Střelecká sezóna 2004 se blíží mílovými kroky ke svému srpnovému vrcholu. Náročný průběh její dosavadní části měl podat informaci o tom, jak na tom jsme z hlediska výkonnosti, a kdo vlastně do Atén nakonec odletí. V puškových disciplínách vybojovali v letech 2002 a 2003 místa na OH 2004 tři střelci – Kateřina Kůrková (ženy VzPu40), Václav Bečvář (muži LM60) a Tomáš Jeřábek (muži LM60). Zisk tzv. QP pro OH ještě neznamená, že střelec, který veledůležité místo na OH vybojoval, musí být zároveň tím, který je v rozhodujícím roce celého čtyřletého cyklu v nejlepší formě. V mnoha státech přistupují ke zvláštním nominačním soutěžím, ze kterých nakonec vzejde nominace na OH často prostým součtem výsledků. Děje se to hlavně ve státech se širokou střeleckou základnou, kde mají hned několik vynikajících střelců pro každou disciplínu (např. GER, USA, CHN, KOR….). Ale i tam mají výjimečně někteří opravdu světoví střelci jistotu předem danou (např.Pfeilschifter z Německa). U nás většinou takto striktní pravidla pro nominace nejsou. Do nominací je zahrnuto široké spektrum různých pohledů, kde pochopitelně nejvážnější úlohu mají výsledky toho kterého střelce, ale nemusí to být kritérium rozhodující. Svou roli zde z mého pohledu určitě hraje také úspěšnost na mezinárodním poli (nejen doma), psychická odolnost pro velké soutěže, profesionální přístup k přípravě a k soutěžím, a také zde může být přihlédnuto k perspektivě jednotlivce, tedy k věku. Tato všechna pravidla pozbývají na svém významu, pokud je jednotlivec členem absolutní světové špičky. Pak mu může být třeba padesát a nikdo nebude asi moc hledět na to, jak a kdy trénuje. Rozhodující bude výsledek. Střelec z absolutní světové špičky asi také nikdy nebude mít problém s nominací, protože bude prostě jednoznačně u nás nejlepší. Takových střelců je u nás ale jako šafránu ( hurá, že je to alespoň někdo), např. Januš, Tenk, KůrkováK. Více jich asi není. Někdy je ale situace tak nerozhodná, že i všechna ostatní kritéria jsou u porovnávaných střelců velmi podobná a je potřeba rozhodnout jednoznačně a spravedlivě – rozstřelem s přesně udanými pravidly hry. Taková situace nastala, když Václav Bečvář začal letošní sezónu v jeho parádní disciplíně LM60 velmi nejistě….

Našim střelcům byly vytvořeny velmi kvalitní podmínky k tomu, aby se mohli letos někde na důležité soutěži projevit a ukázat tak, že jsou u nás nejlepší a že mají na to, aby na OH mohli náš sport důstojně reprezentovat. Zúčastnili jsme se všech tří Světových pohárů, které doposud proběhly, a také nyní jsou naši sportovci na posledním SP v Miláně. Mezi tím jsme také absolvovali různé jiné mezinárodní soutěže a tréninkové tábory. Jediné, co nám letos příliš nepřálo, bylo počasí, které bylo dlouhou dobu velice chladné a omezilo tak přípravu ve venkovních podmínkách. Tréninků měli ale všichni nakonec dostatek, neboť se využívaly střelecké haly jak v Brně, tak především v Plzni.

Asi nikdo nepochyboval o tom, že Kateřina má na OH jistotu účasti. Její výkonnost je ve vzduchovce vysoká a letos se výrazně zlepšila také v malorážce 3x20. Její výsledky na SP a vyšších mistrovských soutěžích jsou nepřehlédnutelné. Jediná Katka se nikdy necítila být jistou a zastává filozofii, že nejde jen o pouhou účast, ale jde také hlavně o to, aby na kteroukoliv velkou soutěž odjela jako konkurenceschopná, s možností bojovat s nejlepšími střelci světa třeba i o zlato.

Tak trochu jiná situace je v kategorii mužů. Tam nemáme tak výraznou postavu, jakou je Katka. V letošní sezóně se z dvojice Jeřábek / Bečvář dokázal prosadit do finále na SP pouze Jeřábek (VzdPu v Bangkoku 595b.). V jejich nejsilnější disciplíně – LM60 leže se Tomáš ani Václav nijak výrazněji neprosadili, i když Tomáš měl v zámoří k finále blízko. Tomáš pak ale v polovině dubna na delší dobu onemocněl a musel téměř do poloviny května soutěže vysadit. Václav na jaře střílel dokonce tak špatně, že mne to dovedlo k myšlence rozstřelu o letenku do Atén. Impulsem k tomu byly výborné výkony našich střelců „neolympioniků“ na Světovém poháru v Aténách na OH střelnici na konci dubna. Luboš Opelka se dokázal prosadit v LM60 do finále (595b.) a Tomáš Bartoněk tam oslňoval svými výkony ve stoje, kde byl ze všech střelců v součtu nejlepší (387 a 389) a finále LM3x40 mu uniklo jen těsně (1169b.). Tomáš Jeřábek měl ode mne jistou. Naznačil letos solidní formu a navíc prokázal, že se mu může poštěstit i v jiných disciplínách, než v LM60. Rozstřel o druhé místo na OH v mužské kategorii byl pouze v disciplíně, ve které máme podle statistik největší šanci – v LM60. V posledních letech se totiž můžeme dobrými výsledky v mužské kategorii pochlubit zpravidla pouze v této disciplíně (OH 1996 a 2000 – finále, ME 2001 titul ve družstvech, QP pouze v LM60, finále SP 2003-2004 pouze v LM60…). Přesto byli do rozstřelu zařazeni střelci, jejichž doménou zrovna LM60 tak úplně není (Mach, Bartoněk).

Nakonec byla pravidla rozstřelu určena následovně:

- účastníci – Bartoněk, Bečvář, Jeřábek, Opelka

- soutěže – VC Osvobození Plzeň 6.5./ 2.kolo ČP Plzeň 29.5./ Národní pohár Mnichov 5.6.

- vítězí ten, kdo má nejvyšší součet dvou nejlepších výsledků (nejhorší se škrtal)

- v případě rovnosti bodů postupují v tomto pořadí: Bečvář, Opelka, Mach, Bartoněk (pořadí určeno dosavadní úspěšností na mezinárodním poli v OH disciplínách)

- všichni střelci a další funkcionáři a příslušní trenéři byli s rozstřelem včas obeznámeni a rozstřel byl schválen i Komisí pro řízení reprezentace, což byla samozřejmě podmínka.

-

Vše bylo postaveno tak, aby se co nejvíce nahrálo Václavu Bečvářovi k postupu. Zisk QP, který Václav získal na SP v Chagwonu 2003 má přece jen velikou cenu a bez něj by se nemohl ani tento rozstřel konat.

Již VC Osvobození, jakožto první závod rozstřelu na začátku května, naznačila, že partie bude asi velice vyrovnaná. Snad jen Tomáš Bartoněk zůstal trochu vzadu s výkonem 592b. Ostatní tři borci dosáhli 595b.a připravovali se svědomitě dál. Rozstřel dal všem jmenovaným novou motivaci pro trénink a na střelcích byla znát velká tréninková píle. Další kolo rozstřelu proběhlo o tři týdny později také v Plzni při 2. kole Českého poháru. Český pohár nemá v poslední době potřebnou „jiskru“. Toto ale neplatilo pro sobotní závod LM60 mužů. Ve vzduchu bylo cítit určité napětí, neboť se již všeobecně vědělo, že tento, jindy běžný závod, by mohl jednomu z kandidátů hodně otevřít dvířka na OH. Další závod který se do rozstřelu započítával, byl na programu Národního poháru v Mnichově, a to není „plzeňská střelecká laboratoř“. Tak totiž plzeňskou střelnici mnozí nazývají, protože v Plzni jsou vynikající podmínky pro výkony i v případě dosti silného větru. To už se ale o olympijské střelnici v Mnichově říci nedá. Střílí se tam skvěle, ale případný vítr už tam výkonům vadí stejně hodně, jako na většině světových střelištích. Výjimkou je např. střelnice v Miláně, kde vadí i menší vánek.

Při druhém kole ČP v Plzni panovalo sice trochu chladno, ale jinak byly povětrnostní podmínky prakticky ideální. Oba největší soupeři v rozstřelu, Opelka a Bečvář, nastříleli opět shodný výkon. Tentokrát 596 bodů. Bartoněk naznačil, že se nehodlá smířit s úlohou outsidera a výkonem 595b. se vrátil do hry. Mach s 593b. věděl, že to musí být v celé rozstřelovací sérii jeho nejslabší výkon. Před Národním pohárem v Mnichově byla tedy situace, že Luboš Opelka věděl, že pokud se chce na OH nominovat, musí porazit Bečváře, se kterým měl po dvou kolech stejně. Navíc musel přitom ještě udělat min. výkon 596b. (podle pravidel, viz výše, se nejhorší výkon škrtal). Milan Mach a Tomáš Bartoněk byli v podobné situaci s tím, že musí porazit v Mnichově jak Luboše tak i Václava a jejich výkon přitom musí být min. 597b. V Mnichově se sešla slušná konkurence a na naší čtveřici puškařů, kterou doplnil již uzdravený Tomáš Jeřábek, byla znát nervozita a soustředěnost na závod, který probíhal trochu netradičně až odpoledne, po soutěži LM3x40. Počasí nebylo špatné, ale do optimálních podmínek bylo daleko. Přítmí, chladno a lehký vítr, to byl jeden z faktorů, které ztížily snahu o dosažení vysokých výkonů. Hned druhým faktorem byla pravděpodobně „hlava“ některých našich střelců. Opelka byl z nominace „out“ již po jedenácti ranách, kdy měl 5 ztrát. Mach po výborném začátku, kde končil první položku jedinou devítkou 9,9 (položka byla více jak 105,0 na desetiny), vypadl na začátku třetí položky, kde měl již čtvrtou devítku. Dalšímu v rozstřelu, Bartoňkovi, závod vůbec nesedl. Dopoledne do 3x40 dosáhl výborných 398b. ale odpoledne propadl na 582b. Vítězem rozstřelu, a hlavně také druhým mužským účastníkem OH v puškových disciplínách se z mého pohledu stal Václav Bečvář s 592 body. Stejného výsledku měl v Mnichově také Tomáš Jeřábek.

Rozstřel byl tedy zajímavý, přestože nepřinesl žádné velké překvapení. Někteří střelci dostali šanci ukázat, že jsou v LM60 lepší než Václav, ale nepodařilo se jim to. Václav potvrdil, že přece jen umí více, než předváděl v dosavadním průběhu sezóny. Jeho výkony 595, 596 a 592 sice nejsou žádnou „dírou do světa“, protože jsou to výkony na hranici finále nebo těsně pod ní (jen ty vyšší dva), ale dávají naději, že forma může přijít a pak je Václav schopen opravdu vysokých výkonů, jako to předvedl třeba vloni v Koreji, kde již šlo z hlediska QP opravdu do tuhého.

Otázkou je, jak by to bylo, kdyby se poměřovala například výkonnost v kategorii mužů Pu a žen Pu. Muži pojedou na OH dva a žena jen jedna. Výkonnostně ale to tak jednoznačné není. Naše ženy předváděly na zmiňovaných třech soutěžích výborné až vynikající výkony jak ve vzduchovce, tak hlavně v SM 3x20, kde zásluhou KůrkovéK, Valové a Habartové padaly nezvykle vysoké výkony, jednoznačně patřící do finále na kterékoliv světové soutěži.V Mnichově družstvo stejného složení dokonce vytvořilo nový rekord ČR (583,583, 582). Prozatím jsem k výměně QP z jedné kategorie do druhé nepožádal. OH jsou specifický závod, kde při dnešních vyrovnaných výkonech hraje velkou roli štěstěna, to jak se kdo zrovna vyspí, jak se cítí apod. Na posledních velkých mezinárodních soutěžích jsme v LM60 často bodovali a já doufám, že by nás to mohlo potkat i v Aténách. Pokud ne, je možné, že při stejné situaci s QP a při podobném vývoji výkonnosti se v příštím olympijském cyklu bude o přesunu OH míst z kategorie do kategorie velmi vážně uvažovat. Doufejme, že to ale nebude potřeba, a že tato trojice našich puškařek by mohla být hlavním strůjcem vyššího počtu míst na OH 2008.

Přeji tedy puškařské trojici, kterou budu na OH navrhovat (ještě ji musí schválit další instituce, proto je nominace prozatím jako můj návrh), mnoho zdaru ve finální přípravě, mnoho zdraví, pevné nervy a hlavu na správném místě.Připraveni budou dobře, o tom jsem přesvědčen. Pak už je stačí, aby na Katku, Václava či Tomáše sedla štěstěna na správném místě.

Petr Kůrka – puškový reprezentační trenér ČR