V sobotu 16. února 2002 se v Českých Budějovicích na střelnici Borek konala Zimní cena Šumavy. Svou formu si sem týden před Mistrovstvím České republiky, které je pro většinu závodníků vyvrcholením domácí vzduchovkové sezóny 2001/2002, přijelo ověřit celkem 89 pistolářů. Tento závod současně státní trenér pistolářů Břetislav Putna zařadil mezi nominační závody na březnové Mistrovství Evropy 2002.

Do Českých Budějovic se sjeli pistoláři ze všech koutů republiky – od Aše až po Ostravu. Závod byl rozdělen tradičně do tří kategorií; VzPi 40 – společná kategorie pro ženy, juniorky a dorost, VzPi 60 byla rozdělena do dvou kategorií: v jedné změřili své síly junioři a muži s I. výkonnostní třídou, v druhé senioři a méně výkonnější muži. V obou „elitních kategoriích“ se střílelo finále.

V kategorii VzPi 40 startovalo 37 závodníků. Do osmičlenného finále postoupilo kompletní reprezentační trio juniorek: na 1. místě Veronika Piecuchová (382), na 3. místě Lenka Hyková (372) a na 8. místě Tereza Pekárková (359). Z 2. místa útočila Petra Hyková (376), která v Budějovicích pokřtila svou novou vzduchovku Morini. Na medailových místech byly velké odstupy (6 resp. 4 body), takže se zde žádné finálové drama nekonalo. Nejlepší finále předvedla Veronika (101,5), i když ani ona si neodpustila osmičku – ale s téměř desetibodovým náskokem si přeci člověk zaslouží trochu odpočinku. Zato na zbývajících pěti místech nezůstal kámen na kameni, finálové výkony od 86,7 (Martina Boháčková) až po 99,3 (Lucie Říhová) zamíchaly pořadím všech závodnic. Dorost si opět finále nevyzkoušel, ženy a juniorky ho mezi sebe nepustily – porážka od dorostenců by přeci jenom bolela. Nejvíce se finálové účasti přiblížila s jednobodovou ztrátou dorostenka Alexandra Pličková (358), svěřenkyně plzeňské trenérky Bedřišky Hykové.

Porážku od dorostence – i když juniorského reprezentanta – Daniela Dušenky okusili ve finále všichni muži. Daniel se probojoval do finále jako jediný zástupce „mladých a nadějných“ na 8. místě a nejlepším finálovým nástřelem 98,8 ukázal ostříleným soupeřům, jak má vypadat finále. Na prvních čtyřech místech nastupovali s minimálními odstupy Zdeněk Bardisal (573), Lubor Dědič (573), Robin Hromada (572) a Miroslav Lohyňský (571). Po vyrovnaném finále nakonec zvítězil Lubor, který ve finále předvádí tradičně kvalitní výsledky – i když 97,7 k nim zrovna nepatří. Pod „finálovou čarou“ zůstalo celkem 11 juniorů – budou muset přitlačit.

Závod se neobešel bez kuriózní situace, kdy se jedné závodnici podařilo kvůli neopatrné manipulaci se zbraní „postřelit“ klubového kolegu Michala Brauna. Michal to vzal sportovně, malinko zaúpěl, vytáhl diabolku z košile a pokračoval ve střelbě. Po skončení závodu si liboval, že teď už je oficiálně „střelený“ a má na to „papíry“. Už hůř zvládli situaci rozhodčí; neprovedli okamžitou diskvalifikaci – to by se ještě dalo omluvit jejich shovívavostí. Ale když se na výsledkové listině neobjevila nula za ránu, kterou Michal zkalibroval svým vlastním tělem, začal se rozčilovat i známý výtržník Lubor Dědič, kterého si místní rozhodčí velmi dobře pamatují z loňského ročníku, kdy jim vystřelil ze zkontrolované „vybité“ zbraně. Nakonec se rozhodčí snažili vše vyžehlit, opravili výsledkovou listinu a při vyhlášení výsledků nás opět poučili o bezpečnosti.

Střílelo se od rána do večera, takže v průběhu dne měl státní trenér dostatek času prohodit pár slov se svými svěřenci. Vedle cenných rad a dotazů, zda jsme si už domů pořídili hrazdy, si neodpustil několik vtipných poznámek – i na mou adresu. Po únorovém soustředění v Brně jsem si vzala k srdci jeho slova a vyrazila si zaběhat. Protože je mi tato činnost vcelku cizí, tělo kladlo odpor a výsledkem bylo zraněné lýtko, obvaz a berle. Místo politování jsem se dočkala veselého úsměvu, výroku „boží trest za zveřejněný článek Zahřívací kolo Břetislava Putny“ a přezdívky Joeffrey [žofré].

Dalším setkáním českých střelců, jejich trenérů a svazových funkcionářů bude tento víkend Mistrovství ČR v Plzni, které je letos otevřené pro všechny střelce s II. výkonnostní třídou. Hodně štěstí!

POD ČAROU bych chtěla reagovat na ohlasy týkající se již zmíněného článku „Zahřívací kolo Břetislava Putny“. Byly vesměs kladné – jen našeho státního trenéra, jehož jméno figuruje v názvu článku, se malinko dotklo označení „jedlík“. Touto cestou se mu omlouvám, ale jemnější výraz, který by vystihoval jeho chuť k jídlu, jsem nenašla :-).

Lucie Říhová