Za přípravou v příznivějších klimatických podmínkách vyrazila skupina puškových střelců posilněná o nejlepšího pistoláře, do Chorvatského Solinu. Jmenovitě to byli - Tomáš Jeřábek, Milan Mach a Tomáš Bartoněk. Dále Lucie Valová, Alena Kůrková a Martin Tenk. Servis po trenérské a organizační stránce jsem zajišťoval já spolu se sportovním ředitelem ČSS, panem Vladislavem Šaňákem.

Hlavním záměrem soustředění byla kulová příprava na první SP v USA (1.-11.5.2003 ve Fort Beningu) a v souvislosti s tím také vytvořit ucelený tréninkový blok pro, doufejme, že kladný vývoj celé sezóny.

Původní předpoklad místa konání byla nová střelnice v Granadě ve Španělsku, ale průzkum přímo na místě ukázal, že střelnice 50m nebude v dubnu plně zprovozněna, a že bude připravena především pro

SP v brokových disciplínách v červnu letošního roku. Proto se hledalo náhradní řešení. O střelnici v Solinu, což je starodávné město vedle Splitu, jsem věděl od trenéra chorvatské reprezentace (Siniša Vitez). Střelnici jsem na vlastní oči mohl vidět při mé loňské dovolené. Střelnice působí domácím dojmem. Je vybavena kompletním zázemím, dvaceti stavy na 10m a dvaceti střeleckými stanovišti na 50m. Vše je pohromadě, protože malorážky se střílejí z desetimetrové haly. Stačí si otevřít dveře na příslušných stavech. K dispozici nám byly také dva elektronické terče Sius Ascor. Pan Siniša nám vycházel maximálně vstříc ve všech našich požadavcích. Je totiž také vedoucím místního střeleckého klubu „Dalmacijacement Solin“, kde spolu se svou manželkou Vesnou (v osmdesátých letech výborná střelkyně světové úrovně-puška) trénují naděje Chorvatska a také nejúspěšnější chorvatskou střelkyni Malenici Mladenku. Během soustředění jsme tak měli plno mladých diváků, kteří měli snahu se od naší špičky něčemu přiučit. Z Brna, kde byl sraz a nocleh všech účastníků 1.4. jsme druhý den ráno odjížděli s informací, že na počátku dubna (náš pobyt byl od 2. do 10.4) jsou v této jižní části Dalmácie teploty obvykle v rozmezí mezi 15 a 20 stupni, a že v zimě prakticky sníh nepadá a nemrzne. Po příjezdu na místo se zdálo, že tomu tak opravdu bude. Mikrobusem ČCS a Tenkovo Octavií jsme dorazili do Hotelu v Solinu po osmé hodině večer (z Brna 900km, 12 hodin jízdy). V té době bylo asi 15 stupňů tepla. Také druhý a třetí den (ST a ČT) bylo příjemně, a tak jsme mohli večer sedět na balkóně a poslouchat šumění vln, protože hotel ležel přímo u moře. V dalších dnech se ale prudce ochladilo a foukal místy velmi silný severní ledový vítr. Počasí se začalo zlepšovat až v polovině druhého týdne našeho pobytu v Solinu. Klasicky nejlepší bylo v pátek, kdy jsme ale již měli odpoledne naplánovaný odjezd. Bylo totiž bezvětří a od rána teplo. V poledne se rtuť na teploměru vyšplhala až nad 20st.C. Zkrátka „Murphyho zákony“ a smůla. V Chorvatsku prý podobné počasí nebylo déle jak pět let. Ale jak známo, máme v našich střeleckých řadách silné jedince, které nějaký rozmar počasí od tréninku neodradí. Paradoxně se opravdu splnilo to, že v Solinu bude asi tak o deset stupňů víc než u nás, ale když u nás bylo prý také minus deset…..Tréninky jsme tedy mírně přizpůsobili počasí a během těch několika dní, kdy bylo ráno zima (i nula), tak střelci trénovali dopoledne vzduchovku v kombinaci se „suchým“ tréninkem bez nábojů. Hala byla vytápěná, tak to bylo bez problémů. Celkově jsme v Chorvatsku byli 8 a půl dne. Od čtvrtka 3.4. do pátku 11.4. do 13hodin. Pak jsme odjížděli zpět do ČR. Během té doby trénovali střelci celkem ve třinácti fázích. Tréninky byly tedy velmi náročné. Během soustředění vystříleli sportovci okolo 1500 nábojů 5,6mm a ca. 500 diabolek. Tréninky byly zaměřené spíše na kvalitu práce, takže žádné bezmyšlenkovité střílení. Ke konci tréninkového tábora jsme měli pro zpestření také měřené tréninky. A přestože se nedaly, vzhledem únavě a větru, očekávat nijak oslnivé výkony, pár jich stojí za zveřejnění: Lucka Valová 3x20 577b.(střelivo sypané Lapua!), Alena Kůrková 569b. (podruhé v životě závod v této disciplíně), Milan Mach 1159 (vítr) a Martin Tenk LP 571b. Ze vzduchovky Alena Kůrková 397b, já 396 a Tomáš Jeřábek 395b. Všichni byli s průběhem soustředění spokojeni, stejně jako já. I přes poměrně dlouhý pobyt nebyly zaznamenány žádné „ponorky“ či jiné průšvihy. Naopak. Parta byla naprosto skvělá, pracovitá a soudržná. Bylo po celou dobu vidět, že naši střelci jsou, kromě profesionálů na palebné čáře, také jedna „veselá kopa“. Chorvaté nám upřímně několikrát sdělili, že nám takovou partu mohou jen závidět. Volno jsme měli v sobotu odpoledne a celou neděli (v tuto dobu byla také shodou okolností největší zima). Středeční odpoledne v druhém týdnu (9.4.) jsme také zvolili jako relaxační a přijali jsme pozvání na grilování ryb k panu Sinišovi na jeho „letní“ dům u moře, asi 15km od hotelu.

Krátce se ještě vrátím k ubytování v hotelu Palace ve Starim Kaštelu u Solinu, kde jsme bydleli. Pokoje byly běžně zařízené, s vlastní koupelnou a WC. Protože hotel teprve 1.4. otevíral, byli jsme zpočátku jedinými hosty. V hotelu bylo celkově dost chladno, a tak jsme museli na recepci žádat o zprovoznění ústředního topení. V průběhu pobytu se hotel místy dost zaplnil, tak byly často k dispozici „švédské stoly pro všechny denní chody. Stravu jsme řešili tím, že jsme si doplatili plnou penzi, abychom měli pravidelnou stravu. Původně jsme měli pouze snídani, která byla v ceně hotelu, jak tomu obvykle bývá. Chorvatská kuchyně je výtečná, a až na to, že jídla většinou nebyla horká, ale jen teplá (místy ani to ne), byli jsme kvalitou jídel příjemně překvapeni. Veliký hotelový komplex byl položen přímo u moře a tak se někteří občas proběhli po pobřeží. K dispozici jsme měli za přiměřený poplatek ca. 90 Kč na osobu saunu, nebo fitness centrum. Hotel měl i vnitřní bazén, kde však byla velmi chladná voda. V hotelovém parku jsme hráli několikrát „koule“ petanque, oblíbenou hru střelců, kterou v posledních letech často vyplňujeme volný čas.

Soustředění tedy splnilo svůj účel a teď je na sportovcích, aby kvantum tréninku dokázali využít pro vylepšení své výkonnosti na soutěžích. Již dnes mohu říci, že soustředění v Solinu, pokud to časový harmonogram roku 2004 umožní, budeme s největší pravděpodobností v příštím roce opakovat. Finanční náročnost není zdaleka tak vysoká, jako u podobných soustředění v jiných lokalitách. Ubytování se snídaní za necelých 24 € na osobu a den není mnoho. Také doprava auty je nepoměrně levnější, než cesta letadlem (takový byl i náš původní záměr). Ušetřené finance můžeme použít např. pro účast některých mladých nadějí na menší zahraniční soutěži, nebo umožnit ještě kvalitnější přípravu na sezónu pro naše zkušené borce.

Hvala na srdačnom dočeku Jasna i Siniša. Hvala ljepa.

Dobro došli u Pilsenu u Grand Prix.

Reprezentační puškový trenér

Petr Kůrka