Pobyt v USOTC splnil oèekávání

Když jsme 26. listopadu pozdì v noci dorazili do Olympijského tréninkového centra USA (USOTC) v Colorado Springs (COS), nevìdìli jsme pøesnì, jak bude náš 15ti denní pobyt vypadat. Brzy jsme se ale zadaptovali a pomìrnì hladce jsme zvládli také aklimatizaci pobytu v nadmoøské výšce 1800m. Také s èasovým posunem minus 8hod. jsme se zdárnì vypoøádali. Až na nìkteré „rýmové“ stavy nikdo z nás nemìl žádné vìtší zdravotní problémy a nekonala se ani tak trochu oèekávaná „ponorková nemoc“, ke které obèas dochází pøi delším pobytu v úzkém kolektivu. Každý z nás si sice prodìlal svùj trochu náladový den, ale nikdy natolik, aby to náš kolektiv narušilo. Pøíliš èasu na nìjaké lelkování jsem našim støelcùm také nedopøál, tak nìž jsme se nadáli, už jsme balili kufry na cestu domù.

První týden jsme zažívali v COS pøekrásné poèasí. Denní teploty dosahovali až k 18stC.a bylo nádhernì sluneèno. Vìtšinu èasu jsme ale trávili na støelnici a tak jsme z toho mnoho nemìli. Poèasí se pokazilo pochopitelnì v dobì, kdy jsme se chtìli vydat na vysokohorský výlet na Pikes Peak. Zaèal foukat vítr a na výlet do 4300m n.m. se nejelo. Druhou polovinu pobytu nás provázel vìtšinou sníh a teploty až k minus 12st.C. veèer a okolo –6st.C. pøes den. Takové velké rozdíly pøináší blízkost horského masivu Rocky Mountains. Katka Emmons, která zde již nìjakou tu dobu pobývá, nám potvrdila, že zde mùžete jeden den nosit triko s krátkým rukávem a druhý den budete odhrabávat 15cm snìhu v zimní bundì. Místní jezdí ve snìhu velmi opatrnì, protože málokdo má zimní pneu. Navíc podle toho jak se nám to jevilo, na snìhu umí øídit málo domorodcù. Vidìli jsme pomìrnì dost nehod a rozbitých aut øidièù, kteøí jeli sice pomalu, ale tu a tam nìkam sjeli, nebo do nìkoho vrazili. Silnice se udržují i pøi minimální výšce snìhu, ale prakticky se zde nesolí a tak se na silnici tvoøí krásná ledovka. Také v OTC se už od ètyø od rána prohánìly pluhy a vypadalo to, jako kdyby bylo pùl metru, i když vìtšinou hrabaly jen 3-5cm, protože víc snìhu najednou nenapadlo.

Co se tréninkù týká, všichni pilnì plnili pøedepsané tréninkové dávky, èasto dvoufázové. Vzduchovku jsme po prvním týdnu opustili a vìtšinou jsme trénovali malorážku. Výjimkou byla pouze Mikulášská støeda 5.12., kdy jsme uspoøádali spoleènì s FRA a USA závod družstev na zpùsob nìmecké Bundesligy. Družstva byla tøíèlenná a my jsme skonèili druzí za domácím týmem. Za nás jsem nominoval dìvèata (Ka99, Pa95 a Adi92). Kluci støíleli na papírové terèe spolu s ostatními. Závod byl velmi zajímavý a diváci, kteøí se pøišli podívat, odcházeli spokojeni. Pokud bylo volno, trávili jsme ho èasto v posilovnì na bìžícím pásu, nebo spoleènì se støelci FRA a USA pøi nìjaké jiné zábavì jako napø. bowlingu, nebo biliáru. Obèas jsme také zavítali do nedalekých nákupních center, kde jsme se pøi dnešním, pro nás pøíznivém kurzu dolaru, také dokázali dostateènì odreagovat. Dvakrát jsme také absolvovali spoleènou mezinárodní veèeøi mimo OTC. Bìhem šesti tréninkových dní na 50m zde každý vytrénoval okolo 1400 patron. V dalších šesti dnech byla vzduchovka a zbývající 3 dny pobytu byly volné. Pøestože byl tréninkový plán velice nároèný, všichni vydrželi se silami až do konce pobytu a nikdo si neulevoval. Vìtšina také pøedvádìla ve svých parádních disciplínách velmi slušné nástøely. Nyní je potøeba, po krátké vánoèní pøestávce, udržet si pravidelné tréninkové tempo v malorážce i bìhem prvních mìsícù v roce 2008, kdy se v našich klimatických podmínkách ještì nedá støílet venku. K tomu také pøispìjí další reprezentaèní soustøedìní. Dvì kratší doma (leden Plzeò a únor Brno) a jedno delší v bøeznu, kdy bychom mìli odjet na 14 dní nìkam, kde je možné trénovat malorážku venku. Kromì soustøedìních budou mít støelci ještì další individuální tréninkovou pøípravu v hale naplánovanou tak, aby na nároènou pøíští sezónu byli dobøe technicky, fyzicky i psychicky pøipraveni.

Cesta do USA je nyní letecky pomìrnì pøíjemná. Od kvìtna letošního roku létá pravidelná linka z Prahy pøímo do Atlanty (i zpìt), takže se na cestì do COS pøesedá pouze jednou a celá cesta zabrala, s ohledem na èasový posun, jeden den pøi cestì tam a jeden a pùl den pøi cestì zpìt. Lety, resp. cestující z celého svìta jsou pøi cestì do USA pod pøísnou kontrolou. Ani lety z Prahy nejsou výjimkou, takže celkové odbavení zavazadel a zbraní v Praze pøi cestì do USA zabralo letištnímu personálu pomìrnì dost èasu. Když jsme si už mysleli, že máme všechnu agendu za sebou, èekalo nás pøekvapení pøi pøíchodu na gate. Fronta pøi prùchodu rentgenem pøed vstupem do letadla byla až do poloviny haly. Èekali jsme tam dobrou hodinu. Pøíèinou jsou právì pøísné prohlídky osob a kabinových zavazadel. Tím se také náš odlet o hodinu opozdil a èas na pøestup v Atlantì se tím výraznì zkrátil. V Atlantì totiž vstupujeme na území USA a tam se také musí projít pasovou kontrolou a 2x zkontrolovat zavazadla. Let z Prahy trval ca.11hodin. Na pasové kontrole byla však totální „zácpa“ a strávili jsme tam další èekací hodinu. Už jsme se rozlouèili s tím, že bychom let v 19:20 do Colorado Springs stihli. Pasovou kontrolu v Atlantì jsme totiž opouštìli pouhých 45 minut pøed odletem letadla do COS a to nás ještì èekal pøesun na jiný terminál, odbavení zbraní na celnici pøi vstupu do USA a další kontrola pøi odbavení zavazadel do naší cílové stanice. Matt a další støelci USA, kteøí s námi cestovali z GP Kooperativa a šli vstupem pro obèany USA nám ale zatím všechna zavazadla naložili na vozíky a pomohli pøi kontrolách. Malé letadlo do Colorado Springs si navíc nemohlo dovolit odletìt bez naší „poèetné“ skupinky a tak se zpozdilo. Nakonec vše dobøe dopadlo a my jsme do COS odletìli, i když až pøed devátou veèer, kvùli èemuž nás nìkteøí další cestující asi nemìli moc rádi. Let malým letadlem CRJ 700 pro 70 pasažérù trval 3,5hodiny. Zavazadla nám pøišly všechny a tak jsme se naložili do pøistaveného autobusu, který pro nás a pro støelce USA z tréninkového centra pøijel. Já jsme si vyzvedl v pùjèovnì zamluvený MiniVan Chrysler pro 7 osob a do centra jsme dorazili asi po 30 minutách jízdy. Na recepci trochu trvalo než nám vydali všechny dokumenty a identifikaèní karty potøebné k pobytu a do postelí jsme zalehli až pozdì po pùlnoci.

Cesta zpìt byla nároènìjší o to, že jsme vstávali po tøetí hodinì ráno (St 12.12.) a na letištì odjíždìli již ve 4:15. Letìli jsme ranním letem v 6:30 opìt do Atlanty. Na letištì nám s odvozem pomohl trenér David Johnson, který svým vozem naložil 4 naše støelce a já s Martinem Tenkem jsme jeli naším plnì naloženým MiniVanem. Celkem jsme mìli 18 zavazadel a ta už zaberou nìjaké místo.Navíc jsme kvùli nadváze vezli jedno zavazadlo Katky, která letìla nejdøíve k Mattovým rodièùm do New Jersey a do ÈR se vrací za týden. Za úèelem pøesné pøípravy zavazadel na odbavení jsme zakoupili rybáøskou digitální váhu což se nakonec vyplatilo. Všechna zavazadla jsme dokázali dovážit témìø pøesnì na 23kg nebo ménì.. Povolena jsou 2 zavazadla na osobu (ekonomická tøída, kterou létáme) a každé zavazadlo navíc s váhou do 23kg stojí 125 USD. Na pøepážce pøísnì sledovali váhu zavazadel a dohadovali se o tom, zda nám pustí 52 (23,6) liber místo povolených 50 (22,7kg). Když zjistili, že žádné z našich zavazadel nemá více jak 52 liber, problémy nedìlali. V opaèném pøípadì mají právo úètovat za vyšší váhu dalších 50 USD (od 23kg do 32 kg).Naštìstí nebyl problém odbavit zavazadla až do Prahy, vèetnì kontroly zbraní, takže na rozdíl od cesty z Prahy do USA nás na letišti v Atlantì èekal už jen pøesun na jiný terminál s pøíruèními zavazadly a žádná jiná starost. Jediné co nechtìli v Colorado Springs udìlat, byla inspekce osobních a støeleckých tašek. Inspekce zavazadel probíhá bìhem tranzitu vnì USA, takže bylo jasné, že až poputují zavazadla skrze rentgen v tranzitu v Atlantì, urèitì úøedníky zaujmou rùzné divné pøedmìty v našich báglech (jako stativy, háky apod.). Pokud nenecháte pøi odbavení zavazadlo odemèené, inspekce vám v nejlepším pøípadì uštípne zámky a v tom horším znièí zakódovaný zámek kufru, uøízne zip apod. Zkrátka pokud se na rentgenu objeví jakákoliv podezøelá vìc, tak zavazadlo jakýmkoliv zpùsobem otevøou a pokud se jim ten který pøedmìt zdá podezøelý, mají právo jej vyjmout. My jsme tentokráte nechali zavazadla odemèená (pøi cestì tam jsme pøišli o mnoho zámkù..), a po vybalení zavazadel v Plzni, jsme zjistili, že vìtšina našich zavazadel opravdu inspekcí v Atlantì prošla, o èemž nás informoval do zavazadla vložený inspekèní list. Odlet z COS a pøílet do Atlanty probìhl podle plánu a protože jsme se v Atlantì pohybovali pouze v tranzitu a neprocházeli jsme pasovou kontrolou, mìli jsme do odletu do Prahy 5 hodin èasu. Zpøíjemnìním dlouhého èekání byl zdarma pøístup k wifi-internetu v letištní hale, a tak jsem mohli komunikovat s domovem. V jedné z mnoha restaurací jsme se najedli, udìlali jsme krátké vyhodnocení soustøedìní a pøesnì v 17:50 se s námi vzneslo letadlo smìrem do Prahy. Cesta byla o díky pøíznivým vzdušným proudùm o nìco kratší než když jsme letìli opaèným smìrem. Trvala 9,5hod. a vìtšinu èasu jsme v letadle prospali. Spoleènost DELTA nasazuje na spojení do Prahy a zpìt ze své letky typ Boeing 767-300ER pro 214 cestujících, který není pøíliš velký a velkou nevýhodou je pomìrnì malý prostor pro uložení pøíruèních zavazadel do boxù nad hlavu pasažérù. Zejména pro dálkové lety si cestující berou s sebou na palubu zavazadla na hranì max. povolených rozmìrù 53x35x23 plus zpravidla ještì notebook. Poslední nastupující mají proto vìtšinou velké problémy najít místo pro uložení svých zavazadel. Let byl jinak pøíjemný a po pøíletu do Prahy v 9:10 ve ètvrtek ráno jsme mìli velkou radost ze všech doruèených zavazadel, což se mnì osobnì letos mnohokrát nepoštìstilo. Na letišti v Praze nás oèekával pan Šaòák, kterému jsme pøedal všechny dokumenty, potøebné k vyúètování celé akce, a pan Sedlák, který nás odvezl do Plznì, odkud se všichni rozjeli do svých domovù.

Tréninkový program našich v USOTC:

26.11. cesta

27.11. volno , výlet a procházka v horách

28.-29.11. tréninky 10m a odpol. fyz.pøíprava (bìh)

30.11.-2.12. závody 3xAir na 10m s finálem každý den

3.12. Volno, plánovaný výlet na Pikes Peak odpadl a tak jsme navštívili nedaleké staré mìsto Manitou Springs

4.12. dvì fáze tréninku 50m doplnìné veèer bìhem na pásu.

5.12. dop. soutìž+trénink 10m FRA-USA- CZE (systém Bundesliga), odp. trénink 50m

6.12. dvì fáze tréninku 50m doplnìné veèer bìhem na pásu.

7.12. Mìøený trénink 60+40+40, odpoledne volno a smíšená soutìž v bowlingu

8.12. Trénink 50m 8:30 – 13:30, odpoledne individuální fyzická a regeneraèní aktivita

9.12 Volný den, plánovaný výlet na Pikes Peak opìt odpadl pro nepøízeò poèasí, odpoledne výlet a procházka v horách.

10.12. Dopoledne prodloužený trénink 50m 8:30 – 14:00, veèer spoleèná veèeøe s USA v Manitou Springs, kde se náš mladý seznámil kromì jiných i s nìkterými významnými støeleckými legendami jako napø. s panem Wiggerem, Andersonem, Foothem..

11.12. Dopoledne prodloužený trénink 50m 8:30 – 13:00 , odp. balení zavazadel a pøíprava na cestu.

12.12. Vstávání 3:15, nakládání ve 4:15, ve 4:30 odjezd z OTC a v 6:35 odlet...

Petr Kùrka – státní trenér / pušky