Krátké zbraně – pistole a revolvery – vznikly o něco později než pušky, především pro potřebu jezdectva. S jednorannými pistolemi, používanými v armádách v XVI. až XVIII. Století, se střílelo na krátké vzdálenosti. Účinnost v boji nebyla velká, neboť u předovek bylo téměř nemožné při jízdě na koni znovu složitě nabíjet. Později byl problém opakování výstřelu řešen více hlavněmi.
K většímu rozvoji střelby z pistole a revolveru došlo v 19. a na počátku 20. století s novými konstrukcemi krátkých zbraní. Víceranné zbraně (opakovací) položily základ discipliny rychlopalba. Ve střelbě z pistole byly oceňovány tři vlastnosti střelce: přesnost, rychlost a pohotovost. Z těchto zásad se vyvinuly pistolové discipliny sportovní střelby. Do programu OH se střelba z pistole dostala již v roce 1896 v Athénách, na prvních novodobých OH. I přes určitý vývoj ve zbraních a terčích byl program vcelku ustálený (libovolná pistole a rychlopalba). Až v roce 1988 se přidala vzduchová pistole. Ženy soutěží na OH samostatně od roku 1984 - sportovní pistole (vzduchová pistole od r. 1988).
Mistrovství světa se pořádají od roku 1897. Nejdříve se objevila v programu libovolná pistole (1900).

V roce 1987 se při MS střílel Světový pohár juniorů. Své samostatné kategorie mají junioři a juniorky od MS v roce 1989 (vzduchovky a broky). V roce 1990 na MS v Moskvě nebyly juniorské soutěže na programu.

 

Pro všechny současné pistolové discipliny platí, že zbraň je možné držet jen jednou rukou a tou musí být i odpalováno (dříve byly pokusy s elektronickým spoušťovým mechanismem, kdy střelec v jedné ruce držel libovolnou pistoli a druhou rukou v kapse mačkal spínač) . Miřidla jsou povolena jen tzv. otevřená. Libovolná pistole se střílí na 50 m, vzduchová pistole na 10 m a ostatní discipliny na 25 m.
Před každou soutěží probíhá přejímka zbraní a vybavení střelce (oblečení, případně povolené pomůcky), kterou provádějí rozhodčí. Pokud materiál vyhovuje, je označen nálepkou, kterou kontrolují rozhodčí na palebné čáře. Pokud střelec použije v závodě nevyhovující nebo neoznačenou zbraň či pomůcku, je diskvalifikován.

Povolené rozměry zbraní a pažby pro pistolové discipliny

U pistolových disciplin (mimo libovolné pistole a rychlopalby) je předepsán minimální odpor spouště, který se měří speciálním závažím (viz obrázek) před soutěží u všech závodníků (přejímka zbraní a vybavení) a namátkově u vylosovaných střelců po skončení závodu před

jeho odchodem z palebné čáry.

Pro některé discipliny (rychlopalba, velkorážová pistole, standardní pistole a sportovní pistole) je třeba uvést společné prvky způsobu střelby podle platných mezinárodních pravidel sportovní střelby.
Při použití papírových terčů se výsledek hodnotí po každé sérii rozhodčím u terčů.
Pohotovostní postoj, kdy před každým výstřelem musí střelcova ruka se zbraní směřovat šikmo dolů v úhlu ne větším než 45 stupňů (viz obrázek). Paže musí v této poloze zůstat nehybně až do okamžiku otáčení terče (nebo rozsvícení zeleného světla u elektronických terčů).

Pohotovostní postoj	Měření předepsaného odporu spouště závažím

Velkorážová a sportovní pistole - první polovina závodu (30 ran) se střílí na pevný terč (50 x 20), jedna série pěti ran nástřelných a 6 soutěžních sérií po 5 výstřelech. Na nástřelnou i soutěžní sérii je stanoven čas 5 minut. Otočný terč je nyní již také kruhový a závodník střílí jednu nástřelnou sérii a 6 soutěžních sérií - vždy 5 výstřelů. Rozhodčí dá povel „nabíjet“ a po uplynutí stanoveného času na nabíjení (1 minuta) vydá povel „pozor“ a terče se zavřou (nebo se rozsvítí červené světlo u elektronických terčů) a střelec již musí zaujmout pohotovostní postoj. Během každé série se terč 5 x otočí do čelní polohy (nebo se rozsvítí zelené světlo) na 3 sek. a střelec zvedne ruku a vystřelí. Terč se zavře (nebo se rozsvítí červené světlo) a střelec znovu spustí paži se zbraní (pohotovostní postoj). Čas mezi zavřením terče a dalším otevřením je 7 sek. Pozdě vystřelenou ránu elektronické terčové zařízení automaticky vyhodnotí jako nulu, u papírových terčů může nastat situace, kdy tento pozdní výstřel způsobí šikmé natržení terče a tento případ řeší pravidla tak, že se jedná o nulu, pokud jejich horizontální délka průstřelu je větší než 11 mm (u ráže 5,6 větší než 7 mm).

Libovolná pistole (LP)

 

Tato disciplina je zkušenými střelci hodnocena jako nejtěžší ze všech pistolových disciplin. Její vývoj z hlediska pravidel sportovní střelby není příliš dramatický. Do programu OH se dostala již v roce 1896 (střílelo se 30 ran na 30 m), ale již od OH 1912 se střílí podle pravidel, které platí dosud (60 ran na 50 m, terč 50 x 20).

V první fázi vývoje discipliny LP byly povoleny všechny druhy krátkých zbraní a tak například vítěz OH v r. 1900 C. Röderer použil dokonce velkorážový revolver a nastřílel 503 bodů na současný terč (50 x 20) na 50 m. Ve 20. letech minulého století se začínají prosazovat speciální zbraně, vyvinuté zejména v Německu (např. firmy Büchel, Haenel, Anschütz) a ve Švýcarsku (Hämmerli), pro tuto disciplinu – libovolné pistole. Při jejich konstrukci bylo využito všech povolení pravidel sportovní střelby. Jedná se o jednoranné pistole na náboj 5,6 mm Long Rifle (LR) s délkou hlavně kolem 300 mm. Hmotnost se pohybuje mezi 1,2 až 1,4 kg. Vyrábějí se pažby podle tvaru střelcovy ruky (tzv. ortopedická pažba). Odpor spouště není předepsán a tak je používán tzv. napínáček spouště, který umožní nastavení odporu spouště jako velmi malý (i kolem 10 g). Miřidla ovládaná mikrometrickými šrouby dovolují přesnou korekci. Všeobecně lze říci, že u všech těchto zbraní převládaly a dodnes převládají systémy s blokovým závěrem Martini, s vertikálními bloky systému Aydt a jen řídce s válcovými závěry systému Widmer (např. MC 2-3).

Podle současných mezinárodních pravidel je možné pro tuto disciplinu použít jen jednorannou pistoli ráže 5,6 mm (povolen jen náboj Long Rifle s okrajovým zápalem a střelou z měkkého kovu - olovo apod.). Odpor spouště, celková hmotnost zbraně ani délka hlavně nejsou stanoveny.

 

Vítěznou trofejí pro družstva v LP je Cena města Lyonu (Lyonský pohár), věnovaná v roce 1904 při příležitosti pořádání MS v tomto francouzském městě.

 

Mistři světa – libovolná pistole 60 - muži

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1900	Röderer Conrad	Švýcarsko	503		Švýcarsko
1901	Hess Karl	Švýcarsko	443		Švýcarsko
1902	Hess Karl	Švýcarsko	470		Švýcarsko
1903	Segura Benjamin	Argentina	466		Argentina
1904	van Asbroeck Paul	Belgie	484		Švýcarsko
1905	van Asbroeck Julien	Belgie	507		Belgie
1906	Stäheli Conrad	Švýcarsko	512		Belgie
1907	van Asbroeck Paul	Belgie	504		Belgie
1908	Fischer Richard	Německo	509		Itálie
1909	van Asbroeck Paul	Belgie	518		Německo
1910	van Asbroeck Paul	Belgie	524		Belgie
1911	du Verger Charles Paumier	Belgie	528		Belgie
1912	van Asbroeck Paul	Belgie	540		Belgie
1913	Carlberg E	Švédsko	486		USA
1914	van Asbroeck Paul	Belgie	529		Itálie
1921	Haenni H.	Švýcarsko	515		Itálie
1922	Haenni H.	Švýcarsko	514		Švýcarsko
1923	Calkins J. R.	USA	523		USA
1924	Schnyder	Švýcarsko	531		Švýcarsko
1925	Schnyder	Švýcarsko	513		Francie
1927	Schnyder	Švýcarsko	532		Švýcarsko
1928	Schnyder	Švýcarsko	530		Švýcarsko
1929	Zalauf F.	Švýcarsko	542		Švýcarsko
1930	de Budé Revilloid	Švýcarsko	538		Švýcarsko
1931	Bonin C.	Francie	536		Švýcarsko
1933	Ullman Torsten	Švédsko	541		Švýcarsko
1935	Ullman Torsten	Švédsko	547		Švýcarsko
1937	Ullman Torsten	Švédsko	555		Švýcarsko
1939	Krempel Erich	Německo	547		Švýcarsko
1947	Ullman Torsten	Švédsko	545		Argentina
1949	Rhyner B.	Švýcarsko	548		Argentina
1952	Ullman Torsten	Švédsko	558		Švédsko
1954	Benner Huelet	USA	553		SSSR
1958	Umarov Machmud	SSSR	565		SSSR
1962	Stolypin Vladimír	SSSR	559		SSSR
1966	Stolypin Vladimír	SSSR	556		SSSR
1970	Vollmar Harald	NDR	564		SSSR
1974	Zapolski Georgij	SSSR	566		SSSR
1978	Minder Moritz	Švýcarsko	577		Švýcarsko
1982	Skanaker Ragnar	Švédsko	568		SSSR
1986	Pyžanov Sergej	SSSR	657 (564+93)		SSSR
1990	Koprinkov Spas	Bulharsko	671 (577+94)		Maďarsko
1994	Wang Yifu	Čína	663,5 (566+97,5)		Ukrajina
1998	Dumoulin Franck	Francie	673,4 (577+96,4)		Čína
2002	Tan Zongliang	Čína	662,7 (568+94,7)		Čína

 

Mistři světa – libovolná pistole 60 - junioři

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1994	Korovaj Anatolij	Moldavsko	555		Moldavsko
1998	Zlatič Andrija	Jugoslávie	554		Polsko
2002	Izačenko Vladimír	Kazachstán	563		Ukrajina

 

Rychlopalba

 

Tato disciplina sportovní střelby prošla ve své historii největšími změnami a to jak v oblasti zbraní, tak zejména v používaných terčích a způsobu střelby či hodnocení pořadí. V počátku šlo o to, aby střelec prokázal svou pohotovost rychle zasáhnout protivníka (nebo terč) nejen jednou ranou (jako u discipliny „duel“), ale i opakovaně, později i několik terčů vedle sebe v krátkém čase. Předpokladem ke splnění těchto úkolů byla zbraň, která by umožnila rychle a spolehlivě opakovat výstřel. Bubínkové revolvery známé již v 19. století sice umožňovaly vystřelení více ran v kratším čase, ale nutnost natahování (pootáčení bubínku) po každém výstřelu (u jednočinné spouště např. palcem) způsobovalo nadměrné vychýlení miřidel zbraně (stejně tak u dvoučinné spouště při značném odporu spouště bez předchozího natažení kohoutu). Obdobně jako u discipliny velkorážový revolver se v různých zemích střílelo podle národních pravidel, nejčastěji na figurové terče (ale i na kruhové), zpravidla 5 až 6 ran v určitém časovém limitu (např. 12 sek.). To se dalo splnit i z revolveru. Takto se pravděpodobně střílela tzv. rychlopalba i na I. OH v roce 1896 (30 ran na 25 m) a následně v r. 1900 (60 ran na 30 m), 1912 a 1920 (30 ran na 30 m). Někdy o pořadí rozhodoval počet bodů (hodnotících kruhů) a jindy jen počet zásahů do figurového terče (jeden zásah = 1 bod). Terče (siluety) byly neotočné, pevně uchycené ve stojanech.

Až s vývojem samonabíjecích pistolí ráže 5,6 mm dochází k většímu rozvoji této dynamické discipliny a sjednocení pravidel. Ve 20. letech minulého století střílela většina předních střelců opakovací pistolí Colt Woodsman Target Automatic Pistol (poprvé se objevuje v roce 1915) ráže 5,6 mm LR konstruktéra J. M. Browninga.
Na OH 1924 se začalo střílet na 25 m a tato vzdálenost se již neměnila. Zde se střílely 3 série po 6 ranách v čase 8 sekund pro jednu sérii. Hodnotil se zásah figury, na prvních třech místech měli závodníci všech 18 zásahů a o pořadí rozhodl rozstřel. Na OH 1932 se střílelo 6 sérií po 6 výstřelech, nejlepší závodníci měli výsledek 36 zásahů a znovu rozhodoval rozstřel. Podle některých materiálů se na obou OH prováděl rozstřel tak, že při každé další šestiranné sérii se zkracoval čas.
Na MS v r. 1935 v Římě se střílelo na šest vedle sebe postavených figur (výška 163 cm) v osové vzdálenosti 75 cm. Základní část závodu se skládala ze tří sérií po 6 ranách za 8 sek, a dále po jedné sérii za 6 sek., 5 sek. a 4 sek. a hodnotily se zásahy do figur (max. nástřel 36). V případě rovnosti se pokračovalo sériemi za 4 sek. až do rozhodnutí o pořadí. Tento způsob střelby byl vyzkoušen (bez udělení medailí) v roce 1933 na MS v Granadě a uplatněn i na OH 1936 v Berlíně. Vítěz C. van Oyen z Německa dosáhl max. možného nástřelu (to znamená, že za 4 sek. zasáhl všech šest figur !). V rozstřelu o bronz za 3 sek., T. Ullman ze Švédska zasáhl 4 figury! Za přelom z hlediska použitých zbraní lze považovat pistoli Walther Olympia na náboj 5,6 mm Short, kterou poprvé použili Němci na těchto OH. Tato pistole vznikla z desetiranné sportovní pistole Walther – Sport ráže .22 LR vyvinuté v roce 1932. „Olympia“ měla poloortopedickou rukojeť a třídílné závaží pod hlavní umožňovalo volbu správné hmotnosti a její účelné rozložení podle přání střelce. Po druhé světové válce začala tuto pistoli, s drobnými konstrukčními úpravami, vyrábět švýcarská firma Hämmerli pod označením Hämmerli – Walther. Závěr zbraně byl z lehké slitiny a na ústí hlavně byla našroubována úsťová brzda. Pažba měla spodní opěrku dlaně. Její vývoj pokračuje a tato firma nadále vyrábí kvalitní pistole pro všechny discipliny. Americkou obdobou „Olympie“ je Smith – Wesson model 41 ráže .22 LR.
Na MS 1937 (poprvé i soutěž družstev) se opět změnily terče a způsob hodnocení závodu. Střílelo se na šest figur, vždy tři šestiranné série za 8, 6 a 4 sekundy a hodnocení bylo provedeno pomocí trestných bodů, kdy za nezasaženou figuru byl počet trestných bodů shodný s délkou času série (např. netrefená figura v sérii za 8 sek. bylo 8 trestných bodů). Na MS v r. 1939 se střílelo rovněž 9 sérií, ale 1 x za 8., 3 x za 6, 4 x za 4 a 1 x za 3 sekundy.
Po druhé světové válce se první MS konalo v roce 1947. Počet terčů a ran v jedné sérii byl upraven na 5 a celkový počet výstřelů v závodě na 60. Soutěž byla rozdělena do dvou částí (zpravidla se střílí dva dny) a v každé polovině se střílí po dvou sériích za 8, 6 a 4 sekundy (to vše platí dosud i na OH). Figurový terč měl hodnotící kruhy 1 až 10. Až do roku 1954 byl stále prvním hodnotícím kriteriem počet zasažených figur a v případě shody rozhodoval bodový výsledek. To platilo i na OH 1948 a 1952.
Od MS v r. 1958 rozhoduje jen počet dosažených bodů. Terče se změnily ještě několikrát až po současný kruhový. Postupně se zdokonalovaly pistole (např. úsťová brzda, která zlepšuje stabilitu zbraně po výstřelu, což umožňuje rychlé a přesné přenesení miřidel na další terč, dále pažba zhotovená na míru střelcovi ruky, lepší vyvážení atd.). Pistole na náboj Short vytlačily rychle zbraně pro náboj Long Rifle a tak je vítězství H. Bennera (USA) na MS v r. 1949 s pistolí na náboj LR vlastně raritou. Další zajímavostí je to, že tento střelec vyhrál na OH v r. 1952 disciplinu libovolná pistole. Ještě lepším a také zatím posledním střelcem, který mistrně ovládal obě olympijské discipliny byl Fin P. Linnosvuo, který má zlato z OH 1956 v libovolné pistoli a v rychlopalbě vybojoval zlato (OH 1964) a stříbro (OH 1960). Při současné vysoké specializaci se to již těžko někomu podaří zopakovat či překonat.

Vývoj terčů pro disciplinu rychlopalba (1912 až 1985)	1986 až 1991	Terč platný od r. 1992

V dalším období se objevily pistole ze SSSR, zejména konstruktéra M. Margolina. Jednalo se o modely MC – 1-2, MCM, MCU, MC – 57-1. Další známé pistole jsou z dílny konstruktéra Chajdurova. K současným předním výrobcům nadále patří firmy Hämmerli, dále Walther (Německo) a zejména Pardini (Itálie), kterou proslavil především dvojnásobný olympijský vítěz a mnohonásobný medailista MS a ME R. Schumann z Německa.

Podle současných pravidel sportovní střelby pro tuto disciplinu je možné použít pistoli ráže 5,6 mm (povolen je náboj s okrajovým zápalem a střelou z měkkého kovu - olovo apod.). Odpor spouště není stanoven. Celková hmotnost pistole nesmí překročit 1,26 kg a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 300 x 150 x 50 mm.

 

Vítěznou trofejí pro družstva v rychlopalbě je Cena města Helsinek, která byla poprvé udělena v roce 1937 při MS ve Finsku.

 

Mistři světa – rychlopalba - muži

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1935	Boninsegni Walter	Itálie	18-1-1-4		-
1937	Klava K.	Litva	54		Finsko
1939	Ullman Torsten	Švédsko	54		Maďarsko
1947	Valiente Carlos	Argentina	60 / 570		Itálie
1949	Benner Huelet	USA	60 / 565		Argentina
1952	Benner Huelet	USA	60 / 582		USA
1954	Kaliničenko Nikolaj	SSSR	60 / 584		SSSR
1958	Kropotin Alexandr	SSSR	592		SSSR
1962	Zabelin Alexandr Nikolajevič	SSSR	589		SSSR
1966	Atanasiu Virgil	Rumunsko	596		SSSR
1970	Liverzani Giovanni	Itálie	598		Československo
1974	Radke Alfred	SRN	594		SSSR
1978	Gunarskon Ove	Švédsko	595		SRN
1982	Puzyrev	SSSR	596		SSSR
1986	Kaczmarek Adam	Polsko	696 (597+99)		SSSR
1990	Schumann Ralf	NDR	885 (594+194+97)		SSSR
1994	Kucharczik Krzysztof	Polsko	691,4 (588+103,4)		Polsko
1998	Schumann Ralf	Německo	696,9 (595+101,9)		Německo
2002	Spangenberg Marco	Německo	696,9 (595+101,9)		Německo

 

Mistři světa – rychlopalba - junioři

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1994	Gonzales Joseph	USA	579		Velká Británie
1998	Llames Jorge	Španělsko	577		Německo
2002	Behrendt Martin	Německo	582		Německo

 

Velkorážová pistole (VP)

 

Užívání krátkých zbraní v armádách poznamenalo počátky discipliny velkorážová pistole (revolver). Vzniklo velké množství národních disciplin, jejich pravidla se více či méně lišila a nebo byla stanovena pro jednotlivé závody. Měnily se terče, vzdálenosti, počet ran, použité druhy zbraní a způsob střelby. Časté byly názvy služební nebo armádní pistole či revolver. Pro cvičení pistolových soubojů byla v roce 1835 v Paříži otevřena střelnice. Střílelo se na 16 m (terč měl 7 kruhů, střed o průměru 30 mm) a 25 m (terč figurový, postava stojící bokem, výška asi 165 cm). Střelba probíhala tak, že řídící střelby velel: „pozor“, „pal“ a počítal „jedna-dvě-tři“. Na povel „pal“ bylo povoleno zvednout ruku se zbraní a do „tří“ musela být rána vystřelena. Z tohoto způsobu střelby se vyvinuly pozdější mezinárodní pravidla střelby na otočný terč. Střílely se i další úlohy, např. střelba na figuru v čase 12 sek. (6 ran) nebo střelba na pohybující se figuru (pohyb odpovídal rychlému pochodovému tempu).

Jednotná mezinárodní pravidla discipliny velkorážová pistole (bylo možno použít i revolver) byla schválena až po II. světové válce a poprvé se disciplina na MS střílela v roce 1947. Do programu OH se nikdy nedostala (na OH v r. 1896 byla jedna disciplina nazvána armádní revolver 30 ran na 25 m, ale nejsou známé další podrobnosti).
V roce 1947 se na MS střílelo 120 ran, o dva roky později jen 60 ran a to na 50 metrů. V roce 1952 se střílelo obdobně jako dnes na dvě poloviny, 30 ran na kruhový terč (pojmenování „přesnost“) a 30 ran na siluetu (název „duel“). Vzdálenost terčů 25 metrů. Od roku 1954 již platí u „duelu“ (nyní otočný terč) předepsaný postoj (pohotovostní postoj). Na ME se VP poprvé střílela v roce 1959 v Miláně.

Z počátku se používaly velkorážové služební pistole a revolvery, s přijetím jednotných mezinárodních pravidel se začaly vyrábět speciální zbraně, nejprve revolvery ráží 9,65 mm (.38“) a později ráže 7,62 mm (.30“). U větší ráže se výrazně prosadil terčový revolver našich konstruktérů - ZKR 551, u menší ráže TOZ 36 systému Nagant z bývalého SSSR. V 80. letech 20. století se prosazují pistole v ráži 8 mm (.32“), které v současné době již téměř zcela vytlačily revolvery z vrcholných mezinárodních soutěží. Nutno připomenout, že v roce 1963 na Panamerických hrách v Sao Paolo (Brazílie) dosáhl Američan T. D. Smith světového rekordu 597 bodů (298 bodů na pevný terč a 299 bodů na otočný terč) velkorážovou pistolí Colt bez použití sportovní pažby a dalších úprav. Na ME v Plzni v r. 1969 vytvořil Ladislav Falta evropský rekord výkonem 596 bodů. Oba tyto rekordy nebyly překonány až do zavedení kruhového otočného terče (r. 1992).

Podle současných pravidel pro tuto disciplinu je možné použít pistoli (nebo revolver) ráže 7,62 mm až 9,65 mm (.30“ až .38“). Povolen jen náboj se střelou z měkkého kovu – olovo apod. (střelivo Magnum není povoleno). Minimální odpor spouště je stanoven na 1,36 kg. Celková hmotnost pistole nesmí překročit 1,4 kg a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 300 x 150 x 50 mm. Délka hlavně může být max. 153 mm, rozteč mezi muškou a hledím nesmí být větší než 220 mm. Úsťové brzdy ani jiná podobná zařízení nejsou povoleny.

 

Vítězné družstvo na MS získává putovní cenu – tzv. Venezuelskou trofej, která byla věnována pořadatelem MS 1954. Naši střelci ji měli v držení zatím dvakrát.

 

Mistři světa – velkorážová pistole 30 + 30

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1947	Ullman Torsten	Švédsko	*1048		Finsko
1949	Keller H.	Švýcarsko	*559		USA
1952	Reeves H. W.	USA	579		USA
1954	Ullman Torsten	Švédsko	586		SSSR
1958	McMillan William Willard	USA	586		Československo
1962	Rakolov Igor	SSSR	590		SSSR
1966	Blankenship Wiliam	USA	595		USA
1970	Corpio Rafael	Mexiko	591		Československo
1974	Iuga Dan	Rumunsko	591		SSSR
1978	Mäkinen Seppo	Finsko	592		Finsko
1982	Turla Vladas	SSSR	592		SSSR
1986	Tkačev Oleg	SSSR	591		SSSR
1990	Pyžanov Sergej	SSSR	590		SSSR
1994	Hembre Paal	Norsko	588		Rusko
1998	Park Byung Taek	J. Korea	588		Jižní Korea
2002	Park Byung Taek	J. Korea	590		Jižní Korea

* v roce 1947 se střílelo 120 ran a v r. 1949 60 ran na 50 m

 

Standardní pistole

 

Nejkratší historii na mezinárodním poli má tato pistolová disciplina. Střílí se na 25 m, používá se terč 50 x 20. Střílí se tak, že po nástřelné sérii (5 ran za 150 sek.) absolvuje závodník celkem dvanáct pětiranných sérií do soutěže. Nejprve má na každou ze čtyř sérií čas 150 sek. (mezi jednotlivými výstřely je možné ruku se zbraní na krátký čas opřít o stolek), dále následují čtyři série, kdy je terč k závodníkovi otočen na 20 sek. a na závěr je nutno každou ze čtyř sérií zvládnout za 10 sek. U sérií za 20 a 10 sek. je třeba vystřelit 5 ran v rychlém sledu za sebou bez odložení zbraně. Po uplynutí stanoveného času se terč zavře. Oproti rychlopalbě střílí závodník vždy pět ran do jednoho terče. Vše se děje na základě povelů rozhodčích. Před každou sérií, než se terče otočí ke střelcům, musí závodník zaujmout předepsaný pohotovostní postoj.

Do programu MS byla tato disciplina zařazena v roce 1970, na ME měla premiéru v Plzni v roce 1969. V programu OH není.

Pro tuto disciplinu je možné použít pistoli ráže 5,6 mm (povolen jen náboj Long Rifle s okrajovým zápalem a střelou z měkkého kovu - olovo apod.). Minimální odpor spouště je stanoven na 1 kg (9,8 N). Celková hmotnost pistole nesmí překročit 1,4 kg a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 300 x 150 x 50 mm. Délka hlavně může být max. 153 mm, rozteč mezi muškou a hledím nesmí být větší než 220 mm. Úsťové brzdy ani jiná podobná zařízení nejsou povoleny.

 

Mistři světa – standardní pistole 20+20+20 - muži

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1970	Sulejmanov Renart	SSSR	579		USA
1974	Toršin Viktor	SSSR	581		SSSR
1978	Skanaker Ragnar	Švédsko	583		Finsko
1982	Turla Vladas	SSSR	583		SSSR
1986	Kuzmins Afanasij	SSSR	578		SSSR
1990	Ignaťuk Miroslav	SSSR	572		SSSR
1994	Lee Sang Hak	J. Korea	575		Finsko
1998	Nestrujev Michail	Rusko	580		Čína
2002	Vogn Rene	Dánsko	580		Rakousko

 

Mistři světa – standardní pistole 20+20+20 - junioři

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1994	Rana Jaspol	Indie	569		Moldavsko
1998	Guevara Monrel	Venezuela	563		Venezuela
2002	Koulakov Denis	Rusko	574		Rusko

 

Vzduchová pistole

 

Jak jsme již připomenuly v kapitole o puškových disciplinách, vzduchové zbraně existovaly již před více než dvěma sty lety. Jednalo se zejména o dlouhé zbraně, pušky. Terčové vzduchové pistole se objevují až v polovině minulého století. Z výrobního hlediska je dělíme stejně jako pušky na vzduchovky, větrovky a plynovky.
K rozvoji sportovní střelby ze vzduchových pistolí u nás velkou měrou přispěly plynovky TAU (TAU 5, TAU 6, TAU 7) z Brna.
V programu ME je vzduchová pistole od roku 1969, na MS se poprvé střílela v roce 1970 a na OH byla zařazena v r. 1988 (muži i ženy).
Podle platných mezinárodních pravidel se střílí na vzdálenost 10 m, muži a junioři 60 soutěžních ran, ženy a juniorky 40 ran. Vzduchová pistole musí být jednoranná a může mít max. hmotnost 1,5 kg. Odpor spouště minimálně 500 gramů a celá zbraň se musí vejít do měřící krabice o vnitřních rozměrech 420 x 200 x 50 mm. Mezinárodní terč (od roku 1992) má „10“ o velikosti 11,5 mm.

Mistři světa – vzduchová pistole (VzPi) 60* - muži

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1970	Marosvari Kornel	Maďarsko	383		SSSR
1974	Kosych Georgij	SSSR	389		SSSR
1978	Palokangas Paavo	Finsko	391		Finsko
1979	Robinson G.	Velká Británie	387		Švédsko
1981	Nygord Don	USA	580		Bulharsko
1982	Turla Vladas	SSSR	590		SSSR
1983	Skanaker Ragnar	Švédsko	586		SSSR
1985	Beutler Rolf	Švýcarsko	580		SSSR
1986	Basinskij Igor	SSSR	688,6 (589 + 99,6)		SSSR
1987	Papanitz Zoltan	Maďarsko	683,3 (586 + 97,3)		SSSR
1989	Pyžanov Sergej	SSSR	690,3 (590+100,3)		SSSR
1990	Tobar Bernardo	Kolumbie	682,6 (581+101,6)		SSSR
1991	Potteck Uwe	Německo	684,1 (584+100,1)		SSSR
1994	Dumoulin Franck	Francie	683,7 (584+99,7)		Čína
1998	Wang Yifu	Čína	685,3 (586+99,3)		Čína
2002	Nestrujev Michail	Rusko	685,3 (585+100,3)		Rusko

* v letech 1966 až 1978 se střílelo 40 soutěžních ran

Mistři světa – vzduchová pistole (VzPi) 60 - junioři

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1989	Kandikov A.	SSSR	577		Maďarsko
1991	Lukašik Konstantin	SSSR	577		Francie
1994	Vjskrebzev Alexej	Rusko	573		Maďarsko
1998	Tiainen Teemu	Finsko	576		Německo
2002	Koulakov Denis	Rusko	580		Jižní Korea

Mistryně světa – vzduchová pistole (VzPi) 40 - ženy

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1970	Carrollová Susan	USA	372		SSSR
1974	Simonianovová Zinajda	SSSR	383		SSSR
1978	Hannssonová K.	Švédsko	382		Švédsko
1979	Foxová Ruby E.	USA	385		USA
1981	Kalininová N.	SSSR	380		SSSR
1982	Dobrančevová Marina	SSSR	386		SSSR
1983	Bodinová Kerstin	Švédsko	382		Švédsko
1985	Dobrančevová Marina	SSSR	384		SSSR
1986	Völkerová Anke	NDR	485,5 (387 + 98,5)		SSSR
1987	Brajkovičová Jasna	Jugoslávie	489,0 (387+102,0)		SSSR
1989	Salukvadzeová Nina	SSSR	487,5 (385+102,5)		SRN
1990	Sekaričová Jasna	Jugoslávie	483,8 (384+99,8)		SSSR
1991	Logviněnková Marina	SSSR	488,3 (388+100,3)		SSSR
1994	Sekaričová Jasna	Jugoslávie	484,6 (386+98,6)		Čína
1998	Dorjsurenová Munkhbayar	Mongolsko	484,1 (387+97,1)		Rusko
2002	Kostevičová Olena	Ukrajina	485,2 (384+101,2)		Rusko

Mistryně světa – vzduchová pistole (VzPi) 40 - juniorky

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1989	Sagunová Miroslawa	Polsko	377		Polsko
1991	Kochová Stefanie	Německo	376		Francie
1994	Macaryová Karen	Francie	381		Dánsko
1998	Čaika Viktoria	Bělorusko	382		Maďarsko
2002	Szymanska Katarzyna	Polsko	384		Čína

Sportovní pistole 30 + 30

Tato disciplina určená pro ženy, juniorky a juniory se střílí stejným způsobem jako velkorážová pistole. Zbraň se však používá stejná jako u discipliny standardní pistole (StP). V programu MS je pro ženy od roku 1966. Od roku 1984 se střílí na OH.
V roce 1970 na MS v USA (Phoenix) střílely ženy i disciplinu StP 20+20+20. Vyhrála Judy Trimová z Austrálie nástřelem 554 b. a družstvo Austrálie. V dalších letech se tato disciplina v programu MS žen neobjevila.

Mistryně světa – sportovní pistole 30 + 30 - ženy

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1966	Rasskazovová N.	SSSR			-
1970	Stoljarovová Nina	SSSR	581		USA
1974	Stoljarovová Nina	SSSR	586		SSSR
1978	Dyerová Kim	USA	590		Dánsko
1982	Baloghová Palma	Maďarsko	590		SSSR
1986	Dobrančevová Marina	SSSR	689 (589+100)		SSSR
1990	Logviněnková Marina	SSSR	685 (586+99)		SSSR
1994	Boo Soon Hee	Jižní Korea	683,8 (581+102,8)		Čína
1998	Cai Yieqiong	Čína	687,3 (590+97,3)		Čína
2002	Dorjsurenová Munkhbayar	Německo	689,9 (587+102,9)		Čína

Mistryně světa – sportovní pistole 30 + 30 - juniorky

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1994	Szpeková Slawomira	Polsko	573		Německo
1998	Pervanová Vlatka	Chorvatsko	568		Polsko
2002	Fei Fengij	Čína	581		Čína

Mistři světa – sportovní pistole 30 + 30 - junioři

Rok	Vítěz	Stát	Nástřel		Vítězné družstvo
1994	Korovaj Anatolij	Moldavsko	583		Moldavsko
1998	Kopp Pavol	Slovensko	579		Rusko
2002	Koulakov Denis	Rusko	579		Kazachstán

Pozn. U soutěží družstev neuvádím nástřely, protože do roku 1958 byla pětičlenná, v období 1962 až 1982 čtyřčlenná a od roku 1986 jsou tříčlenná. Družstva žen jen tříčlenná.

Terče pro jednotlivé discipliny viz kapitola „Terče pro sportovní střelbu“. Jak se střílí finále na vrcholných soutěžích a ukázky některých současných krátkých zbraní najdete v kapitole „Vývoj střeleckých disciplin“.

Místa konání všech dosavadních MS jsou uvedena v dokumentu „Místa konání MS“.

Olympijské vítěze a medailisty OH, stejně jako další informace o střeleckých soutěžích na OH najdete v kapitolách „Sportovní střelba a olympijské hry“.