Puškaři na OH v Londýně

Nejdříve ještě několik všeobecných informací. Olympijské hry v Londýně byly opravdu jiné, než ty předchozí v Pekingu. Měly zcela jinou atmosféru. Ve Velké Británii, odkud jistě přicházelo na sportoviště nejvíce diváků, lidé rozumějí sportu a jsou s ním hodně spjatí. Zatím co v Pekingu byly často na tribunách „zasloužilí pracovníci z továren“ a školní mládež, aby sportování vůbec mělo nějakou diváckou kulisu, v Londýně bylo na všechny sporty v hledištích vyprodáno. My, střelci, jsme si užívali skutečné svátky, hlediště všech střelnic bývala plná a často se i diváci se vstupenkami nedostali do hlediště. Při soutěžích diváci dokonce aplaudovali po zásahu desítky, pokud se jednalo o domácí střelce, ale dovedli ocenit i celou položku a výborný výsledek v závodě u zahraničních sportovců. Někteří naši závodníci přirovnávali „fandění“ diváků k Bundeslize v Německu. Rozhodčí na palebné čáře již před začátkem soutěží vyhlásili, že nebudou diváky nijak usměrňovat a že hlasité projevy přítomných osob očekávají. Pokud zmiňuji rozhodčí, myslím, že udělali pro úspěch střeleckých soutěží na OH hodně pozitivního. Nejenom členové Jury, ale hlavně místní rozhodčí na střelišti a celá obsluha se chovali maximálně vstřícně, hýřili dobrou náladou. Součástí jejich vyhlášení bylo i oznámení, že jsou na OH proto, aby závodníkům pomohli a ne aby jim dělali problémy. To neznamená, že by neudělali pečlivou přejímku s kontrolou výstroje. Pomáhali dokonce i s překrytím jakýchkoliv reklamních nápisů, včetně jmen výrobců zbraní. K tomu jim posloužily různobarevné textilní lepicí pásky. Mnozí závodníci a jejich polepené zbraně vypadali poněkud „pestře“, ovšem účel světí prostředky. V průběhu soutěží jsem prakticky ani jednou nezpozoroval, že by rozhodčí někoho obtěžovali s výstrojí, nebo že by vstupovali do závodníkova teritoria. Možná, že bychom se v tomto ohledu mohli také přiučit.

Po návratu z OH jsem dostával často otázky, jaká byla olympijská vesnice, jídlo, doprava na střelnici, český dům, jak vypadal náš běžný „provoz“. Ve srovnání s Pekingem byla olympijská vesnice na malém prostoru, výpravy obývaly několika pokojové byty v šesti a sedmi patrových budovách. Čeští střelci se vešli do jednoho patra, všichni závodníci a trenéři tak mohli být v neustálém kontaktu. Připomínalo mi to tak trochu „pionýrský tábor“, kdy výhody společného ubytování byly vykoupeny ztrátou soukromí. To je ovšem průvodní jev olympijských her, společné ubytování je často horší, než v době kvalifikačních soutěží. Musí se také počítat s hlučnými sousedy, sportovci některých států (v našem případě Brazílie) si jedou olympiádu „užít“ a svoji radost ze života dávají hlasitě najevo. Poslední noc před závodem, kdy se těžko usíná i v klidu, často bdění prodlužovaly zvuky z ulice. Mohly by o tom povídat zvláště Katka Emmons a Lenka Marušková, před závodem se nemohly dostatečně vyspat. I to ale patří k soutěžím na OH.

Ve vesnici pořadatelé připravili pro účastníky hernu se sportovními hracími automaty pro volný čas a k rozptýlení, další možností k využití volna byla prodejna suvenýrů. K tomu několik obchůdků s poštovními známkami, s věcmi denní potřeby, nealkoholickými nápoji, internetová kavárna a kadeřnictví, kde „zkrášlovali“ sportovce zdarma. Na sportovní přípravu navazovala možnost navštívit dobře vybavenou posilovnu, pokud ovšem posilování potřebovali k úspěšnému startu v soutěžích. Řešením pro volný čas mohl být i výlet do města nebo návštěva Českého domu (o tom později). Angličané prostě splnili svůj slib, že se v případě Londýna bude skutečně jednat o skromnější olympijské hry.

Pokud jde o stravování, posloužila všem účastníkům rozlehlá společná jídelna, imaginárně rozdělená na několik sekcí. K odběru byla připravována strava anglického, evropského, amerického a asijského typu a v jídelně byl rovněž velký pult sponzora OH McDonald´s. Použití plastového nádobí mě osobně dávalo pocit provizorního stravování na dovolené pod stanem a kvalita jídla asi vyhovovala anglickým měřítkům. Na šíři sortimentu od italských špaget po japonské suši není možné si stěžovat, nicméně o výrazné chuti jídel lze těžko hovořit. Zkoušeli jsme některá obvyklá jídla, která byla v nabídce k dispozici po celých 24 hodin. Např. kuřecí prsa - byla grilovaná a tudíž suchá. Nebo ryby, také kdykoliv „k mání“, jako např. losos, záchrana pro všechny situace - bez chuti a zápachu. Hovězí – tuhé. Vepřové – jen grilované, mastné. Pořadatelům není možné nic vyčítat, ale najít nějaké jídlo, na kterém bych si pochutnal, bylo obtížné. Abych si jen nestěžoval – jednou jsme objevili v nabídce anglické kuchyně kachnu! Skvěle udělanou, za kterou by se nemusela stydět ani některá z věhlasných pražských restaurací. Častokrát jsme se však „uchýlili“ právě k McDonaldu, kde jsme přesně věděli, co budeme jíst a zdravé stravování jsme ponechali na domov.

Střelnice pro olympiádu byla, jak známo, postavena „na zelené louce“, s tím, že po skončení her bude kompletně rozebrána a pozemek vrácen do původního stavu. Většina čtenářů asi nějakou fotografii jednotlivých budov střelnice viděla, mnozí jistě navštívili areál při OH. Celkově je možné konstatovat, že se pořadatelům jejich záměr skutečně podařil. Zjednodušeně popsáno, budovy tvořily trubkové konstrukce, potažené plátnem, kombinované s některými dřevěnými částmi. Vnější dojem byl ovšem dokonalý, střelec si připadal jako na běžné střelnici. Jak se ukázalo, úspěšný byl i nápad použít pro střelbu na 10 m střeliště „padesátky“ s tím, že se po dobu využití střelnice pro vzduchové zbraně spustí za terči mobilní stěna, tak jako je tomu ve finálové hale v Plzni. Ušetřila se tak výstavba samostatné střelnice pro soutěže na 10 m. Další velevýznamnou informací, přesahující rámec skončených her a kterou londýnští pořadatelé vyslali do světa je to, že střelecké soutěže je možné uskutečnit téměř v centru města a není nutné stavět mohutné „hrady“, které pak nejsou využívány (Atény). To by mohlo posloužit jako další argument pro setrvání sportovní střelby v olympijském programu, pokud by někdo chtěl náš tradiční olympijský sport z olympijských her odsunout.

Dostáváme se k tomu podstatnému, účasti střelců v puškových disciplínách na OH v Londýně. Jak známo, základní podmínkou pro účast na olympiádě je zisk kvalifikačního místa. To, že ve světě se ve všech střeleckých disciplínách rychle rozšiřuje počet střelců, schopných dosáhnout kvalitního výsledku, je věc notoricky známá. Spolu s tím roste i množství finančních prostředků, které jsou jednotlivé státy schopné a ochotné investovat do přípravy a následně do účasti svých reprezentantů ve světových soutěžích. I v tomto kontextu je třeba vnímat úsilí, směřující k zajištění účasti na OH. Nemyslím si, že by nejlepší střelci ČR neměli srovnatelné podmínky v období od MS 2010 v Mnichově do skončení ME na 10 m 2012 ve Finsku (únor 2012), kdy bylo možné QP získat. Jiná otázka je však konkurenceschopnost našich střelců v puškových disciplínách, od které se odvíjely šance na úspěch, korunované účastí na OH v Londýně.

Dlouhodobě se daří, zejména díky světové výkonnosti Kateřiny Emmons, skupině žen. Od Katky se také vcelku bezproblémový zisk QP, zvláště ve vzduchové pušce, očekával. K dalším kandidátkám účasti na OH patřila ve stejné disciplíně po mateřství Pavla Kalná. Přestože se Sýkorové dávala šance spíše v disciplíně SM 3x20, její výkony nasvědčovaly, že by mohla být úspěšná rovněž na 10 m. Do hry mohly vstoupit také juniorky, některé výkony Gabriely Vognarové, Nikoly Mazurové a dalších dávaly určitou naději. V začátku kvalifikací, na MS v Mnichově 2010, však juniorky startovaly ve své kategorii (a získaly tituly mistryň světa) a ženám se v boji o QP nedařilo. Pokud jde o muže, naši střelci se vleže, kde měli mít určité šance, neprosadili ani do kvalifikace. Ve vzduchovce stříleli sice Rozsypal i Haman solidně, stejně jako následně Haman na 3x40 (1164), jejich výsledky však na postup do finále zdaleka nestačily. Vše se tedy soustředilo k soutěžím světového poháru, začínajícím v březnu v roce 2011 v Sydney. Emmons do Austrálie a následně do Koreje necestovala, potřebovala si po halovém ME 2011 v Brescii odpočinout a tak se jarního „východního turné“ účastnili Haman a Sýkorová. Pro SP v Sydney a Changwonu jsme si nedělali zvlášť velké naděje, náš pobyt byl zaměřen ve velké míře také na přípravu pro další kvalifikační soutěže. Adéla sice již o sobě nechala vědět, když postoupila v obou soutěžích do finále (podrobně viz. článek Sýkorová třetí na OH), ale na QP nedosáhla. Haman se celým pobytem „protrápil“, intenzivně trénoval, ale žádný slušný výsledek - mimo jeho 594 vleže v Changwonu – se nedostavil.

Po jarních soutěžích, kde se střílelo o účastnická místa na OH, zbývaly červnové závody SP ve Fort Benningu a Mnichově a následně už jenom ve střelbě na 50 m ME v Bělehradu. Kateřina nastoupila do soutěže ve vzduchovce ve Fort Benningu se zdravotními problémy, bolel jí bok. Výkon 394 na finále nestačil. Neprosadili se ani Sýkorová, Mazurová a Vognarová, stejně jako Šmol. Haman zůstal doma, snažil se získat lepší střeleckou formu. Počet příležitostí k zisku QP rapidně ubýval, se střelci v puškových disciplínách to nevypadalo vůbec dobře. Situace se na štěstí obrátila při posledním SP roku 2011, v Mnichově. Tam se výkonem 398 bodů prosadila Adéla Sýkorová a Kateřina Emmons ji v následující „směně“ stejným výsledkem napodobila. Obě naše závodnice střílely výborně i ve finále soutěže a skončily na stupních vítězů, „obtěžkány“ kvalifikačními místy. Muži ovšem zůstali mimo hru. V posledním dějství předolympijského dramatu, na ME v Bělehradě, se nejvíce přiblížil zisku QP Vladimír Haloda. Po nevydařené eliminaci zmobilizoval síly a díky výkonu 597 bodů postoupil do finále. Bohužel mu chyběly zkušenosti a zůstal bez konečného úspěchu. Ve standardu Petr Šmol neměl k umístění s QP daleko, ale to se bohužel nepočítá. V olympijské disciplíně SM 3x20 ran startovala se Sýkorovou a Emmons (obě již měly QP) ještě Valová. Ta jediná mohla ještě v posledním závodě do boje o Londýn zasáhnout. Skončila však 23. a tím se kvalifikační možnosti žen uzavřely.

Pro muže ale ještě malá šance zůstala. V únoru 2012 se soutěžilo o poslední kvalifikační místa na halovém ME ve Finsku. Ženy již svou „kvótu“ dvou možných míst vyčerpaly, proto byla z hlediska OH veškerá pozornost upřena k mužům. V nominačních závodech Šmol, Rozsypal i Haman nastříleli slibné výkony a tak se očekávalo, zda se podaří někomu z těchto účastníků ME potřebný výkon dosáhnout. Odhadovali jsme, že při výsledku cca 594 bodů by za určitých okolností mohl být QP získán. Nejvíce zkušeností z velkých soutěží měl sice Vašek Haman, ale nejslibnější formu v té době prokazoval Ondra Rozsypal. Po výtečných výkonech v Mnichově dokázal i na ME nastřílet výborný výsledek, 595 bodů. Skončil sice na 16. místě, potřebné kvalifikační místo však získal! Stálo při něm a tím i při celém puškovém týmu mužů štěstí, ale to přece přeje připraveným (vybojoval čtvrtý, poslední získaný QP pro OH)!

Do okamžiku konání předolympijských soutěží, SP v Londýně (duben 2012) zbýval už jen jeden měsíc. V té době již byla většina formalit, spojená s udělením povolení k dovozu zbraní a střeliva do Británie i dalších dokumentů vybavena. Po formální stránce tedy nic nebránilo kandidátům účasti na OH, aby si jeli olympijskou střelnici vyzkoušet. Ve všech disciplínách musel však být nejdříve vyřešen požadavek, aby si střelnici „osahali“ závodníci, kteří mají teoretickou šanci se OH skutečně zúčastnit. V puškových disciplínách to byl slušný rébus, neboť jsme chtěli dát šanci i úspěšným juniorkám. Kateřina Emmons se nakonec rozhodla, že do Londýna na předolympijskou soutěž nepojede a tak se nakonec Sýkorová, Mazurová,Vognarová a Brabcová do vymezeného počtu celkem třech míst v jedné soutěži vystřídaly.

V kategorii mužů ovšem bylo třeba vyřešit základní otázku, jak s QP, který získal Ondra Rozsypal, naložíme. Jedna z variant byla, že budeme respektovat toho, kdo místo získal, poskytneme mu veškeré zabezpečení a OH se zúčastní právě on. Skutečností ovšem bylo, že QP byl získán nikoliv na základě umístění ve finále nebo dokonce na stupních vítězů, jako tomu bylo v jiných disciplínách. V tom případě bych neváhal podporovat nominaci toho, kdo QP vystřílel. Další varianta řešila otevření kvalifikace pro vybrané závodníky, určení nominačních soutěží a obsazení OH střelcem podle výsledků v nominačních závodech. Po projednání s osobními trenéry střelců, kteří byli již před koncem roku 2011 určeni jako potenciální kandidáti účasti na OH (nutnost vyřizování dokladů pro OH), jimiž byli Haman, Rozsypal a Šmol jsem dospěl k rozhodnutí, že budu jako osoba pověřená řízením přípravy na OH v puškových disciplínách navrhovat Komisi řízení reprezentace „otevřenou“ variantu. Vycházel jsem při tom ze skutečnosti, že kvalifikační místo ve vzduchové pušce otevírá možnost startu pro našeho střelce na OH v závodě vleže, ve vzduchovce a ve standardu. Věřil jsem, že někdo z uvedených závodníků bude schopen se připravit tak, aby mohl být v některé z disciplín konkurenceschopný. Věřil jsem současně, že otevřením nominace by se mohlo podařit oživit motivaci puškařů, aby neměli jen sezónu bez vrcholného závodu. Komise řízení tento záměr - otevřít nominaci - schválila. To současně znamenalo, že se dořešila koncepce přípravy kategorie mužů k olympijským hrám. Na předolympijskou soutěž do Londýna byli nominování všichni tři střelci muži v puškových disciplínách Rozsypal, Šmol a Haman, neboť někdo z nich měl být později tím vyvoleným. Jako podklad pro nominaci měly sloužit výsledky dosažené na všech třech soutěžích SP, tedy v Londýně, Miláně a Mnichově. Den, kdy bude nominace na OH stanovena, byl určen na 28.5.2012.

Rád bych se nyní zastavil u osoby závodníka, který kvalifikační místo získal, u Ondry Rozsypala. To je střelec, který je již delší dobu členem oddílu MV v Plzni, má za sebou starty na juniorském ME a MS, kde získal jako člen družstva bronzovou medaili. Startoval i na MS v roce 2010 v Mnichově, kde nastřílel nadějný výkon 594 bodů a jeho dosavadním vrcholem byl podle mého názoru právě zisk kvalifikačního místa pro Londýn. Paradoxně to vše v situaci, kdy měl „nůž na krku“, kdy se rozhodovalo o pokračování nebo ukončení jeho sportovní činnosti v profesionálních podmínkách. Tohle všechno jsem si uvědomoval již v okamžiku, kdy se mělo rozhodovat o pojetí nominace. Z jisté nominace na OH se pro Ondru mým rozhodnutím stala „podmíněná“ nominace, nutnost se na OH probojovat, být lepší než ostatní. Jako první se o mém záměru dozvěděl právě on. Čekal jsem na Ondrovu reakci a byl jsem velmi rád, když přijal toto rozhodnutí absolutně sportovně. Neviděl jsem u něj ani stopy nějaké uraženosti, žádné námitky, výčitky, nebo něco podobného. Velmi jsem si toho u něj vážil. Ještě více jsem ocenil, že Ondrovi vydržel tento sportovní přístup po celou dobu kvalifikací. Domnívám se, že i potom, kdy se ode mne dozvěděl rozhodnutí, nominovat na OH Vaška Hamana.

Výsledky střelců v Londýně byly výrazně ovlivněny nepříznivým, až krutým počasím a nepohodlím nedokončené olympijské střelnice. Nejvíce se dařilo Petrovi Šmolovi, který se umístil ve standardu 3x40 v první dvacítce. V Miláně se výrazně prosadila Katka Emmons, když vyhrála soutěž ve vzduchovce a ve SM skončila druhá. Muži stříleli nevýrazně, největším zklamáním byly asi výkony Petra Šmola vleže, kde měla být jeho největší olympijská šance. Ve standardu foukal tak silný vítr, že se o možnosti porovnávání výkonů nedalo vůbec hovořit. S přítomným trenérem Burešem jsme dospěli k názoru, že výkony puškařů jsou tak nevýrazné, že bude třeba posoudit a rozhodnout podle výsledků soutěže SP v Mnichově, kde jsou pro všechny závodníky stejné podmínky (všichni vícekrát v Mnichově startovali) a závod je časově nejblíže k OH. U Rozsypala mohl rozhodnout solidní výkon ve vzduchovce, u ostatních dvou se čekalo, jak si s nastalou situací poradí. Ondru však vzduchovka „neposlouchala“, pokazil začátek a už se k dobrému výkonu nepřiblížil (588). Velmi solidní výkon 593 bodů podal Petr Šmol, ale k přesvědčivému výsledku, třeba postupu do finále, to nestačilo. Stejně jako u Hamana s 592 body. Vleže se Petrovi Šmolovi opět nedařilo (585), naopak Ondra naznačil zlepšení (592). Haman střílel M.Q.S. a docílil 589 bodů. Zbývaly poslední soutěže, eliminace a kvalifikace 3x40 ran. Všichni tři naši závodníci docílili, na svoje poměry, slušných výkonů. V kvalifikaci jim trochu „odskočil“ Haman, který nastřílel 1166 bodů a Rozsypal se Šmolem 1160. V soutěži žen se prosadila Adéla Sýkorová (viz. článek) postupem do finále s 586 body (198 vstoje) a za zmínku stojí i výkony Nikoly Mazurové ve vzduchové pušce (397) a SM 3x20 (582 a 576). Katka Emmons střílela spíše tréninkově, v tempu, zkoušela si rychlejší spouštění.

Nominační soutěže skončily a přišel čas stanovení a projednání nominací na OH a jejich nahlášení Českému olympijskému výboru. S určením jmen v kategorii žen nebyly žádné problémy, již dlouhodobě se ke startu na OH připravovaly Katka Emmons a Adéla Sýkorová, které byly nominovány na soutěže ve vzduchové pušce a SM 3x20 ran. Po zvážení všech okolností jsem se rozhodl k oznámení návrhu nominace Vaška Hamana na všechny tři disciplíny. Vedlo mě k tomu přesvědčení, že Vašek bude po jeho předchozí účasti na OH v Pekingu, MS v Mnichově a dalších úspěšných startech na velkých soutěžích schopen bojovat ve standardu 3x40 i VzPu na olympijských hrách o slušné umístění, nepojede se OH jenom zúčastnit. V jeho prospěch jsem se přiklonil zvláště po výsledku 1166 v posledním závodě SP v Mnichově, kdy všem našim kandidátům šlo o všechno.

Jak si vedli v Londýně

Výsledky našich děvčat na OH jsou dostatečně známé. Úspěch Adély Sýkorové byl a je dosud středem zájmu médií, stejně jako byl ohromný zájem soustředěn ke startu Kateřiny Emmons, zvláště ve vzduchové pušce. Přesto, že Katka nezískala medaili, musím za sebe připomenout, že její čtvrté místo je vynikajícím úspěchem. Velice obdivuji, jak zvládla mediální tlak, byla schopná komunikovat s novináři téměř do poslední chvíle před závodem. Zvládla soutěž na samém začátku olympijských her, kdy jsou všichni natěšení z toho, že závody konečně začaly. Všichni od ní úspěch očekávali a ona si s touto situací poradila. To, že skončila nakonec čtvrtá, bylo podle trenéra Petra Kůrky, který Katce v Londýně při trénincích a závodech pomáhal, maximum možného. Kateřina nemohla dát sportovní přípravě tolik, kolik by potřebovala a to se projevilo zejména v závodě 3x20 v poloze vkleče. Katka sama vysvětlovala novinářům, že dnes už má jiné priority, jako malou dcerku Julii, manžela, rodinu…Z toho důvodu rovněž oznámila, že ukončuje svoje „zápolení“ s malorážkou a bude se věnovat jenom vzduchovce. Byli bychom rádi, kdyby našla v sobě energii, aby českému střelectví pomohla ještě i v dalších letech, včetně blížícího se Mistrovství světa 2014 ve Španělsku, kde již bude možné získat kvalifikační místa pro OH v Riu.

Vašek Haman v Londýně neuspěl. Někteří trenéři říkají, že s výkonností, kterou muži před Londýnem předváděli, neměli snad ani na OH startovat. Jistě, je to jeden z úhlů pohledu, který ovšem svádí k domněnce, že na olympijské hry se jezdí jenom pro medaile, jinak účast nemá smysl. S tím se nedá souhlasit. Vždyť nejenom ve střelectví, ale i v dalších sportech, startují závodníci, kterým se o předním umístění ani nesní. Jde snad také o to, že Olympijské hry jsou sportovním svátkem, místem setkání sportovců, kteří splnili kritéria daného státu a mezinárodní federace a mají morální právo se her zúčastnit.

Haman odcestoval na OH již 20. července, s Kateřinou Emmons, aby se mohl připravit na své závodní starty. Po několika dnech, které využil k intenzivnímu tréninku, onemocněl angínou. První večer to dokonce vypadalo, že se jedná o dlouhodobější záležitost a že by se dalo uvažovat o povolání náhradníka. Naštěstí se v následujících dnech situace po užívání antibiotik uklidnila a mohli jsme doufat, že Vašek v disciplíně vzduchová puška nastoupí. Velmi se mi ulevilo, protože jsem ze společné přípravy se Sýkorovou v Plzni před odjezdem na OH věděl, že oba náhradníci se nepřipravují a netrénují. Vašek při závodě ve vzduchovce opět začínal nejistě, hledal, jak dosáhnout toho, aby se mu zbraň zastavovala a mohl normálně pracovat. Tento stav trval v podstatě polovinu závodu (3 položky po 97bodech). Když už ztratil šanci na solidní výkon, jako mávnutím proutku se vše proměnilo a ze třiceti ran ztratil jediný bod (590). V závodě vleže startoval hlavně z toho důvodu, že to byla příležitost vyzkoušet si „naostro“ danou polohu pro soutěž 3x40. S tím, že jsem podle tréninku věřil, že může dosáhnout alespoň přijatelného výsledku (588). Nemohu říci, že ve větrném počasí, kdy na účast ve finále bylo třeba 595 bodů, bych byl s Vaškovou prací v soutěži vleže nespokojen. Ve standardu 3x40 se správnost našeho postupu snad potvrdila, výsledek 395 bodů dával slušné šance k celkovému výsledku. To, že vstoje ani vkleče nebyl schopen střílet tak, jak se mu dařilo v tréninku, má svoje příčiny. Myslím, že celkově se na Vaškově sportovním vývoji „podepsala“ snaha neustále zkoušet něco nového, hledat příčiny v materiální výbavě, kvantitativní způsob tréninku atd. Faktem je, Vašek je obětavě trénoval, věnoval se fyzické přípravě, všechno střelbě obětoval, investoval do cestování po soutěžích i vlastní finanční prostředky, prostě dělal pro úspěch vše. Že se to nepovedlo, je bohužel fakt. O tom, že Vašek Haman bude bojovat dál, jsem ale přesvědčen. I když se dnes ozývají hlasy, že pokud by jel na OH Šmol, dosáhl by lepších výsledků, jsem přesvědčen, že jsem z tehdejších výkonnostních podkladů rozhodl správně.

Jak tedy celkově hodnotit účast puškařů na OH? Musím se vrátit k tomu, co jsem konstatoval již na začátku: Sýkorová a Emmons odvedli dobrou práci a je třeba jim za příspěvek k pozitivní bilanci střelecké výpravy na OH v Londýně poděkovat. Myslím, že v kategorii žen i juniorek může být výhled směrem k následujícím olympijským hrám 2016 ve městě Rio de Janeiro v Brazílii optimistický. V kategorii mužů je tomu naopak, v současnosti nemáme mezi muži žádnou výraznou individualitu, snad s výjimkou stále ještě nadějného Petra Šmola, která by mohla navázat na úspěchy Vargy, Kůrky, Bakeše a dalších. Mezi juniory je také talentů jako „šafránu“ a bude třeba intenzivně pokračovat ve snaze vrátit české mužské puškové střelectví tam, kde se někdy před deseti lety nacházelo.

Výsledky OH 2012:

1. den – 28.7.

VzPu 40 ženy: 1. Yi Silling, CHN – 3990+103,9, 2. Bogacka, POL – 399+103,2, 3. Yu Dan, CHN – 398+103,5, 4. Emmons, CZE – 397+103, 31. Sýkorová – 392.

VzPi 60 muži: 1. Jin Jongoh, KOR – 588+100,2, 2. Tesconi, ITA – 584+101,8, 3. Zlatič, SRB – 585+100,2.

2. den – 29.7.

VzPi 40 ženy: 1. Guo, CHN – 388+100,1, 2. Gobervile, FRA – 387+99,6, 3. Kostevych, UKR – 387+99,6, 8. Marušková, CZE – 385+97,6.

Skeet ženy: 1. Rhode, USA – 74+25, 2. Wei, CHN – 68+23, 3. Barteková, SVK - 70+20.

3. den – 30.7.

VzPu 60 muži: 1. Moldoveanu, ROU – 599+103,1, 2. Campriani, ITA – 599+102,5, 3. Narang, IND – 598+103,1, 33. Haman, CZE – 590.

4. den – 31.7.

Skeet muži: 1.Hancock, USA – 123+25, 2. Golding, DEN – 122+24, 3. AL-Attiya, QUA - 121+23, 6. Sychra, CZE – 120+23, 19. Tomeček, CZE - 117.

5. den – 1.8.

SP 30+30 ženy: 1. Kim, KOR – 591+201,4, 2. Chen, CHN – 586+206,4, 3. Kostevych, UKR - 585+203,6, 13. Marušková, CZE – 582.

6. den – 2.8.

Double Trap muži:1. Wilson, GBR – 143+45, 2. Dahlby, SWE – 137+49, 3. Mosin, RUS - 140+45.

7. den – 3.8.

LM 60 vleže muži: 1. Martynov, BLR – 600+105,5, 2. Cox, BEL – 599+102,2, 3. Debevec, SLO – 596+105,0, 41. Haman, CZE – 588.

RP 30+30 muži: 1. Pupo, COB – 586+34, 2. Kumar, IND – 585+30, 3. Ding, CHN – 588+27, 7. Podhráský, CZE – 583, 9. Strnad, CZE – 580.

8. den – 4.8.

SM 3x20 ženy: 1. Gray, USA - 592+99,9, 2. Maksimovic, SRB – 590+97,5, 3. Sýkorová, CZE – 584+99,0, 32. Emmons, CZE - 575.

Trap ženy: 1. Rossi, ITA – 75+24, 2. Štefečeková, SLO – 73+20, 3. Reau, FRA - 72+21.

9. den – 5.8.

LP 60 muži: 1. Jin, KOR – 562+100,0, 2. Choi, KOR - 569+92,5, 3. Wang, CHN – 566+92,6.

10. Den – 6.8.

Trap muži: 1. Cernogoraz, CRO – 122+24, 2. Fabbrizi, ITA – 123+23, 3. Aldeehani, KUW – 124+21.

LM 3x40 muži: 1. Campriani, ITA - 1182+98,5, 2. Kim, KOR – 1171+101,5, 3. Emmons, USA - 1172+99,3, 34. Haman, CZE – 1153.

24.8.2012, Vladislav Šaňák