Velkorážové puškové discipliny

Tyto discipliny sportovní střelby mají základ v armádě a v lovecké střelbě. Vývoj zbraní se ubíral dvěma cestami. První vedla k používání standardní vojenské zbraně (bez možnosti úprav), druhá byla vlastně pokračováním vývoje lovecké pušky, tj. zbraně jednoho majitele s možností úprav podle potřeb střelce. Tyto skutečnosti lze dokumentovat i vývojem názvů jednotlivých disciplin (vojenská puška, armádní puška a nyní standardní puška, u druhé skupiny libovolná puška nebo terčovnice a nyní velkorážní terčovnice). Rovněž střelecké polohy (vleže, vstoje, vkleče) mají svůj původ ve vojenské historii.
Soutěžní vzdálenost - 300 m, která odpovídá 400 kroků (400 x 0,75 cm – v počátcích soutěžní střelby se vzdálenosti krokovaly) platí dosud. Velkorážové puškové discipliny byly na programu MS od počátku. Terč o rozměru 100 x 60 cm (průměr nejnižší bodové hodnoty je 100 cm, průměr černých bodových hodnot je 60 cm). Jeho rozdělení na 10 bodovacích kruhů platí od roku 1898 (dříve se používal pětikruhový).
Velkorážové puškové discipliny byly v různých obměnách (vzdálenosti, počty ran, druhy zbraní apod.) v programu většiny olympijských her od počátku až do roku 1972 (podrobnosti v kapitole „Sportovní střelba a olympijské hry“).
V současné době platí pro obě velkorážové discipliny maximální ráže 8 mm. Velkorážní terčovnicí (VT) se na MS střílí závody 60 ran vleže muži a od roku 2002 samostatně také ženy a 3 x 40 ran (polohy vleže, vstoje, vkleče) muži a 3 x 20 ran ženy (samostatně od r. 2002). Standardní puškou 3 x 20 ran muži.
V disciplině velkorážní terčovnice (3x40 ran) získává vítězné družstvo od roku 1903 věčně putovní cenu – Argentinská trofej. Věnoval ji argentinský ministr války Pablo Riccheri při MS pořádaném v Buenos Aires.

Velkorážová terčovnice

Vzhled zbraně se postupně měnil. V minulosti vyráběné zbraně speciálně pro terčovou střelbu si střelci upravovali sami (např. opěrka pro střelbu vstoje, opěrka ramene s tzv. hákem, dioptr jako součást miřidel, mohutná pažba s lícnicí atd.). V současné době se jedná o moderní sportovní zbraň. Současná pravidla povolují napínáček spouště, maximální hmotnost zbraně činí 8 kg (muži) nebo 6,5 kg (ženy), odpor spouště bez omezení atd.

Mistři světa – velkorážová terčovnice (VT) 3 x 40

Mistryně světa – VT 3x20 - ženy

Mistři světa – VT 40 vstoje *

* od roku 1994 se za jednotlivé polohy již medaile neudělují
** v letech 1949 1952, 1954, 1962 a 1966 nebyly udělovány medaile družstvům za jednotlivé polohy

Mistři světa – VT 40 vkleče *

* od roku 1994 se za jednotlivé polohy již medaile neudělují
** v letech 1949, 1952, 1954, 1962 a 1966 nebyly udělovány medaile družstvům za jednotlivé polohy


Mistři světa – VT 40* vleže

* od roku 1982 se za polohu 40 vleže medaile neudělují, střílí se samostatný závod VT 60 vleže
** v letech 1949, 1952, 1954, 1962 a 1966 nebyly udělovány medaile družstvům za jednotlivé polohy

Mistři světa – VT 60 vleže

Mistryně světa – VT 60 - ženy

Standardní velkorážová (armádní) puška

Na MS v roce 1910 (Nizozemsko) se poprvé uskutečnil závod v armádní pušce. Poloha byla libovolná, v prvním kole se střílelo 10 sérií po 10 ranách, ve druhém kole 5 sérií po 10 ranách a ve finále 1 série 10 ran. Vzdálenost 300 m a terč 100 x 60 cm. Zvítězil H.M. Bouwens, který nastřílel v prvním kole 876 b., ve druhém 454 b. a ve finále 93 bodů. V roce 1911 se už střílelo 3 x 30 (vleže, vstoje, vkleče), v dalších letech již jen 3 x 20 ran. Na rozdíl od terčovnice se neudělovaly medaile za jednotlivé polohy.
Zvláštnost této discipliny byla také v tom, že pořadatel musel dát každé přihlášené zemi dvě armádní pušky (a k tomu příslušné množství střeliva) čtvrt roku dopředu. V závodě si střelci zbraně vylosovali, tak že domácí závodníci nebyli výrazně zvýhodněni. To platilo až do roku 1962. V letech 1966 a 1970 mohli střelci pro tuto disciplinu používat libovolné typy zbraní (většinou to byly pušky pro odstřelovače, pochopitelně bez optiky – puškohledu).
V roce 1974 byla pravidla upravena tak, že se disciplina změnila na „standardní pušku“, která se již podobá ostatním sportovním zbraním, zejména velkorážní terčovnici (maximální celková hmotnost 5,5 kg, minimální odpor spouště 1500 g. , maximální délka hlavně 762 mm, napínáček spouště není povolen a některá další omezení oproti velkorážní terčovnici).

V disciplině standardní puška (název armádní puška přetrval na MS až do r. 1970) získává vítězné družstvo stále putovní trofej – Cena maršála Mannerheima, kterou věnoval v roce 1937 (při MS v Helsinkách) vrchní velitel finské armády maršál Carl Gustav von Mannerheim.

Mistři světa – standardní velkorážová puška (StPu) 3 x 20*

* do roku 1970 byl název discipliny armádní puška
** soutěž družstev se střílí od roku 1935

Malorážové puškové discipliny

Historie malorážových disciplin sportovní střelby je kratší než disciplin velkorážových, ale přesto začíná počátkem 20. století. První velké závody z malorážních pušek se uskutečnily na střelnici v Bisley (V. Británie) v roce 1905. Používal se terč 20 x 14, který se stal na delší dobu mezinárodním terčem. Ve Velké Británii a USA se střílelo na 50 a 100 yardů, na evropském kontinentu pak na 50 a 100 metrů.
Malorážky se po I. světové válce používaly především pro výcvik v armádě. Vyráběla je řada firem a byly vybaveny stejnou pažbou jako armádní pušky. Přes poměrně malou počáteční rychlost střely (300 – 350 m/sek.) a nepříliš velkou hmotnost střely (2,55 g) je energie poměrně značná (kolem 115 joulů). Náboj ráže 5,6 mm s okrajovým zápalem a střelou z měkkých kovů (nejčastěji olovo) se pro tyto discipliny používá i v současné době.

Na MS se malorážky objevily v Remeši (Francie) v roce 1924, ale jen v kategorii žen. Muži dávali přednost velkorážovým disciplinám a malorážkou poprvé stříleli na MS v roce 1929. Startovalo 9 závodnic z Belgie, Francie, Řecka, Itálie a Monaka. Střílelo se 20 ran vstoje na 50 m a použit byl pistolový terč 50 x 20. Zbraň měla otevřená miřidla. Nejlepší byla Catherineauová z Francie výkonem 193 bodů. Samostatná soutěž žen se na MS vrátila až v roce 1958.
V současné době střílí na 50 m, muži závod 60 ran vleže a třípolohový závod (vleže, vstoje, vkleče) 3 x 40 ran. Ženy mají v mezinárodním programu sportovní malorážku 3 x 20 ran (polohy vleže, vstoje, vkleče).

Vítěznou putovní trofejí pro mistry světa v soutěži družstev v malorážce 3 x 40 ran je Švýcarská cena. Uvnitř velkého podstavce je kniha, do které se zapisují výsledky se jmény sportovců, kteří cenu získali. Pro závod družstev 60 ran vleže je určena Anglická trofej.

Malorážová puška

Přesnost malorážních zbraní a střeliva je v dnešní době téměř neuvěřitelná. Špičkové střelivo vytvoří z upevněné zbraně (např. 10 výstřelů) obrazec rozptylu jen o málo větší než je ráže zbraně (kolem 8 mm). To znamená, že výborní střelci dosahují maximálních nástřelů, zejména v poloze vleže. Tyto skutečnosti si vyžádaly již několikrát zmenšení mezinárodních terčů pro malorážkové discipliny až na současných 10,4 mm u „desítky“. Rozhodující roli sehrává i kvalita výroby hlavně a pažby malorážek.
Způsob střelby (polohy) a vybavení zbraní (např. řemen pro polohy vleže a vkleče, dioptr, atd.) a střelce (oblečení, rukavice apod.) se podstatně neliší o velkorážových disciplin. Libovolná malorážka pro muže smí mít maximální hmotnost 8,0 kg, sportovní malorážka pro ženy může mít maximální hmotnost 6,5 kg. Odpor spouště není stanoven.

Mistři světa – libovolná malorážka (LM) 3 x 40 - muži

* do roku 1957 byl používán terč 20 x 12, v letech 1958 až 1991 terč 16 x 11 a od roku 1992 terč 154,4 x 112,4, od roku 1986 se střílí finále
** soutěž družstev se střílela v r. 1930 a od 1949 pravidelně až dosud
Mistři světa – LM 40 vstoje*

* po roce 1990 nejsou udělovány medaile za jednotlivé polohy

Mistři světa – LM 40 vkleče*

* po roce 1990 nejsou udělovány medaile za jednotlivé polohy
Mistři světa – LM 40* vleže

* od roku 1962 se za polohu 40 vleže medaile neudělují, střílí se samostatný závod LM 60 vleže

Mistři světa – libovolná malorážka (LM) 3 x 40 - junioři

Mistři světa – LM 60 vleže* - muži

* do roku 1958 se střílelo 30 ran na 50 m a 30 ran na 100 m
Mistři světa – LM 60 vleže - junioři

Mistryně světa – malorážka 3 x 20** - ženy

* v r. 1958 a 1962 libovolná malorážka 3 x 30 ran
** v letech 1966 až 1994 standardní malorážka 3 x 20 a od r. 1998 sportovní malorážka 3 x 20

Mistryně světa – malorážka 3 x 20 - juniorky

Mistryně světa – malorážka 60 vleže** - ženy

* v roce 1958 se střílelo 30 ran na 50 m a 30 ran na 100 m
** v r. 1958 a 1962 libovolná malorážka, v letech 1966 až 1994 standardní malorážka a od r. 1998 sportovní malorážka

Mistryně světa – malorážka 60 vleže - juniorky

Vzduchovkové puškové discipliny

Zbraně, kde hnacím médiem střely byl stlačený vzduch, byly známy již v napoleonských válkách. Jednalo se o rakouské armádní větrovky. Byly neobyčejně účinné, měly větší přesnost i dostřel než běžná armádní ručnice, navíc byly téměř nehlučné. Byly ovšem výrobně podstatně dražší a jejich trvanlivost nebyla velká. Po větším počtu ran vypouštěcí ventil netěsnil a balistické vlastnosti se tak měnily. Vzduch byl natlakován pumpou do měděné láhve, která tvořila pažbu. Větrovka se dlouho v armádní výzbroji neudržela.
K dalšímu rozvoji těchto zbraní došlo po první světové válce. Vedle střelby pro zábavu (např. pouťové střelnice) se vzduchovek začalo používat k výcviku a to především v armádě. U nás je známá výborná vzduchovka vz. 35 z České zbrojovky, která se stala součástí výcviku v naší armádě před II. světovou válkou.

Počátky sportovní střelby ze vzduchovek možno hledat ve Velké Británii a to již před I. světovou válkou. Ke zdokonalení sportovních vzduchovek došlo po druhé světové válce, zejména v Německu. Střelci obou států (SRN a NDR) patřili dlouhá léta mezi nejlepší na světě. První vrcholná mezinárodní soutěž ze vzduchových zbraní se konala v rámci III. Asijských her v roce 1958. Na MS 1966 se střílelo podle národních pravidel SRN (terč měl „10“ o velikosti 2 mm). V roce 1968 byla zpracována jednotná mezinárodní pravidla a v roce 1969 byly vzduchovkové soutěže na programu kulového ME v Plzni. V roce 1970 byly vzduchové zbraně zařazeny do programu MS (Phoenix – USA) poprvé podle mezinárodních pravidel. První samostatné ME ve vzduchových zbraních se uskutečnilo v roce 1971 u nás v Meziboří a až na malé výjimky (např. Brno 1993) je pořádáno každoročně samostatně. V období 1979 až 1991 se jednou za dva roky konala samostatná MS ve vzduchových zbraních (dále již jen při kompletním MS jednou za 4 roky). V současnosti je vzduchová puška plnohodnotnou sportovní zbraní, která byla zařazena do programu olympijských her od roku 1984 (muži i ženy).

Vzduchová puška

Z konstrukčního hlediska můžeme vzduchové zbraně rozdělit na tři skupiny. Vzduchovka má válec s pístem, který je spojen s pružinou, která v okamžiku spuštění posune píst ve vzduchovém válci a stlačený vzduch ve válci vymete střelu hlavní. Větrovka má uzavřený vzduchový válec, ve kterém se vzduch stlačí natahovací pákou (pro jeden výstřel), nebo má zbraň zásobní válec s předem stlačeným vzduchem (pro více výstřelů). Stlačený vzduch se při spuštění ventilem vypustí do hlavně a vymete střelu. Plynovka pracuje na stejném principu jako větrovka, jen hnacím médiem v zásobním válci je jiný plyn než vzduch, nejčastěji oxid uhličitý (známý CO2).
Vzduchovky pro zábavu měly různou ráži (kolem 6 mm) a většinou hladkou hlaveň. Sportovní vzduchové zbraně sjednotily ráži na 0,177 palce (4,45 až 4,50 mm). Drážkovaná hlaveň, kvalita materiálů a vývoj mechanismu umožnila zvýšit přesnost střelby do takové míry, že současný mezinárodní terč pro vzduchovou pušku má „10“ o velikosti 0,5 mm (do roku 1991 měla „10“ rozměr 1 mm). Důležitou roli hraje i kvalita olověného střeliva – diabolo (kulaté broky se pro závodní střelbu nepoužívají). Na mezinárodní úrovni se v současné době prosazují zejména větrovky, ale používají se nadále i plynovky.
K rozvoji sportovní střelby ze vzduchových zbraní u nás (v 70. a 80. letech minulého století) velkou měrou přispěly zlamovací vzduchovky Slávie 631 z Uherského Brodu a později plynovky TAU 100 z Aeronu Brno.
Podle platných mezinárodních pravidel se střílí na vzdálenost 10 m v poloze vstoje, muži a junioři 60 soutěžních ran, ženy a juniorky 40 ran. Vzduchová puška může mít max. hmotnost 5,5 kg, odpor spouště není předepsán.

Mistři světa – vzduchová puška (VzPu) 60* - muži

* v letech 1966 až 1978 se střílelo 40 soutěžních ran
** v r. 1966 se na MS ve Wiesbadenu střílelo na německý terč, kde „10“ měla velikost 2 mm.

Mistři světa – vzduchová puška (VzPu) 60 - junioři

Mistryně světa – vzduchová puška (VzPu) 40 - ženy

Mistryně světa – vzduchová puška (VzPu) 40 - juniorky

Pozn. U soutěží družstev neuvádím nástřely, protože do roku 1958 byla pětičlenná, v období 1962 až 1982 čtyřčlenná a od roku 1986 jsou tříčlenná.

Výňatky ze současných pravidel sportovní střelby pro puškové discipliny.

Vedle již zmíněných stanovených podmínek pro jednotlivé puškové discipliny (např. ráže a hmotnost zbraní, střelivo, polohy při střelbě, vzdálenost terčů atd.), určují pravidla sportovní střelby i společná ustanovení (uvádím jen ta nejdůležitější).
Velmi přísná jsou pravidla pro oblečení puškařů (viz obrázky). Všechny střelecké kabáty, kalhoty a rukavice musí být zhotoveny z měkkých, ohebných a poddajných materiálů, které nemění svou fyzikální povahu (tj. nestávají se tužší, tvrdší, tlustější) za podmínek běžných při střeleckém sportu. Použití speciálních úprav, prostředků a oděvů, které znehybňují nebo příliš zmenšují ohebnost střelcových nohou, těla nebo paží, je zakázáno, aby výkonnost střelců nebyla uměle zvyšována speciálním oděvem. Veškeré oblečení pod střelcovým kabátem a kalhotami nesmí být silnější než 2,5 mm v jedné vrstvě nebo 5 mm při přeložení. Za toto oblečení se považuje normální osobní prádlo nebo cvičební úbor, které nezpevňují polohu.
Také zbraně mají určeny své rozměry, platí to zejména o botce pažby a háku a omezení pro vzduchové pušky a standardní velkorážové pušky (není možné použití speciální botky pažby s hákem, opěrky pro polohu vstoje apod.)
Řemen pro polohy vleže a vkleče (ve stoje se nesmí použít) u všech disciplin má povolenu max. šířku 40 mm.

Předepsané rozměry střeleckého kabátu a kalhot	Předepsané rozměry střeleckých bot (puškové), a rukavice

	Rozměry botky pažby s hákem u libovolné a sportovní malorážky a velkorážové pušky
Omezení stanovená pro vzduchovou pušku a standardní velkorážovou pušku (např. D = 90 mm, E = 60 mm, F = 220 mm, I = 60 mm)

Terče pro jednotlivé discipliny viz kapitola „Terče pro sportovní střelbu“. Jak se střílí finále na vrcholných soutěžích a ukázky některých současných zbraní a oblečení sportovního střelce najdete v kapitole „Vývoj střeleckých disciplin“.

Místa konání všech dosavadních MS jsou uvedena v dokumentu „Místa konání MS“.

Olympijské vítěze a medailisty OH, stejně jako další informace o střeleckých soutěžích na OH najdete v kapitolách „Sportovní střelba a olympijské hry“.