1896 Athény (Řecko)

Na I. moderních olympijských hrách startovalo celkem 116 střelců ze 4 států. Převahu měli domácí závodníci (111), ze zahraničí se zúčastnili dva Američané, dva Dánové a jeden Francouz. Řecko se tak stalo i nejúspěšnější v počtu získaných medailí (3 – 3 – 3). Střílelo se na střelnici Kallitheá, postavené z bílého mramoru. Soutěže zahájila čestným výstřelem z velkorážové pušky řecká královna. Dvě puškové a tři pistolové discipliny se konaly koncem března a počasí bylo chladné a větrné. Střelby puškou na 200 m se zúčastnilo všech 116 závodníků ! Vítězný Řek Karasevdas dosáhl 2320 bodů z 2400 možných. Pravidla jednotlivých disciplin nebyla v té době ustálena a nezachovaly se podrobnější údaje o průběhu soutěží. Vítěze dekoroval král Jiří I., vítěz obdržel stříbrnou medaili a snítku olivy z háje Altis v Olympii, který býval v antické době posvátný. Druhé místo se oceňovalo bronzovou medailí a snítkou vavřínu. Zajímavostí je dosud jediná účast bratrů, kteří na jedněch OH vybojovali střelecké medaile. Američan Sumner Paine vyhrál libovolnou pistoli a byl druhý v armádním revolveru, jeho bratr John B. Paine vyhrál armádní revolver.

1900 Paříž (Francie)
II. olympijské hry zůstaly ve stínu probíhající světové výstavy. Sportovní soutěže probíhaly po dobu více než pěti měsíců ! Podle oficiálních materiálů MOV mělo střelectví 11 soutěží (poprvé soutěžila i družstva a to ve velkorážní terčovnicí a libovolné pistoli), ale o průběhu závodů nebyla vydána oficiální zpráva a tak dodnes není známo jak se která disciplina střílela. Navíc se konala řada závodů, které nebyly součástí OH. Proto některé materiály uvádějí až 27 střeleckých soutěží. Startovalo 207 střelců (z toho 173 Francouzů) z 10 států. Nejvíce medailí získali domácí střelci a to celkem 14 (4 – 6 – 4), Švýcarsko 7 (5 – 1 – 1),  Dánsko (1 – 2 – 1) a Norsko (0 – 2 – 2) po 4 medailích. Poprvé a naposled se střílelo na živé holuby. Ve velkorážní terčovnici zvítězilo družstvo Švýcarska, které použilo svou pušku Martini ráže 7,5 mm. Disciplině libovolná pistole byly připuštěny jen velkorážové revolvery ! Vyhrál Švýcar Röderer, který použil služební revolver a dosáhl nástřel 503 body. Většina soupeřů použila revolvery Smith – Wesson nebo Colt. Konal se i závod na pohyblivý terč (kanec) na 40 m (šířka průseku 6 m) a střílelo se také flobertkou. Ve střelbě brokovnicí – baterie získal 2. místo teprve osmnáctiletý Francouz R. Guyot.
Tehdejší předseda francouzského střeleckého svazu D. Mérillon (v letech 1907 až 1925 první předseda Mezinárodní střelecké unie – UIT) byl předsedou organizačního výboru II. OH a tak své funkce využil ke spojení některých olympijských  závodů s programem 4. MS ve střelbě. A tak např. ve velkorážové terčovnici a v libovolné pistoli získali vítězové OH i titul mistra světa !

I když zkušenosti s pořádáním sportovních soutěží jako doplňku jiných akcí (světová výstava 1900 v Paříži) byly negativní, byly III. OH v roce 1904 v St. Louis (USA) opět spojeny se světovou výstavou. Střelecké soutěže nebyly do programu těchto OH zařazeny.

1908 Londýn (Velká Británie)
První olympiádou, uskutečněnou po založení světové střelecké unie (UIT), byly IV. OH v Londýně. Bylo vypsáno 15 kategorií (z toho 6 soutěží družstev), ale střílelo se jen tři dny (9. až 11. 7). Celková účast činila 239 závodníků (z toho 70 Britů) ze 14 států. Střelci V. Británie vybojovali 21 medailí (6 – 7 – 8), USA šest (3 – 2 – 1) a Švédsko pět (2 – 2 – 1) cenných kovů. Kulové discipliny se střílely na střelnici v Bisley, brokové v Uxendenu. Po celou dobu konání střeleckých soutěží byly obtížné povětrnostní podmínky (mlha, déšť, silný nárazový

vítr). Tehdejší střelnice byly nekryté, bez potřebného zázemí a tak výkony nejlepších závodníků
byly velmi dobré. Velkorážní terčovnici vleže na 1000 yardů (914 m) vyhrál domácí J.K. Millner (61 let), který nastřílel 98 bodů ze 100 možných. Při střelbě ležel na zádech, nohama k terči a zbraň opíral v krajině žaludku. Poprvé se na OH uskutečnily i soutěže z malorážek, kde medaile získali většinou domácí závodníci. Ve střelbě na běžícího jelena startovala jen dvě družstva – Švédsko a V. Británie a tak bronzová medaile nebyla udělena. Ve vítězném družstvu Švédska stříleli Oscar (60 let) a Alfred Swahnovi (otec a syn). O. Swahn jako jediný střílel opakovací kulovnicí, ostatní závodníci použili kulové dvojky.

1912 Stockholm (Švédsko)

Několikaleté působení UIT vedlo ke stabilizaci pravidel v jednotlivých disciplinách a k přesunu zaměření střelby od vojenského ke sportovnímu. Uskutečnilo se 18 soutěží (z toho 8 družstev) za účasti 276 střelců z 15 zemí. Znovu byli nejlepší domácí střelci, kteří získali celkem 17 medailí (7 – 6 – 4), druhé USA 14 (7 – 4 – 3) a třetí V. Británie 9 (1 – 4 – 4). Nejúspěšnějším střelcem těchto OH byl Švéd V. Carlberg, který získal 5 medailí (3 – 2 – 0) v puškových disciplinách a v rychlopalbě. Američan A. P. Lane vyhrál libovolnou pistoli i rychlopalbu a třetí zlatou získal s družstvem (LP). Znovu velmi úspěšný byl O. Swahn (64 let), který vybojoval jednu zlatou a jednu bronzovou medaili (na OH 1908 dvě zlaté a jednu bronzovou) na běžícího jelena. Jeho věk nebyl výjimkou, medaile získali Britové J.H. Butt (61 let) a W. Milne (60 let) a Američan W. Winans (60 let).

V období 1896 až 1912 nebyli naši sportovní střelci zařazeni mezi reprezentanty Čech (v době Rakouska-Uherska byl Český olympijský výbor reprezentantem českých sportovců v Mezinárodním olympijském výboru). A tak jen poznámka, že v Košicích žil Sandor Prokopp (reprezentoval Maďarsko, které mělo v MOV stejné postavení jako Čechy i když bylo rovněž součástí Rakouska - Uherska), který se stal vítězem OH 1912 v rychlopalbě armádní puškou.
Olympijské hry v roce 1916 se měly konat v Berlíně. Setkání sportovců celého světa překazila I. světová válka.

1920 Antverpy (Belgie)

Po I. svět. válce se sportovci setkali v r. 1920 v Belgii. Nad olympijským stadionem poprvé zavlála olympijská vlajka a poprvé byl složen slib závodníků. Došlo k dalšímu nárůstu střeleckých disciplin a kategorií a to na 21 (z toho 11 soutěží družstev). Startovalo 267 střelců z 18 států. Střelci USA se na stupně vítězů postavili celkem třiadvacetkrát a odvezli si 13 zlatých, 4 stříbrné a 6 bronzových medailí. Norští závodníci získali 11 medailí (5 – 2 – 4) a Švédové 10 (1 – 6 – 3). Řada disciplin již napevno zakotvila v programu OH. Vedle tradičních střeleckých velmocí se prosadili závodníci USA (např. z malorážky vleže a na baterii získali první tři místa) a překvapením byli pistoláři z Brazílie (získali po jedné zlaté, stříbrné a bronzové medaili). Američané přišli s novinkami ve výstroji a vybavení. Pušky měli dioptr a upínací řemen pro zpevnění polohy vleže a vkleče. Střelci použili střelecký kabát s vycpávkami. Velkou postavou těchto OH se stal Američan W. A. Lee jun., který získal celkem 7 medailí, z toho 5 zlatých. Úspěšní byli i další jeho kolegové z družstva USA - L. S. Sponer vybojoval rovněž 7 medailí (4 zlaté) a C. T. Osburn 6 medailí (4 zlaté). Pět medailí získali M. O. Olsen (Norsko) a L. A. Nuesslein (USA). Tyto dosud největší počty získaných medailí na jedné olympiádě již asi nebudou překonány. Bylo to dáno počtem zařazených disciplin a soutěží družstev (pětičlenných, v trapu šestičlenných). Potřetí na OH startoval O. Swahn, který ve svých 74 (!!) letech obsadil 2. místo s družstvem na běžícího jelena. Stal se tak nejstarším střelcem (i sportovcem !), který získal na OH medaili a také nejstarším, který vybojoval zlatou medaili (1912 – měl přes 64 let). Dalším rekordmanem je Dán L. J. Madsen, který první zlatou medaili získal na OH v roce 1900 (terčovnice vstoje) a poslední zlato získal po 20 letech na OH 1920 (armádní puška vstoje – družstva).
Československo se poprvé jako samostatný stát zúčastnilo OH. Ve výpravě ČSR (123 sportovců) tvořili střelci početnou skupinu. Nejlepšího umístění dosáhlo družstvo z armádní pušky vleže (300 a 600 m) - 8. místo. Nedostatkem je, že organizátoři těchto OH nevydali kompletní výsledkové listiny a k dispozici jsou jen neúplné opisy !

1924 Paříž (Francie)

Již podruhé přivítala olympioniky Paříž a střelci měli na programu 10 soutěží (2 x družstva). Přihlásilo se 258 střelců z 27 zemí. Soutěže družstev se konaly na OH naposled. Nestřílela se tradiční disciplina libovolná pistole (není známo proč) a tak pistoláři měli jen rychlopalbu. Znovu se prosadili Norové na běžícího jelena. O. A. Lilloe – Olsen získal další tři medaile (2 zlaté, jednu stříbrnou) a dosáhl tak 6 medailí (5 – 1 – 0) na dvou OH. Jeho kolega O.M. Olsen přidal rovněž tři medaile (1 – 1 – 1) a dosáhl 8 medailí (4 – 3 – 1) na OH 1920 a 1924. Američan M. Fisher přidal ke třem zlatým z OH 1920 další dva nejcennější kovy. Ve velkorážní terčovnici a armádní pušce má 5 zlatých medailí z let 1920 a 1924. V disciplině malorážka vleže obsadil 2. místo ještě ne sedmnáctiletý Američan M. Dinwiddie a je dosud nejmladším střelcem, který vybojoval medaili na OH (věk 16 let a 301 den). Celkově 9 medailí (5 – 2 – 2) získali střelci USA, Norsko (2 – 1 – 1) a Švédsko (0 – 2 – 2) po čtyřech kovech.
Výprava ČSR čítala 128 sportovců a střelců reprezentovalo 18. Nejlepšího umístění - 6. místo - dosáhlo družstvo R. Jelen, M. Hlaváč, J. Sucharda, J. Hossa v disciplině dvojstřel na běžícího jelena.

 

V roce 1928 se IX. olympijské hry konaly v Amsterodamu (Holandsko) a podruhé v historii OH nebyla sportovní střelba zařazena do programu. Důvody nejsou známé, Holandsko bylo pořadatelem MS ve stejném roce (Loosduinen u Haagu).

1932 Los Angeles (USA)

Do programu OH byly zařazeny jen dvě discipliny (malorážka vleže a rychlopalba) a tomu odpovídala i účast 41 střelců z 10 zemí. Američané nevyužili domácího prostředí a mezi medailisty se neprobojovali. Dvě medaile získala Itálie. Střelci ve výpravě ČSR nebyli (z finančních důvodů odjelo jen 7 sportovců ČSR).

1936 Berlín (Německo)

Střelecké soutěže byly skromné i na těchto OH. Na střelnici ve Wansee se uskutečnily tři discipliny za účasti 141 závodníků z 29 států. Došlo k omezení počtu účastníků z jedoho státu na tři v každé disciplině. Vítěz  malorážky vleže (81 závodníků) Nor W. Rögeberg dosáhl maximálního nástřelu 300 bodů (terč 20/14 cm, „desítka“ měla 20 mm). Druhý až šestý závodník nastříleli shodně 296 bodů a o pořadí rozhodla další kritéria (počet desítek, poslední položka apod.). V libovolné pistoli (61 střelců) dosáhl T. Ullman ze Švédska na tehdejší dobu fantastického nástřelu 559 bodů (tento světový rekord byl překonán až po 19 letech). Navíc byl i třetí v rychlopalbě. V rychlopalbě byla poprvé použita pistole německé výroby Walther – Olympia na náboj short. To se projevilo na úspěchu domácích závodníků, kteří získali první dvě místa. Německo získalo tři medaile (1 – 2 – 0), Švédsko dvě (1 – 0 – 1).
V Berlíně startovalo 8 našich střelců a nejlepšího umístění dosáhl rtm. Jan Gasche v rychlopalbě, když se zařadil na 14. místo. K největším našim nadějím patřil František Pokorný, který v LM vleže dosáhl před OH nastřílel 296 b., ale na OH jej před závodem postihl oční katar a nemohl střílet. Byl nominován i k rychlopalbě, kde však měl závadu na zbrani a byl vyřazen.

 

Další dvě olympiády – 1940 a 1944 se nekonaly. Druhá světová válka tomu zabránila. Zhodnotíme-li dosažené medailové úspěchy střelců na OH do roku 1936 zjistíme, že nejúspěšnější jsou USA s 56 medailemi (30 – 13 – 13), následují Švédsko 39 (12 – 16 – 11), Velká Británie 33 (8 – 13 – 12), Norsko 25 (10 – 6 – 9) a Francie 23 (7 – 9 – 7). Další státy získali výrazně méně cenných kovů, kterých se rozdělovalo do té doby celkem 256 (85 – 85 – 86).

Mezi zajímavosti je třeba uvést, že na OH do roku 1920 byli střelci, kteří získali medaile ve střelectví a rovněž i v jiném sportovním odvětví ! Na OH 1896 Dán A. V. Jensen byl třetí ve velkorážní terčovnici a ve vzpírání vybojoval zlato a stříbro. H. L. Nielsen (Dánsko) získal na střelnici stříbro (libovolná pistole) a bronz (rychlopalba) a v šermu šavlí obsadil 3. místo. Na OH 1912 Švéd G. de Laval byl členem stříbrného družstva z libovolné pistole a bronz získal v moderním pětiboji. W. Winas (USA) obsadil 2. místo s družstvem na běžícího jelena a získal 1. místo v umělecké soutěži – sochařství za bronzovou sochu „Americký klusák“(umělecké soutěže byly součástí OH od r. 1912 do r. 1948). Sportovci Finska H. V. Nieminen a K. M. Wegelius byli na OH 1908 členy gymnastického družstva, které obsadilo 3. místo ve víceboji a na OH 1920 byli členy družstva v armádní pušce vleže, které získalo 3. místo. Navíc Wegelius získal ještě stříbro a bronz s družstvem na běžícího jelena. Mezi již zmíněné medailové starty otce a syna (Swahnovi) a bratry (Paineovi) je třeba zařadit dosud jediné medailové úspěchy na OH u dvojčat. Švédové Eric a Vilhelm Carlbergové mají společné stříbro z OH 1908 (malorážka vleže družstva), dvě zlaté (malorážka mizící terče a rychlopalba – družstva), dvě stříbrné (malorážka vleže a libovolná pistole – družstva) z OH 1912. Navíc Vilhelm má dvě medaile ze soutěže jednotlivců – 1912 (zlato - malorážka mizící terče) a 1924 (stříbro - rychlopalba).

Nejvíce medailí na OH 1896 až 1936 získali:

 

Příjmení, jméno	Stát	Medaile		Období
OSBURN Carl Townsend	USA	11 (5 – 4 – 2)		1912 - 1924
SWAHN Alferd Gomer	Švédsko	9 (3 – 3 – 3)		1908 - 1924
OLSEN Otto Martin	Norsko	8 (4 – 3 – 1)		1920 – 1924
CARLBERG Vilhelm	Švédsko	7 (3 – 4 – 0)		1908 – 1924
LEE Willis August, jun.	USA	7 (5 – 1 – 1)		1920
LIBERG Einar	Norsko	7 (4 – 2 – 1)		1908 – 1924
SPONER Lloyd Spencer	USA	7 (4 – 1 – 2)		1920
HELGERUD Albert	Norsko	6 (2 – 3 – 1)		1908 – 1920
LILLOE – OLSEN Ole Andreas	Norsko	6 (5 – 1 – 0)		1920 – 1924
LANE Alfred P.	USA	6 (5 – 0 – 1)		1912 – 1920
SWAHN Oscar Gomer	Švédsko	6 (3 – 1 – 2)		1908 – 1920

1948 Londýn (Velká Británie)

Ve čtyřech disciplinách startovalo 195 střelců z 28 zemí. Stejně jako při OH 1908 se střílelo na střelnici v Bisley (necelých 100 km jihozápadně od Londýna). Modernizace používaných zbraní a zkvalitnění střeliva mělo významný vliv na dosažené výsledky. Malorážkou vleže se již střílelo 60 ran a na prvních dvou místech byl nástřel 599 bodů. Medaile vybojovali převážně střelci ze zemí, které nebyly výrazně postiženi II. svět. válkou. USA a Švýcarsko po jedné zlaté a jedné stříbrné, Švédsko tři bronzové medaile. Na palebné čáře se objevili i úspěšní střelci z předválečných OH. Např. Švéd T. Ullman (první v libovolné pistoli a třetí v rychlopalbě v Berlíně 1936) získal bronz z libovolné pistole a byl 4. v rychlopalbě, Nor W. Rögeberg (první v malorážce vleže v r. 1936) obsadil třetí místo ve velkorážní terčovnici. Stříbrný z LP, Švýcar R. Schnyder střílel stejnou pistolí, kterou jeho otec vybojoval čtyři tituly mistra světa. Později se tento závodník věnoval brokovým disciplinám.
Československo vyslalo do Londýna 77 závodníků, ale sportovní střelci chyběli.

1952 Helsinky (Finsko)

Znovu dochází k rozšiřování střeleckého programu na OH, střílelo se 7 soutěží za účasti 226 závodníků ze 43 států. Poprvé se OH zúčastnili sportovci SSSR a nejen ve střelbě (1 zlatá, 1 stříbrná, 2 bronzové) patřili k nejlepším. Tři medaile získalo Maďarsko (1 – 1 – 1) a Švédsko (0 – 2 – 1). Díky místu konání se na program OH vrátila střelba na běžícího jelena (naposled na OH 1924), tolik úspěšná v severských zemích. Střílela se jako kombinace jednotlivých výstřelů a dvojvýstřelů. Na prvních šesti místech byli střelci Norska, Švédska a Finska. Rovněž střelba brokovnicí – trap již trvale našla místo na OH. Na medailové pozice se prosadili i velmi mladí závodníci. Disciplinu trap vyhrál sedmnáctiletý Kanaďan G. Genereux a stříbro v rychlopalbě získal stejně mladý Maďar S. Kun. Vítěz rychlopalby K. Takácz z Maďarska zopakoval své vítězství z Londýna, ačkoliv střílel levou rukou, zatímco před válkou pravou (pravou ruku ztratil po úrazu). Malorážkou vleže se na rozdíl od minulé olympiády znovu střílelo jen 40 ran a oba první střelci (Rumun I. Sirbu a B. V. Andrejev ze SSSR) dosáhli maximálního nástřelu 400 bodů. V dalších letech se již střílelo jen 60 ran.
Mezi 106 sportovci ČSR bylo i 6 střelců. Z nich se nejlépe umístil František Čapek, který vybojoval výborné 4. místo na baterii výkonem 188 zásahů.

1956 Melbourne (Austrálie)

Program střeleckých soutěží se oproti OH 1952 nezměnil. Závodníků však bylo méně, jen 144 ze 34 států. Každý stát mohl vyslat jen dva střelce do každé discipliny. Puškové a pistolové soutěže se střílely na střelnici ve Williamstownu, brokaři se sešli na střelnici v Lawertonu. Střelci SSSR vybojovali 8 medailí (3 – 4 – 1), čtyři státy získaly zlatou a bronzovou medaili - Kanada (obě malorážka vleže), Itálie (obě trap), Rumunsko (obě rychlopalba) a Finsko. A. I. Bogdavov (SSSR) získal druhou zlatou medaili, ale na rozdíl od OH 1952 (terčovnice) tentokrát malorážkou 3x40 ran. Jeho krajan V. F. Borisov vybojoval na těchto OH zlato v terčovnici a stříbro v malorážce vleže. Zajímavá byla soutěž v malorážce vleže, kde vítězný Kanaďan G. Quellette měl poruchu na zbrani, musel počkat, až střelbu dokončí jeho krajan G. Boa (celkově třetí), jeho zbraň si půjčil a soutěž dokončil s absolutním nástřelem 600 bodů ! Jedna zbraň tak vlastně získala dvě olympijské medaile.
Tyto hry přinesly našemu sportovnímu střelectví první medaili. Zasloužil se o ni Otakar HOŘÍNEK v disciplině LM 3x40 celkově 2. místem. Dosáhl stejného nástřelu jako Bogdanov (SSSR), ale tehdy rozhodovala poloha vleže a tu měl Hořínek horší. Použil malorážku MC 12 (ze SSSR) a střelivoWestern Super Match (USA). V disciplině LM 60 vleže byl O. Hořínek na 4. místě a na baterii získal Fr. Čapek 6. místo. Startovali jen 4 naši střelci.

1960 Řím (Itálie)

Římské střelecké soutěže se uskutečnily na třech střelnicích. Pušky a pistole na Poligono Umberto, která zažila mnohá překvapení, zvláště když při některých soutěžích vstoupil do hry vítr a déšť. Pro trap byla připravena Tiro della Lazio a terčovnice se střílela na Poligono di Casano (asi 40 km od Říma). Od 5. do 10. září se uskutečnilo šest disciplin (nestřílel se běžící jelen). Startovalo 321 závodníků ze 60 států. Střeliště na 50 m mělo 54 stanovišť a bylo třeba střílet kvalifikace. Při LM vleže a LP se kvalifikace střílela na 40 ran. V disciplině trap závodilo 71 střelců, po 100 výstřelech pokračovalo 36 nejlepších v další stovce ran.
Jediný světový rekord na této olympiádě překonal Švýcar Spillmann ve velkorážní terčovnici 3x40 ran v poloze vleže nástřelem 397 bodů. Celkově v třípolohovém standardu obsadil 2. místo (za jednotlivé polohy se medaile na OH neudělují). Dále byly překonány tři olympijské rekordy (LM 3x40, LM 60 vleže a LP 60). V rychlopalbě měli tři střelci stejný nástřel 587 bodů a o kvalitě medailí rozhodoval rozstřel (3 x 5 ran za 4 sek.). Američan McMillan nastřílel 147, Fin Linnosvuo 139 a Zabelin (SSSR) 135. Za pozornost stojí také vítězství osmnáctiletého P. Kohnkeho (SRN) v malorážce vleže. Třetí medaili na OH, tentokrát bronzovou (velkorážní terčovnice) získal V. F. Borisov (SSSR). Švéd T. Ullman obsadil v LP 4. místo ve věku 52 let.
Medaile získali střelci z 10 zemí. SSSR (2 – 2 – 3), USA (1 – 1 – 0), Německo – společné německé družstvo (1 – 0 – 1), dalších sedm států po jedné medaili.
Našim devíti střelcům se nepodařilo navázat na úspěch minulé olympiády. Dušan Houdek obsadil 4. místo v LM 3x40 (dosáhl stejného celkového výkonu jako třetí Zähringer z Německa). V disciplině VT 3x40 vybojoval Vladimír Stibořík 6. pořadí, v LP 60 byl 7. Vladimír Kudrna a v rychlopalbě získal Jiří Hrneček 8. místo (startoval i v LP !).

1964 Tokio (Japonsko)
Střelecký program byl stejný jako na minulé olympiádě. Účastnilo se 260 střelců z 50 zemí. Kulové discipliny se uskutečnily na střelnici v Asake (24 km od Tokia), brokaři soutěžili na střelnici v Tokoro (asi 35 km od Tokia). Účastníci střeleckých soutěží byly velmi spokojeni kvalitním zázemím střelnic (šatny, odpočívárny, restaurace, kanceláře, dílny atd.) a rovněž příjemně překvapeni atmosférou (např. při vyhlašování vítězů hrála hymnu 80-ti členná hudba). Tentokrát si nejvíce medailí připsali střelci USA (2 – 2 – 3), dvě medaile Finsko (obě zlaté), Maďarsko (zlato a bronz) a SSSR (dvě stříbra). V malorážkových disciplinách vybojovali dvě medaile Američan L. W. Wigger (první na 3x40 a druhý vleže) a Maďar L. Hammerl (první vleže a třetí na 3x40). Finský pistolář P. T. A. Linnosvuo vítězstvím v rychlopalbě získal třetí olympijskou medaili (1956 – 1. místo libovolná pistole, 1960 – 2. místo rychlopalba). Byl posledním střelcem, který dokázal získat medaile na OH v obou rozdílných pistolových disciplinách.
Malá výprava čtyř našich střelců přivezla první pistolářskou medaili za 3. místo Lubomíra NÁCOVSKÉHO v rychlopalbě.

1968 Mexico City (Mexiko)
Střelnice Poligono Olimpico (Campo Militar) měla zařízení pro všechny discipliny a bylo zde vybudováno potřebné zázemí. Soutěžilo se o sedm sad medailí, poprvé byla zařazena broková disciplina skeet. Závodilo 324 střelců z 61 států. Pět medailí (2 – 1 – 2) získali střelci SSSR, tři SRN (1 – 1 – 1) a USA (1 – 2 – 0). Američan G. Andreson obhájil prvenství z Tokia v malorážce 3x40 ran. Mezi muži si úspěšně vedly i tři ženy. Mexičanka N. Ortizová vybojovala 13. místo na skeet (52 účastníků) nástřelem 191, Polka E. Rolinská byla 22. a G. de Seminário (Peru) 31. v malorážce vleže (86 závodníků).
Nám tato olympiáda přinesla první zlatou střeleckou medaili na OH, když Jan KŮRKA vyhrál disciplinu LM 60 vleže ! Druhý v pořadí Hammerl měl stejný výsledek, ale o 1 bod horší poslední položku deseti ran. Maďarský střelec tím získal svoji třetí medaili na OH. V rychlopalbě obsadil L. Nácovský 7. místo. V naší olympijské výpravě bylo 8 střelců.

1972 Mnichov (SRN)
Moderní střelnice měla 60 stanovišť na 50 m, 40 na 300 m, 8 rychlopalných terčových soustav a 2 stanoviště pro BT na 50 m. Na programu bylo 8 disciplin, vrátil se pohyblivý terč, tentokrát kanec a to na 50 m malorážkou (jelen se střílel na 100 m kulovnicí). Naposled se na OH střílelo z velkorážové terčovnice. Skončila tak olympijská éra jedné z nejpopulárnějších puškových disciplin a zároveň poslední disciplina, která měla kořeny v armádní střelbě. Jejím posledním olympijským vítězem se stal Američan L. W. Wigger, který tím získal svoji třetí medaili na OH (v roce 1964 vybojoval malorážkou zlato na 3x40 ran a stříbro vleže). Střeleckých soutěží se zúčastnilo 426 sportovců ze 72 států. Pokračoval souboj SSSR a USA v počtu získaných střeleckých medailí. Tentokrát byl výsledek 4 : 4. Dramatický byl souboj o medaile v disciplině skeet. O kvalitě kovů rozhodoval rozstřel tří závodníků, kteří dosáhli 195 zásahů ze 200 možných. Nakonec byl nejlepší z nich K. Wirnhier (SRN).
Československo reprezentovalo stejně jako na minulých OH 8 střelců. Po několik let výborné výsledky našich rychlopalníků potvrdil Ladislav FALTA ziskem stříbrné medaile ! Byla to jeho třetí olympiáda. Smůlu měl Petr Kovařík, když v LM 3x40 dosáhl stejného nástřelu jako bronzový Lippoldt (NDR). Pátá místa vystříleli Karel Bulan (VT 3x40) a Jiří Vogler (LM 60 vleže), Hynek Hromada obsadil 6. místo v LP 60 a na 9. příčce skončil Vladimír Hurt v rychlopalbě.

1976 Montreal (Kanada)
Na střelnici Acadia (47 km od Montrealu) soutěžilo 395 střelců ze 64 států v 7 disciplinách. Poprvé od roku 1948 nezískali ve střelbě nejvíce medailí střelci SSSR nebo USA (oba státy společně se SRN po třech), ale závodníci NDR a to dvě zlaté a dvě stříbrné. Zajímavostí je, že v disciplině LM 3x40 získala stříbrnou medaili 33 letá zdravotní sestra Margarete Murdocková (USA), když dosáhla stejného celkového nástřelu jako vítěz, její krajan Lanny Bassham ! Byla to první a jediná střelecká medaile ženy na OH ve společné soutěži s muži. Na OH v letech 1968 až 1980 mohli startovat ve střelbě ženy společně s muži (na OH 1976 startovalo 7 žen, na OH 80 pět žen), předtím se jednalo jen o soutěže mužů. Byl zde zaznamenán i první pozitivní dopingový test u střelce (P. Cerutt z Monaka - trap).
První brokovou medaili (a hned zlatou !) na OH pro Československo získal Josef PANÁČEK v disciplině skeet. O jeho vítězství rozhodl rozstřel s Nizozemcem E. Swinkelsem. Oba sestřelili 198 asfaltových terčů a v rozstřelu na 25 terčů dosáhl Panáček i jeho soupeř 24 zásahů a rozhodlo se až v dalším rozstřelu, kde náš závodník ani jednou nezaváhal (25 terčů) a Swinkels dosáhl 24 zásahů. Dalším našim střelcům (celkem jich bylo vysláno 10) se nedařilo. Nikdo se neprobojoval do první desítky.

1980 Moskva (SSSR)
Moskevské OH byly poznamenány neúčastí řady výborných sportovců vzhledem k bojkotu těchto OH ze strany USA a dalších států.
Na střelnici v Mytišči závodilo 247 střelců z 38 zemí (nejméně od roku 1956) v 7 disciplinách. Znovu nejvíce medailí získala NDR (0 – 5 – 1), ale žádné prvenství. SSSR vybojoval 5 cenných kovů, z toho 3 zlaté a po jedné stříbrné a bronzové. V libovolné pistoli domácí A. Melentěv nastřílel nový světový rekord výkonem 581 bodů. Odborníci to srovnávali s výkonem B. Beamona v dálce (890 cm) na OH v Mexiku.
Nás reprezentovalo 11 střelců a dařilo se brokařům. Josef Hojný (trap) se rozstřeloval o 2. - 4. místo a po boji na něj zbylo nevděčné 4. pořadí. Stejnou smůlu měl Pavel Pulda (skeet), když po rozstřelu o 1. - 5. místo skončil rovněž čtvrtý ! Poprvé jsme startovali v disciplině běžící terč.

1984 Los Angeles (USA)
Neúčast sportovců řady zemí na OH 1980 v Moskvě, vedla k odvetě SSSR při OH 1984 v USA. K tomuto nesmyslnému, politicky motivovanému rozhodnutí se na nátlak státních orgánů připojily i ostatní tehdejší soc. státy (mimo Rumunska) včetně ČSSR. OH 1980 a 1984 byly po sportovní stránce znehodnoceny a doplatili na to především sportovci. Po dlouhé době opět startují na LOH sportovci Číny (naposled v roce 1952) a ve střelbě jsou nejúspěšnější zemí, když získávají tři zlaté a tři stříbrné medaile. Stejný počet medailí mají i USA (3 – 1 – 2), čtyři pak Velká Británie (1 – 0 – 3). Stříbrnou medaili v disciplině malorážka 3 x 20 ran získala U. Holmerová (SRN) ve svých 16 letech (věk 16 let a 301 den) a na den přesně vyrovnala „rekord“ M. Dinwiddie z OH 1924. Stala se tak dosud nejmladší ženou, která získala medaili na OH ve sportovní střelbě. Vítězkou vzduchové pušky se stala ještě ne devatenáctiletá P. Spurginová z USA.
Ve střeleckém programu těchto OH se poprvé samostatně představily ženy a to ve třech střeleckých disciplinách (malorážka 3x20, vzduchová puška a sportovní pistole). Muži měli 8 závodů. Vzduchová puška měla na OH premiéru. Střeleckých soutěží se zúčastnili závodníci 68 států (382 mužů a 77 žen).

1988 Seoul (Jižní Korea)
Střelecké soutěže se konaly na střelnici Tenung. Přijelo 290 mužů a 113 žen ze 67 zemí. Poprvé bylo třeba si účast na OH ve střeleckých soutěžích vybojovat na MS, mistrovství kontinentů a závodech Světového poháru (střílí se od roku 1986). Jde o tzv. kvótová místa (Quota Places). Novou disciplinou je vzduchová pistole (muži i ženy). Naposled se střílí běžící kanec na 50 m. Poprvé se také střílí ve všech soutěžích finále. Nejúspěšnější střeleckou výpravou je SSSR se ziskem 10 medailí (4 – 0 – 6), tři medaile získali střelci a střelkyně SRN (1 – 1 – 1) a Jugoslávie (2 – 0 – 1). Angličan M. Cooper (malorážka 3x40 ran) obhájil zlatou medaili z minulé olympiády. Tři ženy získaly na těchto OH dvě medaile. S. Sperberová (SRN) zlatou (malorážka 3x20 ran) a stříbrnou (vzduchovka), N. Salukvadzeová (SSSR) stejné medaile ve sportovní pistoli (zlato) a vzduchové pistoli (stříbro) a J. Sekaričová (Jugoslávie) zlatou (vzduchová pistole) a bronzovou (sportovní pistole).
Z hlediska našich sportovních střelců se jedná o dosud nejúspěšnější OH. Účast si vybojovalo 11 mužů a 3 ženy. Zlatou medaili vybojoval Miroslav VARGA v disciplině LM 60 v novém olympijském rekordu (v základní části závodu dosáhl maximálního nástřelu 600 bodů !). V disciplině baterie obsadil 2. místo Miloslav BEDNAŘÍK (po rozstřelu). Dvě 4. pořadí získali Pavel Soukeník (LM 60) a Ján Kermiet (BT 50 m - tato disciplina se střílela naposled, od dalších OH nahrazena střelbou ze vzduchovky na BT). Miroslav Růžička obsadil 6. místo ve VzPi 60.

1992 Barcelona (Španělsko)
Střelecký program se od minulé olympiády zásadně nelišil, jen běžící terč se poprvé střílel vzduchovkou na 10 m. Startovalo 290 mužů a 117 žen z 83 států. Vzhledem k válečnému konfliktu v Jugoslávii, byl Jugoslávský olympijský výbor z OH vyloučen, ale jednotliví sportovci mohli startovat jako tzv. nezávislí. Sportovci bývalého SSSR se zúčastnili pod názvem Společenství nezávislých států (SNS) a získali nejvíce medailí – 7 (4 – 2 – 1). Čína vybojovala 4 medaile (2 – 2 – 0), tři Německo (2 – 0 – 1) a Bulharsko (0 – 2 – 1). Mezi nezapomenutelné postavy OH se zařadil Švéd R. Skanaker, který nepřetržitě startoval na sedmi OH v letech 1972 až 1996, první svoji medaili získal na OH v Mnichově (1972) – zlatou a čtvrtou vybojoval po 20 letech, ve věku 58 let na OH v Braceloně (1992) – bronzovou, obě v libovolné pistoli (dále 2x stříbro – OH 1984 a 1988). Je zajímavé, že vítězem jeho discipliny (LP) se stal šestnáctiletý (věk 16 let a 312 dní) Bělorus (startoval za Společenství nezávislých států – dříve SSSR) K. Lukašik, který se stal dosud nejmladším střelcem v historii OH, jenž získal zlatou medaili. Disciplinu vzduchová puška vyhrála osmnáctiletá Yeová (Jižní Korea). Dvě zlaté medaile získala M. Logviněnková (SNS) a to v obou ženských pistolových disciplinách (sportovní a vzduchová pistole).
V Barceloně startovala společná Československá sportovní výprava naposled. Střelci opět získali dvě medaile. Nejcennější zlatou vystřílel po úspěšném rozstřelu (proti Japonci K. Watanabemu) Petr HRDLIČKA v disciplině trap (střílel brokovnicí Berretta 682). Bronz získal Luboš RAČANSKÝ v disciplině běžící terč. Dagmar Bílková ve VzPu 40 vybojovala 4. pořadí, když od bronzu ji po finále dělilo jen 0,3 bodu ! Na 5. místě skončil Pavel Kubec (trap).
1996 Atlanta (USA)
Sportovní střelci se sešli v nově vybudovaném areálu Wolf Creek Shoting Complex vzdáleném 32 km od olympijské vesnice. Zařazeno bylo 15 disciplin (10 muži, 5 ženy) - nově double trap (samostatně pro muže a ženy). Startovalo 296 mužů a 125 žen ze stovky zemí. Nejvíce cenných kovů vybojovali závodníci a závodnice Ruska – 6 (3 – 2 – 1), Čína pět (2 – 2 – 1), čtyři Německo (2 – 2 – 0) a Bulharsko (0 – 2 – 2). V nové disciplině double trap zvítězila Američanka K. Rodeová a stala se zatím nejmladší ženou, která ve střelbě na OH vybojovala zlatou medaili (věk 17 let a 8 dní). Mezi výrazné postavy sportovní střelby na OH se zapsala Ruska M. Logviněnková (Dobrančevová), která na těchto OH získala stříbro (VzPi) a bronz (sportovní pistole). V letech 1988 až 1996 získala na OH celkem 5 medailí. Němec R. Schumann obhájil v rychlopalbě zlatou medaili z minulých OH a spolu s bronzem ze Seoulu (1988) má na svém kontě již třetí olympijskou medaili. Vedle Logviněnkové získali na této olympiádě dvě medaile A. Ivoševová (Jugoslávie), R. Maurerová (Polsko), S. Běljajev (Kazachstán) v puškových disciplinách a pistolář R. Di Dona (Itálie).
Naše účast co do počtu závodníků byla dosud největší (17 střelců – 14 mužů, 3 ženy). První střeleckou olympijskou medaili pro Českou republiku - bronzovou vybojoval Miroslav JANUŠ (běžící terč). Totéž pro Slovensko získal J. Gönci (bronz - malorážka vleže). Dalším našim závodníkům chybělo trochu štěstí. Milan Mach (LM 60 vleže) se umístil na 5. místě, Marta Nedvědová (VzPu 40) získala 6. místo, Václav Bečvář (LM 3x40) a Martin Tenk obsadili 7. místo, Milan Bakeš (VzPu 60) vystříel 8. místo.

2000 Sydney (Austrálie)
Střílelo se na nové střelnici s nejmodernějším vybavením. V 17 disciplinách (10 muži, 7 ženy) si vybojovalo právo účasti celkem 409 sportovců (235 mužů a 174 žen) ze 103 zemí. Nově byly zařazeny brokové discipliny skeet a double trap pro ženy. Nejúspěšnější střeleckou zemí se stala Čína s 8 medailemi (3 – 2 – 3), Rusko získalo 6 (2 – 3 – 1) a Bělorusko 4 (0 – 1 – 3). Vedle toho Německo nezískalo žádnou medaili, což se jim nestalo od OH 1968 (vždy alespoň někdo z NDR či SRN medaili vybojoval). Mezi střelecké legendy OH se zapsal Číňan Y. Wang druhým místem ve vzduchové pistoli. Byla to jeho pátá medaile na OH od roku 1984, kdy získal bronz v libovolné pistoli. J. Sekaričová (Jugoslávie) získala v Sydney čtvrtou olympijskou medaili (stříbrnou – vzduchová pistole). Svůj třetí cenný kov na OH získali Bulhar T. Kiriakov (vítěz libovolné pistole) a Polka R. Rožanská (Maurerová), která zvítězila v malorážce.
ČR reprezentovalo 9 střelců (z toho jedna žena), kteří vybojovali 2 medaile a další 3 místa ve finále. Stříbro získal Petr Málek (skeet) a bronz Martin Tenk (LP 60). Václav Bečvář obsadil 5. místo (LM 60), David Kostelecký 6. místo (trap) a Miroslav Januš 8. místo (běžící terč).

V období let 1948 až 2000 získali nejvíce medailí střelci SSSR (do r. 1988) a to 49 (17 – 15 – 17), dále USA 39 (16 – 13 – 10), Čína 26 (10 – 8 – 8), Itálie 22 (7 – 5 – 10) a Rumunsko 14 (5 – 4 – 5). Československo má na svém kontě 8 (3 – 3 – 2) a Česká republika 3 (0 – 1 – 2). Alespoň jednu medaili získalo 50 států.

Nejvíce medailí na OH 1948 až 2000 získali:

 

Příjmení, jméno	Stát	Medaile		období
LOGVINĚNKOVÁ Marina	SSSR/Rusko	5 (2 – 1 – 2)		1988 – 1996
WANG Yifu	Čína	5 (1 – 3 – 1)		1984 – 2000
SEKARIČOVÁ Jasna	Jugoslávie	4 (1 – 2 – 1)		1988 – 2000
SKANAKER Ragnar	Švédsko	4 (1 – 2 – 1)		1972 – 1992
LINNOSVUO Pentti Tapio A.	Finsko	3 (2 – 1 – 0)		1956 – 1964
WIGGER Lones Wesley	USA	3 (2 – 1 – 0)		1964 – 1972
SCHUMANN Ralf	NDR/ Německo	3 (2 – 0 – 1)		1988 – 1996
KIRIAKOV Tanju	Bulharsko	3 (2 – 0 – 1)		1988 – 2000
MAUREROVÁ Renata	Polsko	3 (2 – 0 – 1)		1996 – 2000
BORISOV Vasilij Fjodorovič	SSSR	3 (1 – 1 – 1)		1956 – 1960
HAMMERL Lázsló	Maďarsko	3 (1 – 1 – 1)		1964 – 1968
BASINSKIJ Igor	SSSR/Bělorusko	3 (0 – 2 – 1)		1988 – 2000

Některé olympijské střelnice

Střelnice v Melbourne v porovnání se současnými moderními střelnicemi působí velmi skromně.

Střelnice v Mnichově hostila nejen olympioniky v roce 1972, ale pravidelně se zde konají Světové poháry a další mezinárodní soutěže.	Kombinovaná broková střelnice (trap i skeet) v Atlantě 1996

Olympijská střelnice v Sydney (50 m)	Finálová střelnice v Sydney s tribunou pro diváky