohou.

Na další straně je vidět neobyčejně široké rozkročení nohou v postoji Soni Pfeilschifterové. Mistryně světa 1994 ve vzduchovce překlenuje více než polovinu své tělesné výšky. Je to extrém, který lze pozorovat u více menších a lehčích střelců a střelkyň v žákovské kategorii. Vysoká sportovní úroveň Soni a její poloha vyvolává diskusi o výhodách a nevýhodách "špagátu". Kladným prvkem je snížení těžiště. Zbraň může ležet o 5 cm níže než v poloze s normálním rozkročením. K tomu přistupuje zřetelné zvýšení zamíření v nulové poloze, které musí být v tomto případě kompensováno (nepříznivě) vyvrácenou rukou. Jako nevýhoda se jeví vcelku nepřirozené držení a přetočení zad a nohou. Levý kotník je silně vyklopen, přední třetina nohy směřuje mimo tělo. Toto není jediný případ, kdy se Soninou, s prominutím dobrodružnou polohou dosáhne vysoký výsledek. Přesto je nutno před napodobováním varovat. Průřez polohami střelců ukazuje, že většina preferuje naprosto školní polohy.

15


Poměr výšky lidského těla k délce chodidel je 1:7. Je to malá, těsná základna, která musí být pečlivě umístěna, neboť zachycuje kolísání v postoji. Pokud je správně umístěna, nasměruje postoj nohou hlaveň přesně na cíl.

Další obrázek ukazuje postavení nohou z pohledu střelce. Levá noha stojí středem stopy na čáře, směřující k cíli, vnější stranou stopy rovnoběžně s palebnou čárou. Od této čáry je potřeba být o několik centimetrů vzdálen. To ponechává prostor pro malé opravy nohou ve směru cíle. Levá noha zůstává více méně nepohnutá. Jemné pootočení patou (navenek), slouží hlavně k tomu, aby bylo zpevněno koleno nebo posunuta pánev.

Průmět těžiště leží na vnitřní straně levé nohy. Pravá noha stojí od levé o něco dále než je šířka ramen. Čím těžší je zbraň a zatíženější na ústí hlavně, tím větší by mělo být odsunutí nohy ven. Pravá noha je trochu vytočená doprava, což vzniká vytočením postoje (těla). Pravá noha stojí oproti levé poněkud vzadu. Také toto zanožení je větší při širším rozkročení. Přemístění pravé nohy dopředu posunuje nulový bod na terči doleva a naopak. Otáčení na patě mění rovnováhu. Každé posunutí mění současně nulový bod a přilícení, takže je potřeba umístění nohou věnovat nejvyšší pozornost.