Dosud máme v paměti velmi dobré výsledky našich závodníků v průběhu roku 1999, které byly korunovány ziskem 18 medailí na mistrovstvích Evropy. Málokdo si však asi vzpomene, že naše účast na prvním loňském ME 99 ve střelbě ze vzduchových zbraní v Holandsku nedopadla vůbec dobře. Nejen že jsme nezískali žádné kvalifikační místo pro OH v Sydney, ale přední umístění a zisk medailí "obstarali" závodníci v juniorských kategoriích- Tomáš Frantal a družstvo juniorek v puškových disciplínách. O příčinách tohoto stavu se mezi trenéry diskutovalo a v přípravě sezóny následující jsme se rozhodli udělat radikální krok. Prodloužili jsme sezónu tím způsobem, že nominační soutěže pro ME 2000 v Mnichově se uskutečnily také již v průběhu listopadu a prosince 99. Současně v resortu armády a vnitra začala mnohem intenzivnější příprava, než v jiných letech. Chtěli jsme docílit toho, aby se střelci ze vzduchových zbraní zodpovědně připravovali na důležité soutěže delší dobu a nikoli až v měsících po novém roce. Předpokládali jsme, že delší období tréninku (čtyři měsíce) pomůže lépe zvládnout techniku střelby zkušeným závodníkům i mladým střelcům. Vycházeli jsme rovněž z informací o sestavení vzduchovkové sezóny v Německu, které je ve všech disciplínách na 10 m absolutní špičkou.

To, jak se projeví prodloužení sezóny a vyšší tréninková zátěž na výsledcích střelců, budeme schopni zhodnotit až po ME, které se koná ve dnech 29. února až 5. března v Mnichově. První část sezóny, do níž spadají soutěže konané před koncem roku, mohla však již něco o výkonnosti reprezentace i její zálohy napovědět. V níže uvedeném rozboru jsem se pokusil zhodnotit výsledky jednotlivých skupin disciplín v závodech Velká cena Kooperativy a Grand Prix Prahy a Brna. Velké ceny Brna se zúčastnili střelci pěti států, což nám umožnilo i mezinárodní porovnání výslednosti.

Ve vzduchové pušce mužů v uvedených soutěžích doslova zářil Milan Mach. Nejen že v Plzni dosáhl výtečného výkonu 596 bodů, ale cenná je jeho šňůra výsledků přes 590. Ostatní reprezentanti předváděli spíše matné výkony, olympionik Milan Bakeš pokořil hranici 590 bodů jednou, stejně jako Luboš Opelka. Třetího střelce pro družstvo na ME ještě nebylo možné ani typovat. Nadějné výkony předvedli občas Bartoněk, Černoch a Kalný, zatím jim však chybí technická úroveň i výsledková stabilita. Čekalo se na návrat formy Nejezchleba, má značné mezinárodní zkušenosti a mohl by družstvu pomoci. Junioři po odchodu Tomáše Frantala do seniorské kategorie nemají mezi sebou jednoznačného "lídra", přesto snad bude možné sestavit konkurenceschopné družstvo. Zvláště když se po delší době v puškových disciplínách objevil mimořádně talentovaný střelec, Ondřej Malinký. Spolu s ním budou asi o nominaci do SRN bojovat Rozsypal, Sychra a Březina. Všichni dokázali nastřílet přes 580 bodů, Malinký dokonce 589. Na všech těchto sportovcích je vidět práce jejich trenérů. Máme štěstí, že s nimi pracují bývalí výborní střelci Stanislav Hlaváček v Brně, Radek Klimeš v Českých Budějovicích, Květoslav Tomeček v Ostravě a Jaromír Bureš v Dukle v Plzni.

Družstvo žen ve vzduchové pušce asi nebude lehké sestavit. Ještě že se opět začalo dařit naší bývalé nejúspěšnější juniorce Tamaře Šimkové. Její výsledek v Plzni 396 bodů je povzbudivý. Solidní úroveň nad 390 bodů si udržuje Zuzana Driemerová, rovněž úspěšná juniorka. Máme také radost z toho, že se postupně zlepšuje Marta Nedvědová, její účast v družstvu by byla přínosem. Zatím se nedaří zkušené Dáše Bílkové a další vícenásobná účastnice ME Zachařová ani nezačala z osobních důvodů trénovat. Dobrým výkonem na sebe již po několikáté upozornila Kamila Štěpánová, zatím jí však také chybí výsledková stabilita. V popisovaných soutěžích se několikrát stalo, že juniorky dosáhly lepších výkonů než ženy. Skvělá byla Lucie Valová v Plzni, Habartová v Brně, Beranová při VC Prahy. Tato děvčata budou naším želízkem v ohni při ME. I u nich se projevuje výborná práce trenérky Kalné a Tobiáška. A to ještě máme minimálně dvě mladé talentované střelkyně, Sotonovou z Brna a Svatkovou z českých Budějovic v záloze.

V pistolových disciplínách se mezi stálý okruh uchazečů o reprezentační dres na ME zařadil další závodník - Martin Strnad. Po jeho prvním výsledku těsně pod 580 bodů s ním ještě asi státní trenér příliš nepočítal, Martin však střílel dobře i další soutěže a dnes jeho výsledek každého zajímá. K Martinovi Tenkovi, jenž se i v této olympijské disciplíně postupně zlepšuje, se ještě řadí mezi kandidáty pro Mnichov Jiří Pletánek, podle mého názoru technicky nejlepší český střelec. O nominaci bojuje ještě Josef Wohlmuth. Stanislav Jirkal zatím asi neukázal, co umí a další zkušený střelec, Ladislav Salát, se rozhodl skončit se závodní činností. Střílející trenér Pavel Šafránek podává solidní vyrovnané výkony, o reprezentaci ve VzPi však neuvažuje. Junioři pistoláři by se museli hodně zlepšit, aby se dalo o jejich účasti na ME uvažovat. Jediného pěkného výsledku mezi juniory za celou sérii soutěží dosáhl Jiří Kuták výkonem 569 bodů, to je však pro ME zatím málo. Budeme věřit, že se postupně zlepší mladí střelci, nyní V pistolových disciplínách se mezi stálý okruh uchazečů o reprezentační dres na ME zařadil další závodník - Martin Strnad. Po jeho prvním výsledku těsně pod 580 bodů s ním ještě asi státní trenér příliš nepočítal, Martin však střílel dobře i další soutěže a dnes jeho výsledek každého zajímá. K Martinovi Tenkovi, jenž se i v této olympijské disciplíně postupně zlepšuje, se ještě řadí mezi kandidáty pro Mnichov Jiří Pletánek, podle mého názoru technicky nejlepší český střelec. O nominaci bojuje ještě Josef Wohlmuth. Stanislav Jirkal zatím asi neukázal, co umí a další zkušený střelec, Ladislav Salát, se rozhodl skončit se závodní činností. Střílející trenér Pavel Šafránek podává solidní vyrovnané výkony, o reprezentaci ve VzPi však neuvažuje. Junioři pistoláři by se museli hodně zlepšit, aby se dalo o jejich účasti na ME uvažovat. Jediného pěkného výsledku mezi juniory za celou sérii soutěží dosáhl Jiří Kuták výkonem 569 bodů, to je však pro ME zatím málo. Budeme věřit, že se postupně zlepší mladí střelci, nyní zařazení v kategorii "M". Mezi ženami pistolářkami přetrvává krize. Petra Hyková, která přechází z juniorské kategorie mezi ženy je dlouhodobě nemocná a zkušené střelkyně nedosahují potřebných výsledků. Juniorky jsou na tom lépe, vždyť Veronika Piecuchová začíná být i přes své mládí zkušenou závodnicí, což se zúročilo např. v Brně. Dobrých výsledků dosáhly v průběhu sezóny i Pekárková a Říhová. Pokud by se podařilo, aby Kateřina Nedbaylo získala české občanství, družstvo by snad mělo na ME šance i na medaili. Nesmíme zapomenout ani na čtrnáctiletou Lenku Hykovou, která dosáhla v českých Budějovicích neuvěřitelných 387 bodů. Trénuje jí bývalý vynikající československý reprezentant, Ladislav Hyka, její otec. Perspektiva v týmu pistolářek tedy určitě je.

Střelci na běžící terč předvedli v dosavadních soutěžích v Plzni i Brně velmi dobré výkony. Naše úspěšné olympioniky Januše s Račanského porazil ve Velké ceně Prahy v obou soutěžích Jan Kermiet. Dvojité vítězství na základě výtečných výsledků v konkurenci nejlepších českých a slovenských střelců bylo pro něj jistě velmi cenné. V Brně se blýskl skvělým výkonem 579 bodů Miroslav Lízal a tak to bude mít státní trenér ing. Pokorný s nominací na ME ještě zamotané. Junioři, nebo spíše dorostenci se začínají objevovat na medailových pozicích, což je po roce tréninku nové skupiny reprezentace dobrá zpráva. Velíšek s Jonášem a Karkoškou by mohli vytvořit družstvo, které neudělá na ME ostudu. Juniorky mají nelehký úkol. Dokázat, že jsou perspektivní skupinkou, která by se mohla mezinárodně prosadit. Dostávají optimální podmínky k přípravě, včetně mezinárodních startů a zdá se, že např. Jamborová je na nejlepší cestě mezi kvalitní střelkyně. Karkošková jí velmi dobře sekunduje a tak bude asi největší problém najít třetí juniorku pro družstvo.

Podíváme-li se na výsledky dosahované našimi střelci v uplynulé části sezóny měřítkem výkonů, nutných pro úspěch na ME, musíme být v optimismu dosti zdrženliví. Nejblíže k evropské špičce mají jako dosud vždy střelci na BT a snad i juniorky ve vzduchové pušce. V ostatních disciplínách by závodníci museli být schopní dosáhnout v Mnichově výkonů na hranici svých možností. Přesto druhá část sezóny může některé odhady pozměnit, mělo by se také pozitivně projevit zvětšení tréninkových objemů a prodloužení sezóny.

Tak tedy závěrečná příprava na olympijské hry v Sydney začíná. Skupinka našich reprezentantů, zařazených do závěrečné přípravy na OH, dostala v první polovině listopadu příležitost vyzkoušet si "na vlastní kůži" to, co je čeká na nejvzdálenějším kontinentě v příštím roce. Hned v úvodu mohu konstatovat, že vlastní zkušenost předčila to, co jsme si před odjezdem mohli zjistit o letu, aklimatizaci, pobytu, klimatických podmínkách, střelnici atd. Všechny prožitky byly mnohem výraznější a hlubší, než jsme očekávali..

Všechno začalo již na letišti v Praze. Plánovaný odlet, jež byl stanoven na půl osmou, byl asi o dvě hodiny zpožděn. Další spojení, letadlo z Vídně do Malaisie mělo rovněž zpoždění a tak se stalo, že nám asi o 15 minut odletělo Jumbo do Sydney. Místo toho, abychom ráno pokračovali na zelený kontinent, absolvovali jsme cestu autobusem do hotelu v centru Kuala Lumpuru a teprve večer cestovali dále do Sydney. Návštěva hlavního města Malaisie byla sice pěkným zážitkem, nicméně někteří střelci dali místo prohlídky centra města přednost odpočinku v hotelu. Na cestě k cíli jsme strávili celkem 44 hodin, což je slušný rekord. Ani mě nepřekvapilo, že touhu uvidět odpoledne po příjezdu do hotelu olympijskou střelnici uspokojilo jen několik zájemců. Většina bez ohledu na časová pásma začala dohánět spánkový dluh. Díky komplikované cestě jsme měli natolik rozházený režim bdění a spánku, že nemělo smysl snažit se kopírovat den a noc. Totéž se opakovalo po návratu domů. Můžeme společně potvrdit, že aklimatizace na západ není snadnější než proti slunci a trvá opravdu nejméně týden. Ale pojďme se podívat po olympijském areálu.

Ukázalo se, že zprávy o dokončení střelnice byly výstižné. Olympiáda ve střelbě může začít už zítra. Podobně jako při posledních OH v Atlantě je areál asi 35 km vzdálený od olympijské vesnice, cesta po dálnici a dále po obyčejné silnici může trvat asi tři čtvrtě hodiny. Střelnice je umístěna v mírně zvlněné krajině, s řídkým porostem stromů. Je řešena velkolepě. Krytá část dlouhé budovy je rozdělena na části, nejdelší (60 stanovišť) zabírá 50 m střelnice, dále "pětadvacítka" a střední část tvoří jakési foajé, kde budou asi umístěny stánky firem a občerstvení. Pravá část tvoří finálovou střelnici pro všechny disciplíny. Finálové hala je zatím asi pro dva tisíce diváků, zřejmě se bude ještě rozšiřovat. Celá střelnice má velké suterénní prostory pro uložení zbraní a dalšího materiálu. Vzduchovková střelnice je trochu tmavá, nad tribunou pro diváky proniká denní světlo, jehož intenzita se podle počasí mění. Nad střelci a ve střelišti je však umělé osvětlení. Všude je použito dřevo, některé střelnice, jako např. na 25 m, bych označil jako nádherné, jak je patrné i z uvedených fotografií. Broková střelnice je v otevřeném prostoru, při závanech větru se ze soutěže může stát loterie. Všechna střeliště jsou vybavena nejmodernější technikou, závody proběhly bez technických problémů a střelnice v Sydney se řadí vedle Barcelony a Atlanty k nejlépe vybaveným a na světě.

Rezervy jsou ještě v organizaci soutěže. Dobrá vůle a velká ochota pořadatelům nechybí, ale bylo patrné, že se celý personál teprve učí. S potížemi jsme se nejvíce setkali vlastně hned na začátku, kdy téměř vůbec neexistovala doprava, za níž jsme zaplatili pořadatelům předem. To nás přivedlo k rozhodnutí zapůjčit si mikrobus z půjčovny automobilů. V Austrálii se však jezdí vlevo, je tam poměrně hustý provoz a připočítáme li k tomu neznalost prostředí, zpočátku vyžadovalo řízení vozu dosti velkou odvahu. Postupně jsme se přeorientovali, avšak např. spuštění stěračů místo ukazatelů směru nebylo zvláštností až do konce pobytu. Pořadatelé brali své učení i s humorem. Když se asi na třetí pokus podařilo, že naši střelci byly uvedeni před závodem ve startovní listině, měli z toho stejnou radost, jako my a blahopřáli nám k tomuto dílčímu úspěchu. Zkušenosti, získané organizací soutěže Oceania 99 se budou personálu hodit zvláště pro uskutečnění Světového poháru v březnu příštího roku. Předpokládá se, že na rozdíl od listopadové soutěže, kde spolu s námi startovali ještě závodníci SRN, USA, Dánska a Polska (včetně států Oceánie), bude v příštím roce zájem o účast v předolympijském testu podstatně větší.

Vraťme se k tomu, co prožívala naše malá výprava. Dva čeští střelci v disciplíně trap vstoupili do soutěží hned první den svého pobytu. Kupodivu, na Jiřím Gachovi to nebylo vůbec znát a dosáhl úplně nejlepšího výsledku ze všech účastníků. Podobně se dařilo druhý a další den Davidovi Kosteleckému, který se také probojoval na stupně vítězů. Postupně se do soutěží zapojovali další závodníci a prakticky každý z nich, Januš, Bakeš, Tenk, Bečvář a Málek dosáhli pěkných výsledků. Smůlu měl Jan Sychra, který po příjezdu onemocněl, ale soutěže ve skeetu, které se konaly až koncem našeho pobytu, se rovněž zúčastnil. Je ale potřeba zdůraznit, že dosažení vysokých výsledků vůbec nebylo cílem naší účasti na hrách Oceania 99 a proto jim ani vtomto článku nevěnuji obvyklou pozornost. Šlo pouze o trénink, o poznání podmínek olympijské střelnice. Všichni střelci se shodli, že největším problémem by při OH mohlo být počasí, zvláště vítr. Ten by mohl ovlivnit výsledky u puškových disciplín a zejména u brokařů. Poznali jsme, že i v listopadu, kdy je počasí o něco teplejší než v době OH (konají se v září) mohou být ranní teploty kolem deseti stupňů a vítr velmi studený. Pokud ovšem vysvitlo slunce, teploty šly nahoru a před odjezdem jsme zaznamenali horký den s teplotou určitě přes 30 stupňů Celsia.

Pobyt v Austrálii, to ovšem nebyla jenom střelnice. Bydleli jsme v motelu, obklopeném travnatými plochami. Tam se střelci pomocí pohybu při "fotbálku"snažili setřást únavu z cestování, střeleckého tréninku i aklimatizace. Stravovali jsme se v přilehlé restauraci, formou švédského stolu. Pěkným zážitkem byla cesta do centra města, kde je jak známo dominantou budova opery, u níž se všichni fotografují. Kdo má rád přírodu, viděl i velké akvárium a pověstné klokany a medvídky koala v zoologické zahradě. I když jsme u protinožců strávili pouze 12, tréninkem a závoděním naplněných dnů, všichni jsme se již těšili domů.

Účast na soustředění v Austrálii splnila dokonale svůj účel. Střelci měli možnost poznat na sobě účinky aklimatizace, zkusit si střelnici a prožít společně čtrnáct dnů v cizím prostředí. Věříme, že získané poznatky zúročí v další přípravě a také při startech na olympiádě v příštím roce.