Každá střelecká sezóna, jež následuje po olympijských hrách, bývá něčím zvláštní. Nejlepší světoví střelci, kteří byli úspěšní na OH si obvykle vybírají „oddechový čas“, nastává období příležitostí pro nové talenty, ověřování schopností prosadit se na velkých závodech atd. Letošní sezóna však přinesla jednu „revoluční“ změnu. Poprvé bylo totiž možné již následující rok po OH získat kvalifikační místo pro příští olympiádu v Pekingu. Počet příležitostí k zisku QP zůstal sice omezen jen na soutěže Světového poháru a MS ve střelbě v brokových disciplínách, přesto se ale radikálně změnily priority uplynulé sezóny. Bylo nutné orientovat přípravu našich špičkových střelců nejen k vrcholným soutěžím MS a ME, ale také ke startům v soutěžích Světového poháru.

Uplynulá sezóna byla zvláštní také tím, že byla velmi krátká a díky tomu i neobyčejně intenzivní. Po březnovém halovém ME v Tallinu následoval již v dubnu Světový pohár v Koreji a všechny ostatní významné soutěže se musely „vejít“ do období do konce června, neboť již od 2. července začínala poslední vrcholná soutěž sezóny 2005, Mistrovství Evropy v Bělehradě. V tomto střeleckém marathónu, ve kterém se spojovalo úsilí po kvalitní přípravě se snahou o špičkové výkony vedoucí k zisku QP mohlo snadno dojít i k některým chybám v přípravě. Mohlo dojít k k přetížení závodníků, na kvalitní trénink a regeneraci nebylo dost času, závody následovaly rychle po sobě. To také může vysvětlit některé nevyrovnané výkony našich střelců v průběhu sezóny a také ne vždy optimální výkonnost našich špiček na vrcholné soutěži, ME v Bělehradě.

Pro celkové hodnocení reprezentace jsou však podle mého názoru rozhodující dva faktory. Za prvé, jakých výsledků bylo dosaženo v olympijských disciplínách, a to i v dlouhodobějším kontextu směrem k Pekingu. A za druhé, jak si české střelectví vede v rámci Evropy porovnání s ostatními členy kontinentální střelecké federace.

Před zahájením sezóny by asi nikdo netypoval, že již po prvním roce čtyřletého cyklu bude mít české střelectví 3 olympijská kvalifikační místa. Vše začalo u Martina Tenka, který již v květnu, na soutěži Světového poháru v libovolné pistoli v USA neponechal nic náhodě a využil své první příležitosti k tomu, aby si zajistil klid k další přípravě. Kuriózní je, že tomu je již potřetí, kdy Martin „vyřešil“ svou účast na OH ve Spojených státech, kde se mu neobyčejně daří. Další český QP přidala Pavla Habartová-Kalná po výtečném výkonu ve vzduchové pušce v Mnichově. Prokázala mimořádnou psychickou odolnost zvláště ve finále, kde se i minimální nejistota může neblaze projevit. Další šťastnou držitelkou kvalifikačního místa je Lucie Valová, která korunovala své dlouholeté účinkování ve světových soutěžích výtečným výkonem v disciplíně SM 3x20 v Miláně. Naši střelci dokázali ještě v několika dalších závodech Světového poháru postoupit do finále, což vždy považujeme za výtečný úspěch a základní předpoklad k následné možnosti bojovat příště o QP. Jan Sychra ve skeetu pronikl do finále v Koreji, Lenka Hyková se probojovala mezi osmičku ve vzduchové, respektive sportovní pistoli v USA a Itálii, Martin Strnad vystřílel finále v rychlopalbě v Německu a Itálii. Úspěšný byl také v trapu Jiří Gach, jež vybojoval účast ve finále v Brazílii. Velmi blízko měl zisku QP v disciplíně LM 60 vleže v Itálii Tomáš Jeřábek. Všichni tito sportovci mají jednoznačnou šanci v příštích dvou letech rozšířit počet kvalifikačních míst pro český olympijský tým. Ale nejen oni, vždyť mezi světovou špičku patří určitě i David Kostelecký v disciplíně trap a Leoš Hlaváček ve skeetu. Velmi nás těší, že se po doléčení ramene vrací Kateřina Kůrková v disciplíně vzduchové puška, o jejíž schopnostech asi nikdo nepochybuje. A je tu již i mladší nastupující generace střelců, reprezentovaná například Hutařem, Liptákem, Podhrázským, Procházkou, Malinkým, kteří mají za sebou výtečné úspěchy v juniorské kategorii a postupně se propracovávají do seniorských družstev. Velice nás těší, že do bojů příští olympiádu mohou zasáhnout i někteří úspěšní junioři. K největším talentům patří držitel zlaté medaile v disciplíně LM 60 ran vleže z ME v Bělehradě Petr Šmol a „stříbrný“ medailista v LM 3x40 v téže soutěži Václav Haman. Ohromným talentem je také Adéla Sýkorová, kterou trenér Petr Kůrka pravidelně nasazuje do seniorského týmu žen. Ve sportovní pistoli vyrůstá rovněž výrazný talent v mladičké Petře Musilové, která skončila na ME jen krůček od medaile. Odhaduji, že pokud se týká zajištění účasti na příštích OH, budeme schopni navázat na počet sportovců, kteří nás reprezentovali v Aténách. Proti tomuto optimistickému výhledu však stojí méně úspěšná skutečnost a to jsou výsledky seniorů v olympijských disciplínách na MS a halovém i letním ME 2005. Někteří naši špičkoví střelci jako by si po Athénách vybírali oddechový čas, nebo nezvládli dobře marathón krátké sezóny, nebo pro ně bylo nepřekonatelnou překážkou větrné počasí otevřené střelnice v Bělehradě. Mrzí nás například neúspěch družstva mužů Mach, Opelka, Jeřábek v disciplíně libovolná malorážka 60 ran vleže, ve kterém byli naši střelci před čtyřmi lety mistry Evropy, na druhé straně páté místo v LM 3x40 není vzhledem k současnému rozložení sil neúspěch. Puškaři si vše vynahradili ziskem dvou zlatých a jedné bronzové medaile ve střelbě na 300m. Mrzí nás také neúspěch družstva v Libovolné pistoli, kde se nedařilo ani opoře Tenkovi, ani Borůvkovi s Bardisalem. Reputaci pistolářů zachránilo tentokrát družstvo rychlopalníků, které se umístilo na čtvrtém místě a stává se oporou pistolové skupiny. Na ME se nedařilo ani brokařům, zůstali bez medaile i bez finálových umístění.

Hodnocení našeho střelectví v rámci Evropské střelecké konfederace je dáno pořadím států podle počtu získaných medailí. České střelectví získalo v letošním roce celkem 16 medailí, z toho dokonce 7 zlatých. Nejvyšší měrou se o tuto lichotivou bilanci opět zasloužili střelci v disciplíně Běžící terč, cenné jsou ovšem i medaile a finálová umístění juniorů v olympijských disciplínách. Na ME v Bělehradě, kde se střílely všechny disciplíny včetně BT a broků, získali naši závodníci 11 medailí (6 zlatých), což Českou republiku posunulo na třetí až čtvrté místo v Evropě. Musíme ovšem brát v úvahu, že do uvedeného hodnocení se započítávají všechny medaile, to znamená z olympijských i neolympijských disciplín. Je to logické, každá federace může přece obsadil disciplíny podle svého vlastního výběru. Domnívám se, že Český střelecký svaz objektivně patří stále někam do první desítky pořadí evropských států, tedy mezi úspěšné země. Nemyslím si, že bychom byli celkově schopni konkurovat velmocím, jako jsou Rusko, Německo, Francie, Itálie. Našimi soupeři jsou spíše země jako Rakousko, Belgie, Dánsko, Švédsko apod., které mají srovnatelnou základnu. V tomto srovnání si určitě nevedeme špatně. Našim cílem ovšem je konkurovat těm nejlepším závodníkům v co největším počtu disciplín.

Vladislav Šaňák, 20.10.05