Tři stříbra ze světového šampionátu předovkářů jsou pro Josefa Těsnohlídka životním úspěchem.

Italská Lucca byla dějištěm týdenního klání vyznavačů střelby z předovek v rámci světového šampionátu. Podruhé ve čtyřicetileté historii těchto soutěží se představili i střelci z České republiky a dali o sobě hodně vědět. Odvezli si hned čtyři medaile a na třech z nich měl podíl prachatický závodník Josef Těsnohlídek. Ve své životní soutěži si vystřílel tři tituly vicemistra světa a přijel ověnčen třemi stříbrnými medailemi. Po návratu poskytl našemu deníku exkluzivní rozhovor.

Výsledky letošních soutěží střelců z perkusních zbraní napovídaly, že by to v Itálii mohlo vyjít na solidní umístění.

„ Vycházelo to z toho, že jsem celou sezónu směřoval k perkusním zbraním. Kromě veteránského mistrovství republiky jsem ostatní zbraně vypustil. Tak jsme se domluvili celý mančaft a upřednostnili perkusní revolver. Chtěli jsme to na šampionátu zkusit. V sezóně jsem vyhrál patnáct závodů a jel natěšen do Itálie.“

Jak ukazují výsledkové listiny, šampionát vyšel velice dobře. Přibližte našim čtenářům, kde se soutěže odehrávaly.

„ Lucca je staré město celé opevněné hradbami s historickou minulostí. Vše to začalo slavnostním průvodem městem se společenským pořadem. Mistrovství se zúčastnilo 22 zemí a prezentovalo se 420 závodníků. Nejmenší výpravu měli tentokrát Australané, ze kterých jsme si tak mohli utahovat, jako oni z nás přede dvěma roky u nich. Jasně nejvíce bylo domácích Italů, velmocí jsou Němci, kteří vyhrávají plno disciplín. Je to dáno tím, že se zúčastnili všech dvaceti šampionátů a obsazují všechny disciplíny. Silní jsou Rakušané, Francouzi, Španělé a další. Například Finové střílejí na tyto závody kvalifikaci. U nás je to jednoduché, kdo se přihlásí a vše si zaplatí, tak jede.“

Šampionát je rozložen do celého týdne, takže je určitě více času na jednotlivé discipliny než na jiných závodech, kdy se střílí třeba tři soutěže za den.

„ Vše začíná přejímkou zbraní a rozhodčí na palebné čáře pak kontroluje, zda závodník střílí s nahlášenou zbraní. Přejímka trvá dva dny. Za neskutečného vedra až 40 stupňů začaly tréninky ve vymezených časech. Každý stát má vyznačené stanoviště, které pak neodpovídá stanovišti přímo při závodě. Určitě bylo výhodou, že se jeden den střílela jedna disciplína. Na druhou stranu se těžko udrží koncentrace čtyři dny. My se vrhli na disciplínu prvního dne, kdy se získaly tři medaile. Druhý den byla pistole, ve které jsem obhájil osmé místo z Austrálie zpřed dvou let. Nebyl jsem zklamán, ale kousíček chyběl od lepšího místa. Třetí den byla křesadlová pistole. Člověk má již zážitek z medailí za sebou a opět se soustředí lépe. Vyšlo to. Poslední den byl kolt a opět byla po předchozí medaili koncentrace trochu menší. Být to ve třech dnech, mohlo se z toho možná vytěžit více, ale je to jen můj dojem..“

Medaile musí zákonitě přitáhnout pozornost soupeřů.

„ To ano. Hned mi přišli gratulovat Rakušané, se kterými udržujeme výborné přátelské styky, a postupně chodily další delegace. Najednou se dostane člověk do situace, kdy jej ostatní více sledují. To za sebou úplně cítíte, jak sledují způsob nabíjení, střelby a další . Od toho se musí člověk úplně oprostit a říct si, že je tam úplně sám a soustředit se na svůj výkon. To jsou všechno klady a zápory popularity. „

Vraťme se k samotným závodům.

„ Začalo to perkusním revolverem. Vítěz měl 97 bodů. O bod méně jsem měl já s kolegou Folbrechtem a další dva střelci. Mezinárodně se počítá, že kdo má počítanou ránu blíže desítce, tak vyhrává. Já měl šest desítek jasných a tři na čáře. Chybělo štěstíčko, mohlo být 99. Já byl na měření bez problémů druhý a Folbrecht byl před čtvrtým o pouhý milimetr v měření. V perkusním revolveru se počítá i družstvo. Zde jsme díky vyrovnanosti výkonů získali 368 bodů.. Stejně nastříleli bronzoví Rakušané, ale my jsme měli o desítku více. Je to tak trochu hra náhod, ale ke střelbě to patří. Vítězní Němci nastříleli 380 s průměrem 95 na jednoho, což je fantastický výkon. My je v předchozích závodech porazili a oni tentokrát postavili jiný tým. Bojovat zde proti předchozímu, tak jsme vyhráli. Následovala perkusní pistole a osmé místo z Austrálie jsem potvrdil výkonem 94 bodů. Poprvé jsem na mistrovství světa střílel křesadlovou pistoli. Na rady rakouských kolegů jsem trochu změnil styl nabíjení a vyšlo to. S 92 body jsem byl opět stříbrný. Jednu ránu mi zkalibrovali na osmičku. Být to devítka, byl jsem první. O tři body jsem posunul český rekord.. Křesadlovka je jednou velkou alchymií. Novinkou byl originál kolt, kde střílelo 140 závodníků. Ten můj byl vyroben v roce 1864.

Pocity na stupních vítězů musely být velice silné.

„ Při společenském večeru jsme zažili jeden trapas. Za velkého vedra jsme samozřejmě přišli v v tričku a kraťasech, ostatní měli večerní obleky s kravatami. Příště zkrátka musíme jet i se společenským oblečením. Na stupních vítězů je to opravdu něco úžasného, někomu ukápne i slzička.“

Po těchto úspěších musí Českou republiku svět vnímat daleko více.

„ Určitě to zvedlo naší prestiž. Hned nás zvali na závody do Itálie, Španělska a dalších zemí. Je to příjemné, ale každý závod je příliš nákladný. My jsme všichni amatéři a musíme se věnovat i své práci a nemůžeme jen jezdit po závodech. Obcházeli tam Finové, kteří pořádají příští Evropu, i Američané, kde bude za dva roky svět v Indianě. Když se kolega Kadavý ptal, kde to tam je, tak mu bylo odpovězeno, že nemusí mít strach, že to v pohodě najdeme, protože Indiana je prý malá.

Jak jste s kamarády oslavili revolver? Dvě stříbra a bronz je obrovský úspěch.

„ Trvalo nám to tak hodinu, než jsme si radost uvědomil. Ve výsledkovce bylo 117 lidí a pořád jsme zjišťovali, zda je pořadí konečné, nebo musíme čekat a podobně. O to větší radost je to při vyhlašování výsledků, kdy je již vše potvrzené., Pak nám to vše došlo až na hotelu a jelikož bez ferneta necestujeme, tak jsme si přiťukli. Jen jemně, druhý den se opět střílelo.“

Přeze všechny úspěchy jste si však odvezli i nepříjemné zážitky.

„ Chtěl bych varovat každého, kdo do Itálie jede. Jen třeba na vjezdu na placenou dálnici jsem viděl skoro dvacet aut s vymlácenými okny a vesměs předtím vykradených. I z konzulátu nám potvrdili, že se letos krade neskutečným způsobem. Kolegovi Kalinovi vykradli hned první den auto s kamerou a fotoaparáty. V Itálii navíc neměli trezory kam bychom si mohli uložit zbraně. Poslední večer nám vykradli pokoje na hotelu a právě Ivanovi Kalinovi sebrali všechny pistole. Nehorší je , že se zbraně strašně těžko shání. Byl to otřesný zážitek a pro Ivana navíc hodně drahý. To se jinde na světě nemůže stát, jen v Itálii.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKOVÉ LISTINY MISTROVSTVÍ: http://www.cndaitalia.org/

Listy Prachaticka dne 9. srpna 2002 - redaktor Vladimír Klíma