Světový rekord Davida Kosteleckého

Česká republika má v různých sportech skvělé sportovce, kteří mají zvučné jméno ve světě. Vrcholem jejich sportovních výkonů, které přinášejí radost a pěkné zážitky fanouškům, jsou světové rekordy. Střelba je jedním z těch českých sportů, který se může několika absolutními výkony a světovými rekordy chlubit. Některé výsledky střelců již nemohou být překonány; to v případě, že je dosažen absolutní nástřel. K těm patří absolutní výkon 600 bodů v poloze vleže, jehož dosáhlo i několik našich střelců. Jen vyjímečně se však podaří to, aby byl absolutní nástřel dosažen v soutěži, kde jsou uznávány světové rekordy. To se pak konkrétní závodník stává „nesmrtelným“, jeho jméno z historických záznamů již nikdy nezmizí. České střelectví má několik jmen, navždy uložených do světové historie. Jedním z nich je např. Miroslav Varga, který na Olympijských hrách v Seoulu v roce 1988 nastřílel 600 bodů v základním závodě. Namátkou mohu jmenovat ještě Leoše Hlaváčka, který v roce 2002 v Santo Domingu v disciplíně skeet dokázal zasáhnout všech 125 soutěžních terčů a rovněž se zapsal do listiny světových rekordů. K těmto vyjímečným osobnostem se v soutěži „Finále světového poháru 2006“, které se konalo ve dnech 2. – 8.10. ve španělské Granadě, připojil náš nejúspěšnější střelec současnosti v disciplíně trap David Kostelecký. Absolutním výsledkem 125 zásahů vytvořil nový fantastický český rekord a stal se spoludržitelem světového rekordu v základním závodě. Ve finále pak přidal 22 zasažených terčů a vytvořil spolu se svým soupeřem Rusem Alipovem nový světový rekord 147 terčů. V současné době je to jediný český střelec, který je držitelem finálového světového rekordu v olympijské disciplíně seniorů!

Tento vynikající výkon Davida Kosteleckého v prestižní soutěži Světového poháru byl logickou tečkou za jeho skvělou letošní sezónou. David startoval na všech vrcholných akcích roku, z důvodu nemoci vynechal jen SP ve Spojených státech. Tréninkové objemy začal nabírat na dvojnásobném soustředění v teplých podmínkách v Egyptě a již na první soutěži SP v Číně skončil ve finále šestý. V Káhiře vylepšil své umístění na třetí příčku a v Suhlu vybojoval dokonce stříbrnou medaili. Rozhodujícím „krokem“ však byl Davidův výsledek na Mistrovství světa v Zagrebu – skončil těsně za finále osmý, ale vybojoval kvalifikační místo pro Olympijské hry v Pekingu! Svou příslušnost k absolutní světové špičce potvrdil i na Mistrovství Evropy v Mariboru, kde se rozstřeloval o medaile. Snad nejcennější „devizou“ a přínosem letošní sezóny byla vedle špičkových výsledků podle střelcova vyjádření vyrovnanost a stabilita letošních výkonů. Na otázku, v čem spočívá příčina této pozitivní bilance David bez rozmyšlení uvedl spolupráci s psycholožkou paní PhDr. Evou Šauerovou.

Dosažení světového rekordu je však určitě podmíněno celým souhrnem faktorů. Základem je střelcův talent, reprezentovaný schopností rychlé reakce, koordinace a rozhodnosti, jeho celková vyzrálost, pramenící z mnohaleté přípravy, absolvování úspěšných i neúspěšných soutěží. Připomeňme, že David začal se střelbou někdy před sedmnácti lety. Jeho začátky mimo dědy a bratra ovlivnili nejvíce trenéři Bertrámi a Macháček. David absolvoval své první Mistrovství Evropy v roce 1992 a hned veleúspěšně, skončil pátý a družstvo juniorů zlaté! Jeho vrcholem v kategorii juniorů byl zisk titulu mistra světa v roce 1995 na Kypru, kde nastřílel výtečný výkon 122 terčů a ještě se musel ke zlaté medaili prodrat přes čtyři rozstřely! Při svém prvním startu na Olympijských hrách 1996 v Atlantě skončil někde uprostřed startovního pole, což ale s odstupem nehodnotí jako neúspěch. K mimořádným Davidovým úspěchům patří zisk stříbrné medaile na ME 98 s výtečným výkonem 124 terčů, ale zvláště šesté místo na OH 2000 v Sydney. Sám je také velmi hrdý na zisk titulu mistra Evropy 2002 výsledkem 122+23 terčů. V roce 2004 nastala v jeho sportovní přípravě významná změna – přešel do péče armády ČR do střediska v Hradci Králové a začal intenzivně spolupracovat s psycholožkou p.Šauerovou. Uvádím zde tento Davidův výkonností vývoj proto, abychom zaznamenali, jak dlouhá je cesta sportovního střelce v brokových disciplínách od úplného začátku až po vrchol ke světovému rekordu – v tomto případě to bylo 17 let!

Ačkoliv se David Kostelecký na soutěžích nejraději drží jakoby stranou, koncentrovaný na sebe a svoji práci v soutěži, v diskusi o metodách tréninku, materiálových podmínkách, psychologické přípravě a přístupu k soutěži je velmi otevřený. Od doby, kdy skončila kolektivní spolupráce s firmou Beretta používá zbraň Perazzi. Říká, že konkurenční Beretta je naprosto rovnocenná, ale technici Perazzi jsou mnohem vstřícnější a váží si dobrých střelců. David má zbraň „ušitou na míru“, speciálně vyváženou, s pažbičkou na jeho dlaň, s možností regulace rozptylu (čok), s rozdílnými hlavněmi vybranými podle toho, jak daleko střelec zasahuje terče. David nyní v sezóně trénuje obvykle dva až třikrát týdně, přibližně 150 nábojů. Připouští, že střílí méně než v minulých letech, stejně jako omezil počet závodů na deset. Při jeho dokonale zažité technice je cílem více šetřit síly a mít čas na další činnosti, které ovšem slouží opět ke zlepšení výsledků. Říká, že ho nyní trénink i závody ohromně baví a má z nich radost, není tolik unavený. Spolupráci s psycholožkou považuje za velmi důležitou složku přípravy, dlouhodobě řeší zlepšení koncentrace. Mimo toho, že mu pomohla překonat některé životní situace, učí se ještě lépe zvládat závodní stavy, sebekontrolu při závodě. Jde o to soustředit se „na 150 procent“ na výlet terče, předsazení a tedy jen na výstřel, všechny ostatní myšlenky potlačit. Přes ohromné Davidovo zlepšení a hlavně stabilizaci výsledků oba odhadují, že jsou teprve v polovině cesty. David ovšem věnuje velké množství času fyzické přípravě, hraje zvláště tenis a squash, které mu pomáhají udržovat rychlost reakce, běhá a v zimě speciálně posiluje.

Před odjezdem na finále SP do Granady jsem se Davida ptal, jak se před soutěží cítí a čeho by chtěl dosáhnout. Bylo to na sklonku sezóny, nebyl si jistý, zda se přece jen neprojeví velké množství těžkých soutěží, stres spojený se snahou o vybojování místa pro olympiádu a celková únava. Finále SP nebral jako méně významný závod po sezóně, naopak, je to výsledek série soutěží z průběhu roku ze závodů z celého světa, proto odjel maximálně soustředěný. Považoval za výhodu, že se závodu účastní jen vybraná skupinka dvanácti závodníků. V takto obsazené soutěži není třeba hledat místo k odpočinku mezi položkami, vše je více pohodlné, prostředí klidnější, pohodové. Navíc střelnice v Granadě je komfortní, jedna z nejhezčích na světě a Davidovi sedí.

Závod začínal za dobrých povětrnostních podmínek slunečného počasí a bezvětří v devět hodin. David v prvních dvou položkách předvedl skvělý výkon, nejenže nechybil žádný terč, v obou položkách musel jen dvakrát použít druhý výstřel, zasahoval téměř čistě. Ve třetí položce však již přišla mírná nervozita, pětkrát musel použít druhou ránu, říká, že měl i štěstí. Prolétlo mu hlavou, že se rodí čistý výsledek, musel se nutit ke koncentraci. 75 zasažených terčů jej zařadilo na čelo startovního pole. Snad jenom sportovci, kteří mají soutěže rozložené do více dnů mohou pochopit, jaká je noc, rozdělující závod. Celý život se učí, jak s myšlením v noci naložit, ale když dojde k vypjaté situaci, naučené metody selhávají. David šel brzo na večeři a dal si dvě malá piva, což u něj představuje slušnou dávku uspávacího prostředku. Přesto ještě dlouho četl, aby usnul. Budíček měl na půl sedmou, zvládl všechny před závodní procedury a v devět hodin opět pokračoval v závodě. Avšak odstřílel pouze celkem 7 terčů a na vrhačkách se stala závada. Bohužel, střelci museli 50 minut čekat a pak ještě následovalo vyhození sedmi holubů do vzduchu, neboť pořadatelé nemohli seřídit vrhačky do správného místa osnovy. Hrozilo, že střelci vyjdou z tempa a závod se znehodnotí. David to však zvládl. Položku, která trvala celkem neuvěřitelných 1 hodinu a 20 minut zvládl na jedničku, čistě, vše na první pokus s jediným výstřelem! Tam David vidí příčinu pozdějšího úspěchu a velmi si váží toho, že se nenechal vyvést z konceptu. K poslední položce nastoupil za pouhých 40 minut, pořadatelé neupravili přestávky, ale závod se odehrával podle původního časového plánu. To jej však již nemohlo zabrzdit, opět pokračoval spolehlivou střelbou k cíli. Největší tlak pociťoval v posledních pěti terčích, prošlo mu hlavou, že může nastřílet absolutní výkon a světový rekord, ale nesmí to zkazit…tady se ukázalo, jak prospěšná byla psychická příprava pro vypjaté situace. Vydržel v koncentraci a výsledek 125 zásahů byl na světě!

Davida čekalo ještě finále, ale až za čtyři hodiny! Najedl se a na hodinu usnul. Samozřejmě, že chtěl finále vyhrát a věřil, že se mu to podaří. Měl náskok tří terčů na Rusa Alipova a doufal, že tento zkušený závodník přece jen nějakou chybu udělá. Alipov je podle Davida v současnosti nejlepší světový střelec v disciplíně trap. Umí nejlépe finále, kde se smí použít jen jeden náboj. David se však v této náročné střelbě po jedné ráně velmi zlepšil a naděje na vítězství si dělal právem. Finále bylo bojem, hodným vyvrcholení mezinárodní sezóny. David minul pátý, čtrnáctý a devatenáctý terč a při bezchybné střelbě svého soupeře čekal, zda Alipovovi v posledních šesti ranách jeden z terčů „ulétne“. To se však nestalo a tak po senzačním výsledku ruského střelce 25 zásahů pokračovala soutěž mezi Kosteleckým a Alipovem při rovnosti zásahů 147 terčů (světový rekord) dále rozstřelem. David minul až sedmý terč, ale zlatou medaili získal nakonec jeho soupeř, olympijský vítěz z Athén 2004 Alipov. Náš střelec však právem nebyl zklamaný, prohrát po boji není ostuda, zvláště když výsledek je světovým rekordem...

Rozhovor s Davidem Kosteleckým na téma „světový rekord“ mi o střelci samotném přinesl několik zajímavých poznání. David je typ člověka, který je do střelby absolutně „ponořený“, je to dokonalý profesionál, který jde krok za krokem ke svému vysněnému cíli, jednou vyhrát Mistrovství světa. K tomu samozřejmě potřebuje odpovídající podmínky, což je materielní a ekonomické zabezpečení a starty v mezinárodních soutěžích. Přitom potřebuje mít pocit volnosti a důvěry, aby si mohl svou přípravu řídit víceméně sám. Naštěstí má v současné době okolo sebe lidi, kteří mu věří a může se na ně spolehnout, ať již je to v Dukle Hradec Králové nebo v Českém střeleckém svazu. Na přímou otázku, co je podle jeho názoru příčinou úspěchu v Granadě jmenoval na prvním místě psycholožku, dále kvalitní přípravu, dobré podmínky v místě konání soutěže, dobrou tříštivost terčů, kvalitní vybavení a několik dalších souvislostí, jenom si pořád nemohl vzpomenout na to, že on sám byl tím, kdo výsledek nastřílel. To svědčí o jeho pokoře, o zvláštním přístupu k závodům, kde peníze pro něj nehrají roli. Říká, že střelba nikde na světě nikoho neuživí a proto je třeba budovat si zázemí včas. Zajímavé je, že po zkušenostech již nestojí o publicitu, střílí pro sebe, pro radost, pro to, aby si splnil své cíle.

Ještě jednou gratulujeme Davidovi Kosteleckému k vytvoření světového rekordu a přejeme mu, aby pokračoval v kvalitních výkonech i v další letech své střelecké kariéry.

V Praze, 22.11.06 Vladislav Šaňák