"Po těch letech kluci sami nejlépe vědí, co potřebují," říká Ján Kermiet
Střelba na běící terč, sportovní disciplina, která České republice přinesla bronzové medaile na olympijských hrách v Barceloně a Atlantě, na mistrovství Evropy v řecké Soluni pak est z deseti kovů, které výprava českých sportovních střelců domů přivezla. Pomalu tři roky je u reprezentačního trenérského kormidla českého běícího terče JÁN KERMIET, bývalý výborný střelec a reprezentant.
"Kdy Bohou Pokorný skončil jako státní trenér, měl právo si vybrat svého následovníka. Musím přiznat, e jsem byl trochu překvapen, kdy mě oslovil, zvaoval jsem vechna pro a proti, pak jsem si ale uvědomil, e člověk nebude střílet do smrti a nabídku jsem vzal. S tím, e musím dělat vysokou kolu. A tak vedle trenérské práce studuji i první ročník fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze."
Ze závodníka jste se stal vlastně ze dne na den trenérem. Byl to pro vás velký ok?
"ok ani ne, čekala mě jen úplně jiná práce. A ivot se mi přece jen trochu převrátil. Jako závodník byl člověk zodpovědný vlastně jen sám za sebe, sám, sobě, nyní jsem přece jen pod tlakem trenérů, pod tlakem střeleckého svazu a práce s lidmi není nikdy jednoduchá. Jako závodník jsme byl s kadým kamarád, najednou je to o něčem jiném, protoe na lidech něco chcete. I kdy jsem měl výhodu, e za ty léta jsem o kadém přesně věděl jak trénuje, jakou má povahu, trvalo tak rok, ne jsem se opět s kluky dal dohromady. Trochu to skřípalo, něco se nelíbilo mě, něco se nelíbilo jim, navíc jsem byl pod tlakem Bohoue Pokorného jako bývalého reprezentačního trenéra a svého velitele. Kluci jsou ale profesionálové a tak nakonec nae představy naly společného jmenovatele, ve se vyjasnilo, víme, co chceme."
V čem nastala v trénování změna?
"Trenér Pokorný nás nutil trénovat to, co si on myslel, e je dobré, taková byla jeho filozofie. Já k trenérské práce přistupuji trochu jinak, stavím na vzájemné důvěře mezi mnou a závodníky, nejsem ani tolik v pozici trenéra, ale spíe manaera, který musí vytvářet podmínky k přípravě. Jsem toho názoru, e kluci po těch letech střílení sami nejlépe vědí, co a jak potřebují trénovat, sami nakonec pochopili, e výsledky nedělám já, ale oni, e oni jsou za ně hodnoceni předevím. To je velké plus a spolupráce trenér-závodník se tak dostala na mnohem větí profesionální úroveň."
Vaí výhodou určitě bylo, e jste "sdědil" docela sluný střelecký materiál. Vá předchůdce Bohou Pokorný s oblibou s nadsázkou říkal, e zlatá éra běícího terče je nenávratně pryč.
"Je pravda, e jsem sdědil pičkové závodníky, ale musíme si uvědomit i to, e tito střelci byli u dost vydímaní a největí problém byl v tom, e za nimi nikdo nebyl. U starých je to fajnová práce, ti natrénováno mají, jde jen o psychiku při závodech. S formou na místě u těko něco uděláte, buď to v sobě máte, nebo ne."
Na Evropě v Řecku ukázali právě junioři, e mohou být jednou důstojnými nástupci olympijských medailistů Račanského a Janue. Na jejich úspěchu máte nemalý podíl.
"Říká se to, ale v první řadě jsou pod těmi medailemi podepsaní kluboví trenéři. A pak i Český střelecký svaz, který mi vyel v ústrety tím, e reprezentaci zabezpečil po technické i materiální stránce a můeme tak v klidu pracovat."
Z bývalých úspěných juniorů se vlastně prosazuje nyní jen Miroslav Lízal. Nezbyde mistr Evropy Caknakis jednou také sám?
"Myslím si, e ne, máme jetě v záloze i mladí dvanáctileté střelce. Caknakis je ale opravdu obrovský talent."
V Soluni jste získali est z deseti českých medailí. Při pohledu na velmi úzkou členskou základnu se nabízí jediná otázka: "Jak je to moné?"
"Co na to mám říci, asi to umíme. Kluci se dokáí skoncentrovat na důleitý závod."
V letoní sezóně jde ji o postupová místa pro olympijské hry 2004 v Aténách.
"Můeme získat maximálně dvě místa, jedno ji zásluhou Míry Janue máme.
A to druhé?
"Kluci střílet umějí, jsou dobře připraveni, záleí jen, jak se vyrovnají s podmínkami závodů. Říká se, e kdy se těstí unaví, sedne i na vola. Určitě by jim nevadilo, kdyby získali novou přezdívku."