Před koncem minulého roku jsem si připravoval hodnocení výsledků roku 1997, které mělo být součástí podkladů pro žádost o státní dotaci Ministerstvu školství na následující sezonu. Při té příležitosti mě napadlo, že by bylo nejsnadnější, aby své výsledky zhodnotili sami střelci a já bych jejich výpověď použil pro požadované hodnocení. I když vše nakonec dopadlo jinak a já jsem musel pro MŠMT sepsat elaborát podle ministerského zadání, myšlenka na rozhovor s našimi některými úspěšnými střelci mě neopustila. Za tím účelem jsem pozval do Prahy Vaška Bečváře a nyní Vám předkládám to, co jsem z našeho rozhovoru zachytil.

Ještě před tím, než se budeme věnovat střílení, bylo by asi vhodné podívat se na Václava Bečváře jako na osobu, sportovce, který je součástí určitého kolektivu, s nímž musí žít, komunikovat a který jej také zpětně ovlivňuje. Každý, kdo Vaška zná z prostředí střeleckých soutěží, potvrdí, že je složitá osobnost. Velká část střelců si jej váží pro jeho kvalitní výsledky, někteří však spíše poukazují na jeho zvláštní povahu a vyjadřují se o něm bez respektu. Já sám se snažím Václava poznat a pochopit již od doby, kdy se začal objevovat na soutěžích. Určité období jsem měl k němu vztah jako státní trenér a později spíše jako vedoucí skupiny při soutěžích v zahraničí. Většinou jsme spolu vycházeli velmi dobře, i když byly také někdy chvíle, kdy bych ho byl nejraději neviděl. Avšak teprve pohled do minulosti mi některé souvislosti objasnil.

Vašek je z velké rodiny, měl dalších šest sourozenců. Ne vždy měl dostatek toho, co pro jiné bylo samozřejmostí. Platilo tak trochu - co neutrhneš, nemáš. Odtud nejspíše pochází jeho snaha postarat se především o sebe. Současně ale také předsevzetí něco dokázat a vydobýt si uznání. Zdá se, že chtěl svých cílů někdy dosáhnout za každou cenu. Jsem přesvědčen, že to však nikdy nebylo na úkor fair play, byť některé jeho skutky mohly tak působit. Píši o tom proto, že by bylo třeba uzavřít diskuse kolem jednoho vážného incidentu v kolektivu olympioniků před OH 96 v Atlantě. Vašek tenkrát ještě před zveřejněním jmenovité nominace napadl v novinách Petra Kůrku, že má špatnou sezonu a že by neměl na OH střílet disciplínu LM 3x40, v níž byl mistrem světa. Současně nepřímo obvinil trenéra Barocha a vedení svazu z poskytování nezasloužených výhod Bakešovi a Kůrkovi.

Tenkrát, v nervózní atmosféře před definitivním rozhodnutím o nominaci do Atlanty to pro družstvo puškařů znamenalo rozkol, Vašek se z kolektivu vyčlenil, což bylo celkově ke škodě věci. S odstupem času je však možné některé jeho motivy pochopit. Vše se vztahovalo ještě k období před OH 92 v Barceloně. Vašek měl být dle svého názoru na olympiádu nominován pro soutěž vleže, neboť byl již v té době lepší než Varga. Přesto, že vyhrál i poslední nominační závod v Domaníži, tehdejší státní trenér Kovařík jej na OH neposlal. Tím se ve Vaškovi posílil pocit, že je mu ubližováno a jeho výsledky nejsou náležitě ohodnoceny. Se stejným pocitem se potýkal před nominací do Atlanty, ačkoliv o jeho startu v obou disciplínách na OH 96 (LM 60 i 3×40) nebylo vůbec pochyb. Stačilo promluvit se státním trenérem Barochem, který určitě netrpí nerozhodností... Své jistě sehrála i Vaškova nezkušenost při styku s médii a také to, že se jednalo o jeho první start na OH. Věřím, že po tomto vyjasnění souvislostí by mohla být celá záležitost uložena k ledu. Zváště nyní, kdy je jasné, že se nejlepší puškař roku 1997 Kůrka s nejlepším puškařem 1996 Bečvářem sejdou na startu letošního Mistrovství světa v Barceloně. Ze strany Vaška Bečváře jsem omluvu jednoznačně vycítil a také jsem vyrozuměl, že jej celá záležitost mrzí.

Vraťme se však na palebnou čáru. Z hlediska výsledků Vašek považuje za nejúspěšnější sezónu rok 1996, olympijský. Prosadil se fantasticky v soutěžích světového poháru na Kubě, kde vyhrál dva ze tří závodů. Byl ve finále SP i v Atlantě a v Miláně. Vrcholem byl jeho úspěch v LM 3x40 na OH, kde se rovněž prosadil do finále. Střílel výborně také vleže, i když v Atlantě to na finále nestačilo. Díky této úspěšné sérii výsledků se stal známým v zahraničí, střelci si jej pamatují už nejenom podle výrazného obličeje, který vypovídá o jeho současném věku 40 let, ale také podle schopnosti prosadit se mezi nejlepší. Je mezi puškaři uznávaným závodníkem. Přesto se mu poslední sezóna, s vrcholem na ME ve Finsku, nepovedla. Jednak se mu celou sezónu nedařilo v poloze vstoje a dále v rozhodujícím závodě, v soutěži jednotlivců v závodě LM 60 vleže na ME končil dobře rozjetý závod položkou 98 bodů, což znamenalo celkových 596 a deváté místo. Přitom v soutěži družstev zazářil výkonem 598 bodů! Opět potvrdil, že je spolehlivým ležačkářem, a proto také bude jedním z těch, kdo dostane důvěru pro boj

o kvalifikační místa na OH v Sydney.

Domnívám se, že by stálo za to střelbu vleže Vaška Bečváře popsat, aby některé jeho poznatky mohly být využity dalšími střelci. Tento závodník střílí vyšší polohou, to znamená, že hrudník nemá po celé délce v kontaktu s podložkou. Cílem je, aby srdce tepalo jakoby do volného prostoru, aby jednotlivé tepy neměly odezvu v pohybu těla a následně zbraně. Tělo má odkloněné mírně vlevo podél osy zbraně, pravou nohu pokrčenou, čímž ještě odlehčuje hrudník. Loket levé ruky není pod zbraní, ale je umístěn několik centimetrů vlevo pod osou hlavně. Hák má relativně pevně zasazen do ramene, podstatné však je, že jej zasazuje co možná nejblíže krku! Tomu musí odpovídat tvar kabátu, je třeba, aby na pravé straně u krku nebyl příliš vystřižen. Toto umístění háku je velmi výhodné, neboť případný pohyb ramene nemá vliv na směrování zbraně. Mezi určité zvláštnosti polohy patří to, že umístěním lokte Vašek mírně reguluje směr zbraně. Loket je tedy v poloze funkční, tělo se o něj opírá a je třeba jeho umístění na podložce hlídat. Samozřejmostí je to, že předpažbí pušky má položené v dlani blíže k palci, pravá ruka je celá v kontaktu s pistolovou rukojetí a tvář je mírným tlakem položená na lícnici, oko přesně proti průhledítku. Způsob míření se neliší od všeobecně přijatých zásad, že je nutno vidět ostře mušku a téměř ostře terč, při velikosti mušky cca 3,4 mm. Zajímavostí je, že podle svých pocitů nemusí příliš hlídat soustřednost hrany průhledítka a tunelu, přičemž mezera okolo tunelu je asi 5 milimetrů. Důležitým znakem Bečvářova výstřelu je rozhodnost. Vašek nepoužívá způsob, kdy střelec plynule zvyšuje tlak prstu na spoušti, až jej výstřel překvapí. Naopak, jde si pro výstřel, snaží se stiknout spoušť mezi tepy srdce. Tvrdí, že zbraň nikdy nemá absolutní stabilitu a proto musí být maximálně ostražitý. Pokud vystřelí v momentě, kdy je terč umístěn uprostřed kruhové mušky, musí zásahem být desítka. Podle něj není umění střelit doprostřed terče, ale, cituji, umění je nevystřelit, když není v poloze vše v pořádku. A tady se ocitáme v oblasti pocitů, které jsou nepřenosné a neměřitelné. A tedy k tomu, že střelba ve své vrcholové podobě má mnoho variant a každý zřejmě musí jít svou vlastní cestou. Bečvář prostě má příslušné nadání pro jemnou techniku výstřelu, ale také nutné charakterové vlastnosti, které z něj dělají mistra. K tomu, že je na spoušti energický, je dále ještě schopen dlouhodobě vysoké koncentrace, je systematický, cílevědomý, agresivní, ctižádostivý, egoistický, svým způsobem bezohledný, náročný sám na sebe, sám se sebou nespokojený, odolný na psychickou i tréninkovou zátěž. Pokud tyto některé vlastnosti šampióna přenáší do civilního života, dělá si nepřátele. On však dnes už dovede být i zábavný, veselý, společenský, kamarádský a příjemný. Trochu podezřívám Vaškovu partnerku, že se on sám mění k lepšímu i její zásluhou. Dostal jsem svolení k tomu, abych zveřejnil také jeden z jeho osobních záměrů. V letošním roce se chce se svou partnerkou Gabrielou oženit.

O tom, jak Vašek závodí, na co před a při závodě myslí, jak a kolik kdy trénuje, by se dalo popsat ještě několik stránek, ale to už by mohlo být pro čtenáře nudné. Omezím se tedy alespoň na závodníkovy další plány. Vašek se tvrdě připravuje na svůj start při MS 1998 v Barceloně. Jeho cílem, jak říká, je každý příští závod. Velké závody bere jako každé jiné, je pro něj těžší si účast vybojovat, než ve vrcholném závodě startovat. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že se Vašek v prostředí mezinárodních soutěží cítí jako ryba ve vodě. Chce se probojovat na OH 2000 do Sydney, ale nemíní po této soutěži skončit. Říká, že ve střelbě je možné dosahovat vrcholné výkonnosti nejméně do padesáti let. Přejeme Vaškovi Bečvářovi, aby se mu všechna osobní i sportovní přání splnila a aby se mu ve střelbě dařilo.