Počátky sportovní střelby v zahraničí

 

Provozování sportovní střelby v různých zemích je úzce spojeno s vývojem armád. Švýcarsko, které má od středověku zaveden miliční systém (tzn., že každý vojenské služby schopný muž byl po absolvování základního výcviku převeden do zálohy a v případě potřeby povolán), přijalo rozhodnutí, že občan má doma výzbroj a výstroj a pravidelně se účastní cvičení. Počet závodů ve střelbě dosahoval v minulosti i několika set ročně. I v tom lze spatřovat tradiční a dlouhodobé úspěchy Švýcarů ve střelbě z velkorážových zbraní. Byl zde založen i první národní střelecký svaz v roce 1828 - Société Suisse des Carabiniers.

V Anglii a Francii souvisel zájem o střelecký výcvik s jejich koloniálními ambicemi. V USA, Kanadě a Rusku bylo mnohdy užívání zbraně nutností k lovu a ochraně osob a majetku. Patřilo ke cti osadníků vlastnit zbraň, pečovat o ni a mistrovsky ji ovládat. Zajímavostí je i to, že zejména v Anglii, Francii a USA se na počátku 19. stol. pravidelně pořádaly soutěže mladých střelců. Například v Londýně v roce 1907 se těchto závodů z malorážky o pohár Lady Gwendolyn Guinnes účastnilo přes 700 žáků londýnských škol. V USA založil J.J. Astor v roce 1908 putovní pohár pro družstva žáků soukromých a státních škol. Střílelo se z malorážek. Ve Francii se každoročně pořádalo mistrovství ve střelbě z malorážky "Écoles Primaires", kterého se účastnili žáci tisíců francouzských škol.

V roce 1860 byl ve Velké Británii založen British National Rifle Association. Tento svaz pořádal střelecké závody i v mezinárodním měřítku a značnou měrou přispěl k rozvoji jednotlivých disciplin a sjednocení pravidel. První závody se konaly na střelnici ve Wimbledonu 1.7. 1860. Zde se v roce 1877 uskutečnil i první mezinárodní závod na území Velké Británie. Střílelo se britskou armádní puškou ráže 9 mm (odpor spouště 6 liber, tj. 2,72 kg). Po zrušení této střelnice (1890) se střílelo v Bisley. Anglie je také kolébkou střelby z malorážek a vzduchovek. Na střelnici v Bisley se také v roce 1905 poprvé konal závod z malorážových pušek na 100 yardů. V této době byl založen Svaz klubů střelby z malorážek (Society of Miniature Rifle Clubs), který v roce 1908 sdružoval více než 100 klubů. V roce 1907 se konalo první mistrovství ve vzduchovkách. Střílelo se na vzdálenost 6, 7, 10, 15, 25a 50 yardů. Na konci 19. stol. vznikaly i samostatné pistolové kluby. Například North London Rifle Club vydal v roce 1898 první pravidla pro střelbu revolverem.

Ve Francii vznikl národní střelecký svaz v roce 1871. V roce 1884 se uskutečnilo na sportovní střelnici v Bois de Vincennes první mistrovství Francie ve střelbě. První klub pro střelbu pistolemi a revolvery("Le Pistolet") byl založen 8.5.1894.

V USA (National Rifle Association USA) sdružovala střelecké organizace, které byly na konci 19. století téměř ve všech městech. Na střelnici Greedmoor v New Yorku ve dnech 13. ­ 14. 9. 1876 mezinárodní závod "Palma Trophy" libovolnou puškou na 800, 900 a 1000 yardů. Největší americká střelnice Camp Perry pořádala MS v letech 1913 a 1923.

V Kanadě byla v roce 1932 založena CCAM (Canadian Civilian Association of Marksmen), která se z počátku držela vzoru Velké Británie. Střelba z malorážky patřila k nejpopulárnějším disciplinám. První národní mistrovství se uskutečnilo v roce 1958 nedaleko Ottawy.

V Rusku byla v letech 1806 až 1807 založena v Petrohradě Společnost milovníků střelby. Členy byli zejména vojáci, kteří se zajímali o střelbu z pistole. Souboje nebyly ještě zakázány. V roce 1834 byla v Petrohradě otevřena první veřejná střelnice v Rusku. První závody se

konaly 25.5.1898 v Chabarovsku. Účastnilo se 130 střelců, střílelo se vojenskou puškou
(systém Berdan).

V Německu a Rakousko-Uhersku dodnes přetrvávají tradice spolkové činnosti. Výrobci zbraní, střeliva a dalšího příslušenství společně s ostatními zájemci o střelbu zakládali zejména uniformované sbory "ostroslřelců" a další střelecké spolky. Budovali nové střelnice, pořádali společenské slavnosti a střelecké soutěže.

V Německu byl národní střelecký svaz založen 11.7.1861 (Deutscher Schützenbund). Velkou tradici měla střelba z pušek na velké vzdálenosti. Střelba z pistolí má své první závody v roce 1890 v Berlíně. V roce 1901 byli zájemci o pistolové discipliny sdruženi do vlastní zájmové organizace ­ Německého svazu pistolářů se sídlem v Lipsku. Střelbu z revolverů a víceranných pistolí uvedl do života berlínský klub Bärenzwinger na počátku 20. století. Německo je také kolébkou discipliny rychlopalná pistole. Od roku 1903 pořádal berlínský střelecký spolek (gilda) pro své členy mistrovskou střelbu. Každý člen musel vypálit v jednom semestru 100 ran, na konci roku se výsledky vyhodnotili a nejlepší střelec obdržel mistrovský diplom.
V roce 1862 se ve Frankfurtu nad Mohanem koná I. německé spolkové střílení (8 000 závodníků, z toho 1200 Švýcarů a také Angličané) a II. v roce 1865 v Brémách (3 400 soutěžících). Obou soutěží se účastnili i střelci z Rakouska. Jednotná organizace slučující všechny střelecké spolky rakouské monarchie nebyla ještě ustavena a tak na její podporu bylo rozhodnuto, že III. Bundesschiessen se uskuteční v roce 1868 ve Vídni. Zde se vedle německých a rakouských střeleckých spolků a řady závodníků z dalších zemí Evropy objevili i účastníci z USA (22 členů), Brazílie (3) a Egypta (2). Zahajovací průvod dne 26. července čítal přes 20 000 účastníků. Střelnice byla zřízena na ploše 540 000 m čtverečních u Dunajského kanálu mezi zoologickou zahradou a Prátrem. Bylo zde 160 střeleckých stanovišť s terči ve vzdálenostech 265 a 379 m. Závody trvaly od 27.7. do 6.8. 1868. Úspěšní střelci byli odměňováni peněžními částkami a věcnými dary. Startovalo přes 11 000 závodníků a rozdáno bylo 4 500 cen. Celkové náklady této akce byly astronomické, činily 610 236 zlatých. Význam pro povznesení střelectví v Rakousku byl nesporný.

V Rakousku-Uhersku v roce 1880 vznikl střelecký svaz - Österreichischer Schützenbund. První říšské střelecké závody se konaly ve Vídni v roce 1880, druhé byly v roce 1885 v Innsbrucku, třetí v roce 1889 ve Štýrském Hradci a čtvrté dne 26.6. 1892 v Brně ­ Písárkách. Ve Vídni se uskutečnily i V. (1898) a VI., poslední v r. 1908. Vedle říšských závodů se konaly také zemské soutěže v rakouských zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ve Vídni se v roce 1910 konalo první mistrovství monarchie v brokové střelbě.

Ve Švédsku bylo 26 provinčních svazů a v nich bylo organizováno přes 2000 střeleckých sdružení. Ústřední vedení ­ vrchní ředitelství střeleckých svazů ­ bylo jmenováno státem. Každý svaz v něm měl po jednom zástupci a jednom náhradníku. Běžné věci vyřizovalo 9 volených členů a 3 důstojníci dosazeni vládou. Stát podporoval dobrovolné střelectví penězi i materiálem (zapůjčoval zbraně, dával střelivo a např. odznaky), jmenoval vojáky jako instruktory apod.

Koncem 19. století byl znám počet střeleckých klubů a společností v jednotlivých zemích tento:

Švýcarsko	2783
Francie	900
Německo	712
Itálie	568
Rakousko-Uhersko	420
Dánsko	350
Švédsko a Norsko	150
Holandsko	45
Řecko	5
Rumunsko	2
USA	*

* V USA existovaly v této době střelecké spolky téměř v každém městě.

Také v Číně se v tomto období konají střelecké závody na velké vzdálenosti. Každoročně je organizoval Tiensin-Rifle-Club. Závodník měl jednu nástřelnou ránu a dále musel vypálit sedm ran na 200, 500 a 600 yardů.


Střelnice z počátku 20. stol., zejména v USA a V. Británii byly otevřené, často jen s minimální ochranou proti odraženým střelám (chybějí boční valy a kulisové stěny), střelecká stanoviště nemají žádná zvláštní vybavení (např. zastřešení, pevné stolky) není vybodováno zázemí pro diváky a nestřílející závodníky.
V Evropě se často upravovaly a modernizovaly historické střelnice. Rozvíjející se střelba z velkorážových zbraní si vyžadovala zlepšení bezpečnostních opatření. Budovaly se boční valy a clony, lapače střel, zděné úkryty pro cílné a rozhodčí, krytá střelecká stanoviště atd. Budovalo se i zázemí (společenská místnost, sociální zařízení, šatny, restaurace, sklady zbraní a střeliva apod.). Například v roce 1884 byla postavena moderní střelnice nedaleko Berlína (Schloss Schönholz), která měla 12 stanovišť na 300 m, 13 na 175 m, 5 pistolových stanovišť na 35m, 2 stanoviště na běžícího kance, jedno na zajíce a dvě stanoviště pro kruhové terče na 80 m. V kryté hale byla střelecká stanoviště od sebe oddělena dřevěnými stěnami. V přízemí střelecké budovy byly kromě střeleckých sálů i restaurační, správní a skladové místnosti. Terčové zařízení bylo mechanické (při stažení jednoho terče se vysunul další a závodník mohl plynule pokračovat ve střelbě).
Obdobné střelnice byly vybudovány např. v Darmstadtu a Hannoveru, v Belgii u Malchamps (1907) bylo možno střílet až na 1000 m, ve Francii v Lyonu a v Paříži a v řadě dalších zemí, zejména ve Švýcarsku, Itálii a Holandsku.

Stručně je třeba připomenout, že ve druhé polovině 19. století se v Anglii rozšířil zvláštní druh střeleckého sportu a to střelba brokovnicí na živé holuby. Pro tyto soutěže se budovaly zvláštní střelnice. Zvláště proslulou se stala holubářská střelnice v Monte Carlu. Tato "zábava" se z Anglie rychle rozšířila i do dalších evropských států, zejména Francie, Belgie, Itálie, Německa a Španělska. U nás se střílelo na dostihovém závodišti v Praze Chuchli.
Na OH v roce 1900 v Paříži byla jedna z disciplin i střelba na živé holuby. Postupně se prosazovaly snahy o zákaz této střelby. Zejména Švýcaři usilovali o mezinárodní úmluvu o zákazu střelby na živé holuby. Trvalo to však velmi dlouho, např. ve Velké Británii byl tento zákaz schválen až v roce 1921.

K dalšímu rozvoji sportovního střelectví dochází v období mezi dvěma světovými válkami. V časopise "Lov" z roku 1936 se dočteme některé zajímavosti.
"V SSSR jsou střelecké organizace v každém větším závodě nebo kolchoze. Vláda poskytuje zbraně a střelivo zdarma.
V Itálii se střelba stala součástí školství a lidové výchovy. Zákonem je nařízeno, že v každé obci musí být střelecká organizace a funkční střelnice, která se zřizuje a provozuje na státní útraty.
V Polsku jsou střelecké spolky organizovány vojensky a tvoří civilní součást armády. Všichni státní úředníci musí být členy střelecké organizace.
Ve Velké Británii je vedle střelby z velkorážových a malorážových zbraní specialitou střelba vzduchovkami, a to asi ve dvou stovkách klubů.
Ve Finsku, Švédsku, Norsku a Estonsku se střelbě věnuje asi polovina obyvatelstva. Severskou specialitou je střelba na pohyblivé terče (jelen a srnec).
Ve Francii je střelba nejrozšířenějším sportem.
V Maďarsku patří střelba do povinného programu branných spolků Levante.
Střelba na asfaltové holuby je nevíce rozšířena v Rakousku, Španělsku a Portugalsku."

Výše popsaný vývoj pokračoval i po druhé světové válce. Nadále se rozšiřovala střelba ze vzduchových zbraní a to zejména v obou německých státech (SRN, NDR). Rozšiřuje se počet střelců na asfaltové terče. Postupně se omezuje střelba z velkorážových zbraní a nastupují vzduchovky.