„Okurková“ vzduchová sezóna skončila, začíná sezóna kulová, která má naopak několik důležitých cílů. Pro vzduchovku je možná slovo „okurková“ trochu nadnesené, ale vystihuje fakt, že poprvé po letech jsme neměli na konci halové sezóny velký mezinárodní vrchol typu ME. Švédský pořadatel toto ME totiž přenesl až do listopadu tohoto roku. Nic to však neměnilo na tom, že příprava byla pro většinu puškařů-reprezentantů stejně kvalitní, jako každý rok. V mnohých ohledech byla možná i kvalitnější, neboť jsme se zúčastnili dvou větších MZ (RIAC v Lucembursku a InterShoot v Nizozemí), a také domácí sled soutěží byl téměř kompletně zachován, vč. Mistrovství republiky 10m, které bylo závěrem celé halové sezóny. Kromě toho bylo dost času na Reprezentační soustředění jak pro juniorské, tak i pro seniorské kategorie. Většina z nich se odehrála v Brně, neboť plzeňská hala nebyla v té době ještě plně zprovozněna (následky povodní). Střelci tady měli dostatek prostoru k tomu, aby se bez větších nominačních stresů učili střílet disciplínu (Vzd), kde jsme v některých kategoriích (Ž, Jky) v absolutní světové špičce, a v jiných jsme jen těsně nad průměrem (J), nebo silně pokulháváme (M). Právě proto se nedá považovat uplynulá halová sezóna za „okurkovou“. Obrázek o tom, zda jsme alespoň trochu využili zimu k vylepšení výkonnosti, a zda se nám podaří držet, nebo srovnat krok se světem, nám napoví asi až soutěže během léta a zejména pak listopadové ME ve Švédsku. První náznaky bychom ale mohli čerpat ze soutěží ISAS v Dortmundu (20.-23.3.03), nebo zejména z IWK v Mnichově (26.-29.3.03), kde se sešla velmi silná konkurence, a kde také byly dvě vzduchovkové soutěže ve všech kategoriích. V neposlední řadě se může na MČR pohlížet také jako na jeden z ukazatelů „zimní práce“, protože termín v polovině března úmyslně kopíroval plus minus obvyklý termín konání ME ze vzduchovek. Co tedy březnové soutěže naznačují.

Nejlépe jsme na tom asi v ženské kategorii. Katka Kůrková je svou stabilně vysokou výkonností tahounem pro ostatní ženy a juniorky. „Koncertem pro oko“ byla soutěž na MČR, kde ženská kategorie měla velmi vysokou úroveň a byly překonány dva, již tak vysoké České rekordy. Jeden vytvořila Katka (finálový nástřel 503,6 – 399+104,6) a další, družstevní, překonala spolu s Katkou Beranovou (397) a Pavlou Habartovou (393). Celkových 1189b. je světová extratřída. Považovat za úspěch lze i to, že osmá žena do finále měla ještě 391b., protože celkově je účast v ženských kategoriích na našich soutěžích celkem úzká. Alespoň oproti kategoriím ostatním. Škoda jen, že svou úroveň děvčata nepotvrdily na IWK, kde se jim bez účasti naší nejlepší – Kůrkové K., vůbec nedařilo, a skončily hluboko v poli poražených. Snad by zde mohlo platit, že výjimka potvrzuje pravidlo. Také další „čerstvá“ žena Lucie Svatková, dává o sobě vědět dobrými výkony a tak je více než potěšitelné, že juniorky, které letos přešly do žen, se rozhodly v této kategorii udávat tempo.

Velké obavy o dosud velmi úspěšnou kategorii juniorek plynuly z odchodu nejlepších mladých střelkyň mezi ženy. Katka Kůrková sice je ještě poslední rok juniorka, ale hodlá již bojovat pouze v ženské kategorii. Najít nové tváře, které by mohly v krátké době vyplnit vzniklou mezeru, se zdálo být téměř nemožné. Juniorky, které již dříve předvedly, že by mohly tyto pozice zaujmout, najednou začaly stagnovat, nebo šla jejich výkonnost z neznámých důvodů výrazně dolu. Objevila se ale dvě děvčata, která předváděla již na podzim velmi slušné výkony. Alena Kůrková (1985)– sestra Katky, a Adéla Sýkorová (1987). Obě tedy dostaly šanci na dvou až třech MZ, kde se vlastně mělo rozhodnout, zda by to náhodou nemohla být právě ta záplata do kategorie juniorek. Jejich výkonnost však předčila všechna očekávání. Alena předvádí výkony jako kdyby patřila do žen. V Haagu dokázala zvítězit ve všech třech soutěžích (395,397,395+104,8), přestože jednou startovala v ženách. Výrazně se dokázala prosadit i Adéla na IWK, kdy výkonem 397b. nabitou soutěž vyhrála. Adéla však i předtím předváděla velmi cenné juniorské výkony přes 390b. Zdá se tedy, že základ nového týmu juniorek je postaven, a že téměř s určitostí budeme schopni postavit silné družstvo, které bude mít opět delší perspektivu. Na třetí místo je také několik aspirantek. Nejvážněji se projevila Renáta Gebauerová (1985), čerstvá Mistryně ČR se skvělým výkonem 395b. Také další juniorky, jako např. Šostková(1983), Nitrianská (1986), Kračmarová (1986), Krečmerová (1988), se často přiblíží, nebo dokonce přeskočí hranici 390b. Snažím se vybudovat nový, mladý a perspektivní tým, který byl schopen za pár let opět rozšířit naší ženskou špičku, do které by si s sebou přinesl nejen vysokou výkonnost, hodnou kategorie žen, ale také již mnoho zkušeností, nabytých v juniorské kategorii. Zima ukázala, že kategorie juniorek se zdá být nastartovaná a chce to jen nezaspat a usilovně pokračovat dál.

Trochu ve stínu juniorek jsou junioři. Tam se stále nedaří dosáhnout alespoň trochu toho, aby se tu a tam objevil u juniora výkon, který by mohl být konkurenceschopný na mezinárodním poli v mužích. Výjimkou je jen Ondřej Malinký (1984), který již párkrát prokázal, že je schopen vysokého nástřelu. Navíc je to dříč a na velkých závodech se často objevuje mezi nejlepšími juniory. Vzhledem k jeho věku (ještě 2003 a 2004 junior) a již nabytým zkušenostem by mohl být mezi muži vítanou posilou. Ostatní junioři trochu pokulhávají. Je snaha, aby vzniklo podobné družstvo, jako u juniorek, tzn. mladé, výkonné a s delší perspektivou. Jenže kluci mají prozatím nepříliš vyrovnanou výkonnost. Občas se jim podaří podat výkon, nad kterým srdce zaplesá, ale v dalších soutěžích ho bohužel většinou nepotvrdí. Prozatím se tedy hledají junioři, kteří jsou schopni i při nezdaru mít alespoň 580 b. „jistých“. Většina stávajících juniorů, či dorostenců startovala letos, nebo bude teprve startovat na MZ vůbec poprvé v životě. To by mohlo být další vodítko, které by mohlo odhalit jejich psychickou stabilitu a odolnost. Např. Milan Novotný (1985). Nikdy nikde nebyl a snad i na MČR střílel své první serióznější finále. Pro svou solidní výkonnost přes 580b. byl nominován do Mnichova na IWK, kde se blýskl skvělým osobním rekordem 588b. Navíc patrně nervozitou, není divu, pokazil poslední tři rány (3x9). Vydobyl si účast ve finále a svůj výkon podtrhl vysokým finálovým nástřelem 103,4b. V první soutěži udělal navíc to, co se asi tak čekalo a co střílel plus minus doma – 582b. Milan by mohl být jeden z těch, který vytvoří budoucí tým. Společníky by mu mohli být například Václav Haman (1986), který již má na svém kontě pár výkonů okolo a přes 590b. Naposledy 591b. na MČR, a i když se mu nedařilo na IWK podle představ, MČR je pro mladé veliký motiv a titul podtržený vysokým výkonem se velice cení. Dalším může být již zkušenější Petr Beneš (1984), který na IWK předvedl v první soutěži výborných 589 a dostal se do finále, Také on má za sebou párkrát okolo 590b. Petr potřebuje trochu více ustálit svou výkonnost. Všechny juniory samozřejmě čeká ještě mnoho práce a vystřílených ran, než se dopracují na výkony, hodné mužské konkurence, ale nic není zadarmo. Myslím si, že přes zimu poskočili a jsou dál, než předtím. Také se mírně rozšířil okruh juniorů, kteří jsou schopni podat slušný, nebo vyšší výkon.

Nejsložitěji vypadá kategorie mužů. Tam nám naprosto bez obalu řečeno „ujel vlak“. Naši muži nedosáhli přes zimu výraznějšího úspěchu. Výjimkou je snad jen výkon Tomáše Jeřábka, který se probojoval v Lucembursku do finále s výborným výkonem 595b. a pak také na tomtéž závodě (3.soutěž) vítězství Michala Kalného na 596b. Michal bohužel nemá v poslední době vůbec stabilní výkony a tento výkon od té doby nepotvrdil a ani se k němu nepřiblížil. Poměrně stabilní výkonnost okolo, nebo přes 590b. má pouze pár střelců (Milan Bakeš, Milan Mach, Tomáš Bartoněk, Tomáš Jeřábek...), jenže výkony okolo 590b, byť stabilní, v dnešní době nic neřeší. „Třetího“ do družstva by nebyl problém najít, problémem zůstává, najít dvě štiky, které družstvo potáhnou a budou schopni aspirovat i na medailové pozice v jednotlivcích. To nyní představuje výkon okolo 595-598b.

Milan Bakeš se usadil na výkonnosti 590b., nebo těsně přes. Nejsem si jist, zda je ještě reálné, že by svůj průměr dokázal ještě o pět bodů zvednout. A i když bych mu to přál, už v podobných vodách jednou byl…Luboš Opelka již před lety dosáhl nejvyššího výkonu, který kdy kdo u nás zatím udělal (599b.). Na trénincích je nepřekonatelný, ale na závodech to stále nedokáže úplně prodat. Milan Mach patří mezi „vzduchovkáře“. I on má za sebou výborné nástřely, ale prozatím se nedokázal stabilizovat. Oproti Milanovi Bakešovi má k dobru 9 let mládí, zkušeností dost…je na něm aby se chytil šance.

Vlašťovkou, která by mohla odstartovat dostihy za světovou špičkou by mohl být Ondřej Rozsypal (1982). Finalista z loňského ME-j ve vzduchovkách je letos v mužské kategorii. Dokázal, že vzduchovka mu „sedí“ a ihned vyhrál MČR v mužích na výborných 595b. Tento výkon pak dokázal potvrdit na IWK v Mnichově (593b.), kam odjel na zkoušku pouze na jeden závod. V Mnichově to sice zdaleka nestačilo na finále, ale na IWK jsou vždy až nezdravě vysoké výkony, které se nedají s úrovní na ME a MS srovnávat. Špička pochopitelně ano, ale určitě se nestane, aby 594b. bylo na ME, nebo MS až 19. místo jako tomu bylo právě na IWK.. Ondrův výkon je pro nás velmi cenný. Pokud bude usilovně pracovat na své výkonnosti, v trénincích dřít a správně přemýšlet, mohl by leccos dokázat. Dalším adeptem do „dostihů“ by mohl být Tomáš Bartoněk (1979), který pomalu, ale jistě leze s výkonností nahoru a má za sebou již také pár vysokých výkonů přes 590b. (i 597). Nedělá sice výrazné skoky, ale má pro střelbu ve stoje vlohy a ani usilovná tréninková píle mu nechybí. Zima bohužel jen potvrdila krutou pravdu: rychlík projel a my jsme nestihli nasednout. Zároveň však dává jasný signál k tomu, že stěžejní strategií by měla být práce s mladšími a průbojnějšími střelci. Možná, že se bude dokonce muset počkat až na nynější juniory a dorostence.

K tak vysoké výkonnosti, která je dnes ve vzduchových zbraních potřeba, nestačí jen píle a tréninková morálka. Bohužel. Tréninkem se dá dosáhnout hodně vysoko, ale na stabilní vysokou výkonnost ve vzduchovce je potřeba i velký kus talentu a nadání s vrozenou schopností stability a s charakterem s přiměřenou dávkou drzosti, sebevědomí a zároveň pokory. Takový střelec se musí narodit a mi musíme mít štěstí, že ho objevíme. Český střelecký svaz má poměrně široké síto záběru, proto jsem přesvědčen, že se někdo někde zachytí. Chce to mít jen oči otevřené.

Reprezentační puškový trenér

Petr Kůrka